Tak a je to tady, myslím, že na něco takového jsem aktuálně čekal. Podzim je prostě post-rockové období. Nebo spíš je to období pro post-rock nejideálnější. Takže hezky pěkně zvolníme, zasníme se a všechno bude fajn. Zhasneme světla a zkusíme se ponořit do tmy, splynout s ní nebo se v ní případně rozpustit, na způsobu a pojetí už tolik nezáleží. A musím říct, že jsem skoro zapomněl. Aktuálně totiž spatřila světlo světa nová deska švýcarské post-rockové kapely All You’ve Seen, kterou jsem z jakýchsi pohnutek považoval už téměř za neaktivní. Jenže, tahle trojice je dva roky od poslední desky zpátky a navíc ukazuje, že je v naprosté top formě. Novinka nese název Mavu a najdeš ji kromě digitální podoby s poslechem na bandcampu taky jako kompaktní disk. Devět skladeb je tady rozprostřeno na ploše třiapadesáti minut, takže Tě čeká opravdu slušná porce zádumčivého snění a přejímání. Instrumentální nálož, která Tě zamotá do hřejivých vláken, z nichž nebudeš chtít pryč za žádnou cenu. All You’ve Seen přináší famózní materiál, co z podzimu dělá něco výjimečného.

Už po první skladbě tak nějak v případě Mavu tuším, že to bude neskutečně skvělý. All You’ve Seen přichází přesně s tím typem post-rocku, který si nehraje na epickou atmosféru, nepřináší dramatické zlomy ani zásadní gradace, nad kterými si možná vykroutíš hlavu, nenabídne srdcervoucí kytarové pasáže nebo instrumentální orgasmus. All You’ve Seen přináší Mavu, něco úplně jiného, něco fantastického, z čeho se tají dech. Tohle je post-rock sloužící jako únik pryč od světa, od každodennosti. Asociace míří zcela jasně k domu v lesích nebo u jezera, bez světel, bez hluku, kde si v noci budeš muset dojít pro dřevo do kotle nebo krbu. Místo, kde budeš poslouchat praskání dřeva, šum větru ve větvích, kapky bubnující na střechu nebo jen stékající po oknech. V noci budeš moct slyšet soví houkání nebo šramot pod stromy. Místo, kde budeš chtít zůstat a kde všechno na nějaký moment ustane. Teplá deka a absolutní klid, který Tě pohladí po duši. Mlžná rána, chladné večery, zbytky listí, co ještě nespadlo k zemi. Podzim tak moc skutečný a krásný a tichý, jak jen může být a jak jen můžeš chtít. To je Mavu. Ustrnutí v čase, kdy vlastně žádný čas neexistuje. Převalování kapky vzduchu na hřbetu ruky. Jemnost zamotaná do zadumanosti a lehkého snění. Každý další tón Tě posune blíž do klidu a pryč od všeho ostatního. A jestli Tvoje asociační linka povede jinam, tak je to samozřejmě taky dobře.

Mavu hraje na ta nejcitlivější nervová zakončení, doslova Tě utopí v lehce těžkých melodiích. Mavu navozuje přesně ten stav, kdy nechceš nic jiného než jen spočinout v daný okamžik na daném místě. Zastavit se, ustrnout, ponořit se do vlastních světů, slyšet svůj dech a cítit tlukot srdce. Snít s otevřenýma očima, propadnout se hřejivých rytmů, jakmile zaklapneš víčka, dýchat, být a snažit se zachytit tu krásu, která se na Tebe valí jako vodopád. Nic víc není potřeba, jen nechat Mavu plynout, vířit, pulzovat, zářit. Všechno ostatní přijde samo, organicky, automaticky. Nemůžu se zbavit pocitu, že tohle je dost možná nejlepší post-rockový počin roku. Tahle deska je prostě absolutně krásná, strhne Tě, paralyzuje. Přitom ale působí dost jemně a nenápadně. Ukrývá v sobě neskutečnou sílu, přitom se tváří nevinně. I tenhle fakt mě na Mavu baví. Dokáže naprosto překvapit a chytit za srdce, zasáhnout tam, kde je všechno nejvíc cítit. A takhle bych se mohl rozplývat dál a dál a myslím, že by mi to mohlo vydržet i docela dlouho. Ostatně, tahle deska si to zaslouží jako žádná jiná, protože je jednoduše geniální. Loni s něčím podobným, i když na daleko menším prostoru a v poněkud jinak laděné atmosféře přišli Winter At Sea. Pocit po poslechu je ale vlastně stejný. I když v případě All You’ve Seen nemůžu použít něco jako slovo monumentální, protože tady o to ani nejde. Navíc je Mavu někde prostě jinde, dál v krajině za monumentálním dojmem. Může to znít zvláštně, ale tak to je. Určitě ale můžu použít výraz dechberoucí, jelikož taková nová deska téhle švýcarské trojice jednoduše je. Dechberoucí ve všech ohledech. A k tomu ještě srdcervoucí a naprosto nádherná.

Za mě je hledání post-rockového grálu tímto počinem u konce. Jakmile se totiž do Mavu zaposloucháš, tak se prostě zamiluješ. Jakmile se Ti dostane pod kůži, což ostatně nebude trvat dlouho, tak tam zůstane. Je to cesta do nitra skrze všechny krajiny klidu, cesta dotýkající se dokonalosti. A k tomu všemu stačí jenom jedno, vnímat. Nasát všechno, co můžeš a nechat působit. Mavu Tě rozloží, o tom nemusíš ani moc pochybovat. Zasáhne Tě, pohltí, vezme Tě tam, kam ani netušíš a nabídne Ti tak moc, že nebudeš věřit. Takže je to tak, nechápu, jak tohle All You’ve Seen udělali, nerozumím, jak si všechno tak nádherně sedlo a slilo se v úžasný celek. Nechápu, ale zatraceně moc se mi to líbí a Mavu v mém případě bere výjimečné místo a stává se tím nejlepším, co jsem v tomhle roce slyšel. Absolutní nádhera, a klidně to zopakuji ještě několikrát, pokud by to bylo třeba.