Tak a teď hodně, ale jakože fakt hodně zpomalíme. Ještě trochu pomaleji a budeš stát na místě. Narazit na tenhle materiál mi způsobilo málem šok, rozhodně se dostavilo silné mrazení v předtuše toho, co se vůbec stane. Co nastane, až necháš tuhle věc hrát. S takovýma věcma totiž není radno si zahrávat, nemuselo by se to vyplatit. Lepší bude jen tiše projít kolem nebo to pozorovat z dostatečné vzdálenosti. Ale každý ví, jak něco takového funguje. Respekt, možná i strach, ale zároveň silný magnetismus, touha a přitažlivost. Není a nebude to jinak. Už z povahy věci je to možná na hlavu, ale co s tím hodláš dělat? Nic, samozřejmě, nejde se tomu ubránit. Nový materiál představila na konci listopadu finská sludge mašina Lähdön Aika a čekej bahno, utrpení a tmu. Nahrávka nese název Hourevuode, neboli Pekelné lóže a dopřát si ji můžeš v digitální podobě na bandcampu, a taky jako kazetu. Vyšetři si necelých dvacet jedna minut, v nichž se rozplynou čtyři mocné a mohutně temné skladby, které Tě omámí a následně odvlečou pryč, daleko od všeho. Volání o pomoc určitě nikdo neuslyší.

Dva roky po předchozím počinu Valonaara, který byl ostatně prvním v nové sestavě s novou zpěvačkou, přichází tenhle finský buldozer s ještě hutnějším, robustnějším a temnějším zvukem. A taky se o něco málo ještě zpomalilo. Hourevuode je těžkotonážní materiál, který trhá okolní svět na kusy. V pomalém tempu to celé odkapává jako horký asfalt a stejně tak se to i táhne. Tohle je morbidně zdrcující. Dostaví se bolest, ale vysvobození se nejspíš nedočkáš. Hourevuode je vlastně statický záběr na potemnělou krajinu, než se ztratí v černé barvě. Ale kdy se tak stane? Čas jako kdyby se zastavil, obloha je nehybná, všude jen nesnesitelné ticho a dunění pod nohama. Čekáš a koukáš, co se bude dít. Jenže se ono se neděje nic. Ale jen zdánlivě, protože kdesi za horizontem puká svět, země vibruje a rozvážně se blíží zkáza. Není kam spěchat, času je dost, jde o načasování, o moment, o ten správný okamžik. Nervozita stoupá, je to všechno k nevydržení, napětí se nedá vydržet, ale pořád je klid. Pak najednou tmavá deka zahalí všechno a spolkne krajinu, spolkne svět, spolkne i Tebe.

Hourevuode je ale taky cesta studenými močály a lesy, kam Tě Lähdön Aika s chutí zavede, ale cestu zpátky už Ti neukáže. Nechá Tě napospas přírodním živlům a procesům rozkladu. Každý krok je riziko, každý metr Tě možná jen oddaluje od cíle. Kam chceš vlastně dojít? Jen jít pryč a nemyslet. Drsné putování se zatajeným dechem, atmosféra, co se nedá vydržet, ale taky možnost nahlédnout do sebe. Nechat se vést primárními instinkty a potlačit všechno ostatní, na čem záleží. A znovu si musíš položit otázku, na čem v tomhle případě záleží? Co je důležité, když vysvobození přijít nemusí a všude je stejně blízko jako daleko. Chladná náruč tmy nic neřeší, poddat se jí je možná šílenství, jenže co dneska není. Co když to je celé nakonec jinak, co když tu máš dojít k souznění, k bodu zlomu a převrácení existence? Co když… Lesy mlčí, tajemné ticho, zvláštní a nepříjemné. Drásá Tě, provokuje. Ticho, co řve. Uvnitř Tvojí hlavy. Zkus vydržet, vytrvat, zkus se obrnit trpělivostí, zkus se obrnit Zkus objevit svůj bod zlomu nebo aspoň cestu k němu. Jo, a zkus to udělat rychleji než protistrana. Až to přijde, nejspíš se to neobejde bez bolesti a tlaku, ale zase tohle všechno pomine a zůstane jenom silná vzpomínka. V horším případě Tě ale pohltí bažiny a staneš se součástí přírodního cyklu. Bod zlomu o tom rozhodne.

Lähdön Aika na své novince neuvěřitelně drtí a napětí obrací v rukou pořád dokola. Zpomalit, zpomalit, ale zachovat si tvrdost diamanatu. Srdcervoucí atmosféra s brutálním řevem a tlakem. Tohle album chceš, toužíš po něm, prahneš po tom, aby Tě totálně semlelo. A víš Ty co? Všeho se Ti dostane. Lähdön Aika vstává ze svého lože a jde si pro Tebe.