Jo, pokračujeme, jen byla menší odmlka. A pokračujeme další nádhernou podivností, kterou možná nebudeš stíhat nebo chápat, ale nakonec si to všechno sedne a svět bude v rovnováze. Samozřejmě, jen v takové, jakou si samx nastavíme a budeme chtít udržovat. Jakože, ona tohle není zase až tak novinka, ale vlastně i je. Rovnováha? Vůbec, střet protikladů na pozadí electronicy temné jako noc a hlasité jako přelet letadlem nad rezidenční čtvrtí. A otázka je, co to bude tentokrát. Srbský synth-black, docela stručně řečeno. Maskované duo z Opova, co si říká Worm Man představilo loni v srpnu svoji debutovou nahrávku s názvem I Love It. No, a letos v červnu vyšla tahle pokroucenost na kazetě, kterou obstarala domácí značka Věžáky Records. A ještě k tomu se u nás Worm Man zastavili střihnout si koncert. Potud to všechno ještě jakž takž dává smysl. A cesta z Opova na Kladno je docela fajn úlet. Obsah už je pak úlet někde o dvě až tři kategorie jinde. Pět skladeb, stopáž na sedmnácti minutách a neskutečná nálož, z níž se Ti bude pořádně točit hlava a budeš mít takovou tu špatnou husí kůži po celém těle. Jestli nevěříš, tak začni pomalu odvolávat, jinak toho budeš litovat.

Na Worm Man jsem narazil právě až díky kazetovému vydání u Věžáků a mám docela radost, že si někdo vzal na triko něco takového. První poslech jsem moc nedával a hledal jakékoliv záchytné body, něco, co by mohlo posloužit jako odrazový můstek. Na rtech s otázkou, co to jako je? Odpověď mě dovedla k dark wave osmdesátých let a mezi prvním a druhým poslechem I Love It jsem nasadil léčbu Clan Of Xymox, Cabaret Voltaire nebo třeba Bauhaus a The Cure. Jakože všechno dohromady od gothicy až po ebm, skrze synth a electro věci najdeš právě v případě Worm Man. K tomu přidej víc temnoty, black-metalový „patos“, hrubý akcent a někdy až nesmyslně agresivní projev a máš cca to, co můžeš od téhle srbské dvojice čekat. A ještě hodně chytlavý sick beats. Občas to všechno jde proti sobě v jakémsi tlaku. Na jedné straně je parádní melodie, která roztancuje i mrtvýho, k tomu se přidá hrození černým kovem a hrubozrný vokál, který jako kdyby vůbec neseděl do celého soukolí. Je potřeba tomu dát čas, zpracovat to, začne to fungovat. Drsně temná věc s veselými rytmy. To spojení je šílené, ale bude Tě bavit. Takže zapomeň při nějakých představách na V0NT nebo na milionkrát ohranou písničku od Molchat Doma, z níž už krvácí uši a nech se vést něčím, co je napůl červ a na půl člověk.

Worm Man jsou jednou z těch věcí, nad jejíž existencí budeš možná zpočátku podezíravě kroutit hlavou, ale nakonec tomu propadneš. Nebo ne a svět se bude točit dál, protože to budeš Ty, kdo si nehodí bokem a u toho si zároveň nerozbije hlavu o nejbližší volně stojící předmět. Co mě na tomhle počinu baví je jistá „neúcta“ ke všemu, s čím Worm Man operují. Zní to jako super nápad pořádně zmrzačit black metal. Ale bude zcela určitě i sranda co nejvíc polámat post-punk a zakopat ho půl metru pod zem, kam by v mnoha provedeních mohl patřit. Zasypat ho tunou synthu, temnoty a pulzující electronicy. A nakonec na tomhle povedeném hrobě rozdělat teatrální vatru, vysrat se na warpainty, místo toho nasadit kukly, zaplést smyčky a tančit do rozednění. A možná k tomu přidat nějakou obět.

Možná si u toho zkus taky vzpomenout na Grimes nebo The Knives, jak by to asi znělo, kdyby to někdo prohnal skartovačkou a přidal víc bordelu. Žádná melancholie, romantika, nic takového, jen zlo. A právě tenhle přistup pohřbení zaživa všeho možného mě na Worm Man dostává nejvíc. Stejně jako už jednou zmiňovaná skutečnost, že fyzické vydání má na svědomí tuzemská entita, kterou napadlo, že to bude asi dobrý. Ne asi, tohle je dobrý. Je to megadivný, mega šílený a můžeš se tomu bránit, jak chceš. A třeba já mám pro všechny tyhle podivnosti prostě slabost. A Worm Man umí zandat vážně neskutečně. Takže, jestli si občas dovolíš nějaký úlet nebo tenhle druh sebetryzny provozuješ pravidelně, tak s I Love It rozhodně nesáhneš vedle. Vzhůru do srbského podsvětí, kde je toho hodně co k objevení.