Na začátku ledna proběhla podivná seance, kdy se z podzemí hrnula temnota a zvláštně zamotané chóry. Pod povrchem to vřelo a místy až nesnesitelné dunění popisovali lidé na různých místech hlavního města. Na startu nového roku se totiž konala mše svatého Tcherta, jejímž vrcholem bylo představení vzácného artefaktu s názvem INTI. Artefaktu, který skrývá nejedno tajemství a bude patrně toužit po kousku Tvojí duše. To ale zjistíš, až nastane ta správná chvíle. A její příchod zcela určitě pocítíš. Ono, trochu toho tajemna ještě nikomu nikdy neublížilo, že jo. Takže, aby bylo všechno uvedeno na pravou míru, kdyby to třeba doposud jasné ještě nebylo. Tuzemská parta Tchert představila na začátku ledna svoji novou desku INTI, kterou najdeš jak v digitálním prostředí (na různých platformách), tak i jako desetipalcový vinyl, který vznikl v režii ANKN records. Co na nahrávce najdeš, jsou čtyři přísný vály rozprostřený na ploše čtrnácti minut a sedmnácti vteřin a věř tomu, že se tady vydáš na hodně zajímavý a poněkud temnou a trnitou cestu. Jestli se Ti to bude líbit? Nepochyboval bych o tom.

Abych řekl pravdu, tak jsem si trochu musel oposlouchat hned první skladbu, aby mi to do sebe celé zapadlo. Internecivus Raptus totiž není tím nejjednodušeji stravitelným materiálem. Otvírá bránu do pekla a dráždí nervová zakončení, jak je to jen vůbec možné. Je to dost možná jakási zkouška odvahy, jestli chceš pokračovat dál a jestli sneseš takovou nálož. Na několika místech se tenhle track dostává na hranu snesitelného a v hlavě mi tak vířila myšlenka, že pokud přijde ještě další zpomalení, prostě to nedám, jednoduše to nevydržím. A nejde vlastně jen o zpomalení, ale celkově o změnu tempa, která jako kdyby vyrvala do té doby známé vzorce a silou postavila nové. Prostě se připrav, že budeš trpět a neuděláš s tím absolutně nic. Musíš jenom vydržet a vytrvat. Odměnou Ti pak bude druhý vál s názvem No Stars, který to bez nějakých velkých vytáček hrne před sebou s nemilosrdným tlakem a pořádně si na Tebe došlápne.  Všechno tu ale běží v poměrně rychlém sledu, takže se spíš trhají na kusy jednotlivé obrazy, které dotvoří celek i v případném jiném pořadí. Zásadní ale je, že No Stars je neskutečná pecka, která kromě tlaku disponuje taky solidní hrubostí a tvrdostí a neohroženě si razí cestu vpřed.

Do duše Ti pak nahlédne track T.M.A. (Black Light), který mísí brutalitu s temnými chorály jako kdyby to snad mělo a mohlo dávat větší smysl, než to ve skutečnosti dává. Všechno se tu prolíná a mísí v intenzivní vodopád jisté neukotvenosti. A samozřejmě všudypřítomného tajemna, které se deskou táhne v podobě černé niti spojující záhyby a švy k sobě, i když k sobě ne vždycky pasují. Je potřeba to trochu popřevacet a změnit možná i úhel pohledu. Konec a částečné vysvobození potom nabídne skladba Irukandji, jenž popouští uzdu death-corovému běsnění. Zase tady ale nečekej na hlavu postavenou šílenost, co pojede ve stejně podmanivém tempu po celou dobu. Poznávacím znamením INTI je její proměnlivost a nestálost. Tahle věc přijde s velkým humbukem, ale opakovaně po sobě stihne zamést, aby člověk nevěděl, kam by nakonec mohly vést všechny ty stopy. Možná, že tady přijde ke slovu síla celé nahrávky. Bude Tě vodit za ruku kolem jámy do podzemí, kde není vidět na dno, ale bude to dělat tak šikovně, že Ti vůbec nic nepřijde podezřelé a divné. Signály by byly, to zase jo, ale sežere je tma. Na konci se tak ocitneš před prázdnotou a bude už jen na Tobe, jestli do ní vstoupíš a zažiješ chvilkový pocit nicoty. Pocit, co Tě obrátí na ruby, trochu s Tebou zatřese, ale ve výsledku Tě vrátí zpět na zem, kde už jen dozní vertigo. Jestli ale chceš jenom tak hledět do nekonečného prostoru zaseknutém v čase, tak klidně můžeš. Zážitek z toho bude i tak nadmíru silný. Tchert Tě přichází potrápit, lehce, s nadhledem, ale zase ne tak docela v pohodě, jak by Tě mohlo napadnout. Musíš zůstat ve střehu a při smyslech, což tu a tam bude poměrně složitý úkol. Hypnóza je povolena a bude jistě použita.  A pak je tu černá magie, jejíž účinky nebyly zatím ověřeny a může se tak stát ledacos. Ostatně experimentování s okultními vědami může být více než zajímavé, ale rovněž značně nebezpečné. Jenže, kdo se bojí, nesmí do pekla…teda do lesa. A balancovat na hranici toho, co ještě uneseš na svých bedrech a co už ne, je taky velice zajímavá disciplína. Tady je pak každý krok více než důležitý. Zůstaň ve střehu a ve svém těle, zbytek by se měl dostavit sám…