Tak jo, tak jo, trochu s tím zase pohneme a pořádně zvedneme rychlost i zuřivost. Však taky je už načase, že jo, když tenhle ultimátní materiál vyšel v květnu. A bylo kolem toho celkem dost povyku nebo to přinejmenším tak působilo. Jako událost jara nebo tak něco. Prej first class fastcore, pro někoho powerviolence, ale prostě exkluzivní záležitost. Ale zase ne jako hardcore, do tohohle typu exkluzivity to má celkem daleko. Rozhodně ale nahrávka, která Tě vystřelí do pozoru, zadupe do země nebo Ti jen vyrazí pár zubů, než zase v oblaku zvířeného prachu zmizí kdesi v dálce. Jméno téhle drtivé záležitosti je Obstinate a stojí za ní zběsilá italská trojice Failure. Už jsme asi trochu víc doma, že ano? Tuhle věc můžeš najít v digitální podobě s poslechem na bandcampu, jako dvanáctipalcový vinyl v režii No Time Records a kazetu pod křídly Baby Chico records. Necelých osm minut hodně dobře zpracovaného běsnění a chaosu, nicméně jasně a dobře řízeného. Čekej hodně a dostaneš ještě o něco víc a určitě nepodceňuj přípravu. Nepozornost se trestá.

Vlastně co stačí k tomu, aby to bylo dobrý. Jedna divoká sedmiminutovka z roku 2017, splitko s Ona Snop, Hit Mania Violence a opravdovost. Rychle, krátce, nahlas a drtivě. Plán, jestli teda nějaký je, tak je jasný, zničit všechno a všechny. Opřít se do toho naplno a nepolevovat, dokud nebude destrukce dokončena. Jistota tady není naprosto žádná, protože se může stát všechno. Tedy kromě toho, že se nestane nic. Není se tady o co opřít, půda se drolí pod nohama a pak už je jen bezedná hloubka, kde budeš padat tak rychle, jak to jenom půjde. Tohle je vážně první třída fastcoru. Smrtící tempo, neurvalý zvuk, řev, absolutní masakr, kde se začátek potkává s koncem kdesi uprostřed. Ale uprostřed čeho, že jo? Něčeho, prostě tak. Mezi prvním a posledním úderem je zbytek. Pohlcení, zmačkání a závěr spokojeného zmuchlání na hromadě polámaných tónů. Stiháš? Jestli ne, tak je pozdě, vystupuje se tady v plné rychlosti nebo vůbec. Alternativy nejsou, pravidla nehledej. Jakmile se tohle dá pohybu, není cesty zpět. A jestli nemůžeš, tak smůla, přijde už jenom bolest.

Vlastně jsem se po prvním poslechu chtě nechtě musel vrátit právě k debutovému počinu z roku 2017. Důvodem byl zvuk a jeho srovnání, protože mi přišlo, že Obstinate zní víc…prostě víc. A je to znát opravdu na první dobrou. I když self titled je neskutečně skvělá věc, tak Obstinate Tě bez keců sežere. Zní to mohutně, monstrózně, fantasticky. Všechno se na člověka nahrne během několika sekund a zmáčkne ho v nekompromisním objetí, z nějž není úniku.  Je to pohlcující a brutální. Všechno víří a pulzuje a točí se a neexistuje v tom okamžiku, ve kterým si to pamatuješ. Čas je relativní, tady ještě mnohem víc. Čas taky neexistuje nebo je podivně zacyklen v ještě podivnější smyčce. Průlet vesmírem pryč, kdy cítíš tlak na oční víčka a svět se mění na rozmazané čáry plynoucí ve vzduchoprázdnu. Baví mě to nesmírně, je v tom život, je v tom energie, a hlavně je v tom něco, co Ti způsobí závrať, i když na ni netrpíš. Obstinate mocně kope. Zásah elektrickým proudem je proti tomu nic. Nemůžeš – musíš, jinak to nejde. Failure zrychlují svět, ničí ho, vychylují z osy, způsobují otřesy a zlomy. A nepotřebují k tomu vlastně nic moc. Obstinate je absolutní paráda, tak ho zkus chytit, někdy a někde.

Dobrou zprávou na úplný závěr je pak skutečnost, že na konci září se si tuhle jízdu můžeš dopřát i naživo v naší kotlině, a to dokonce ve dvojitém luxusním balení. Failure se totiž 29.09.2024 objeví v Praze a doprovod jim bude dělat mexická šílenost Violencia. Lokální support si pak vezmou na starost postavičky z Terminator X. Takže si zapiš 29.09.2024 – Myslíš?