Tak a pojďme zase na nějakou tu podivuhodnost, která Ti dokonale zamotá hlavu. V tomhle konkrétním případě fakt neskutečně. Smyčky, loopy, mnohovrstevnatost, ale naproti tomu i parádní minimalismus a jednoduchost, v níž je ta pravá krása. A zcela rozhodně neuchopitelnost, kdy si budeš marně lámat hlavu nad tím, co se Ti vůbec hrne do uší. Jestli je to čistá improvizace bez řádu nebo naopak přesná matika, kde má každý úder svoje místo. Jestli je to víc chaos nebo řízený mechanismus. Jestli v tom dokážeš najít odpovědi na všechny otázky, co se objeví. Tahle podivně pokroucená a polámaná záležitost se jmenuje Koleiny a stojí za ní polsko-nizozemská dvojice Zdrój. Na svět se dostala na začátku dubna a najít ji můžeš v digitální podobě s poslechem na bandcampu, ale taky jako kompaktní disk s podpisem Fonoradar Records a kazetu, která vyšla pod křídly Syf Records. Deset skladeb je tu rozprostřeno do téměř dvaceti sedmi minut a Tebe čeká neskutečná jízda, která Ti nejspíš smotá mozkové závity. Je jedno, co čekáš, protože tohle je něco absolutně jiného, než by Tě asi i mohlo napadnout.

Aby to nebylo zvláštní jenom tak na oko a možná málo, tak by bylo na začátek dobré říct, že Koleiny je vlastně soubor živých a improvizovaných nahrávek, které dvojice Zdrój pořídila na evropském tour, jež absolvovala na podzim roku 2022 s Kurws. Slovy samotné kapely, tak na novém albu prozkoumává instrumentální post-punk s prvky krautrocku, noisu a dokonce i s náznakem EBM. To vše při zachování svého postoje, že volná improvizace je spíše přístup než zarámovaný hudební žánr. Ať to může znít jakkoliv, tak výsledek je daleko víc rozervaný a rozmanitý. Jestli potřebuješ dokonale vyčistit hlavu, odpočinout si a dopřát mysli uvolnění, tak Zdrój Ti nabízí materiál, se kterým to všechno půjde snadno. Rozhovor kytary a bicích zabalený do efektů a bloumající mezi žánry tak obratně, že nebudeš stíhat přechody, ani vrstvení jednotlivých témat a pasáží. Dialog dvou nástrojů štěpící se v nekonečnu a nádherný důkaz toho, jak barevná a zajímavá může být hudba dvou postav. Snad právě onen střet jednoduchosti a složitosti je tím hlavním aspektem faktu, že je tahle nahrávka naprosto skvělá. To, co by se mohlo zdát jako dva totální protiklady, to tady funguje v podmanivé symbióze a celistvosti. Se silnou přitažlivostí a neodbytností.

Co mě na tomhle počinu taky bez debat baví, je hravost a uvolněnost. Bez tlaku a snahy hnát něco do jakéhokoliv extrému. Všechno se tady děje přirozeně, a tak nějak samo od sebe. Improvizace tu má sice hlavní slovo, ale občas to spíš vypadá na přesně a jasně vykreslené vzorce a struktury, které jsou jen zasazeny do jiného kontextu. Jednou je to víc chaos, kdy nic moc zdánlivě nedává smysl a ubíhá do neprobádaných vod freestylu, jindy je to volná jammovaci session, kde se prolínají dobře známé melodie s novými prvky. No, a někdy je to jako šílený math-rock vypočítaný do nejmenšího detailu. Baví mě i samovolné asociace vedoucí k tomu, co už znám. V repetitivních smyčkách slyším třeba Dead Red Sun nebo Daikiri, matika smíchaná s noisem mě vede k Chiyoda Ku nebo k Les Rhinceros, více elektronické pasáže zase oživují vzpomínky na Industroiku. A tam, kde se všechno láme a kroutí, tak tam se vracím k NAAB a všem divnověcem, které si jen zvládnu vybavit. Koleiny je neskutečně skvělý a zábavný materiál, u něhož se bude neustále něčemu divit a neustále se budeš chtít k něčemu vracet. Budeš chtít po stopadesáté slyšet konkrétní část konkrétní skladby, ale stejně nebudeš mít dost. Zdrój ukazují, že z mála se dá někdy vytěžit maximum, i když tady může nastat otázka, co je to málo Tahle dvojice zvládne všechno rozložit na ty nejmenší součástky a v několika dalších krocích zase všechno spojit. Je to síla, co Tě utopí v hypnotických cyklech, zamotá ve zdánlivém zmatku a navodí klid použitou těkavostí a nestálostí. Pokud Ti to nedává smysl, je čase zjistit, proč tomu tak je a najít s v tom svoji vlastní cestu. Zdrój přináší jedinečný a zajímavý mix, který zahraje nejenom na Tvoje nervy, ale i mozkové buňky.

Trochu škoda je pak to, že první polovina alba je jako utržená ze řetězu, zatímco ta druhá se jenom tak mírně pokrucuje. Nasazené tempo a laťka se tu pak čím dál víc ztrácí a byť to jako celek funguje náramně, ten rozdíl je docela poznat. Na druhou stranu odehrát celou desku v tak zběsilém a divokém tempu, by mohlo mít celkem devastující účinky. Takhle se aspoň udržuje rovnováha, kdy naprosto odpálený začátek, pak jen zmírňuje obrátky s občasnými nečekanými výbuchy energie. Hlavní je ale fakt, že z hudby a projevu Zdrój čiší radost a nadšení, protože to je prostě nejvíc. Koleiny je album, které si hodně rychle zamiluješ a budeš k němu utíkat často a dost možná i pravidelně. Koleiny je fantastická záležitost, kterou se určitě vyplatí poznat víc zblízka. Pořádně s Tebou totiž zatočí. Improvizuj a sleduj, co všechno a v jakém sledu se bude dít.