Tak a opět nastal čas na nějaký ten nesmysl, kdy se Ti protočí oční bulvy a budeš si jen nechápavě podpírat bradu. Taková ta divná věc, která je tak moc divná, až je vlastně zajímavá. Nebo je zajímavá tím, jak divná je. Nebo si to pak už může zkombinovat každý sám, když na to přijde. Navíc, v tomhle případě to můžeme brát částečně jako novinku, trochu jako ohlédnutí se zpět, a taky jako tip. Všechno dohromady, ani jedno, něco z toho. Jak budeš chtít, nějak to dopadne, nějak se to podá. A kdyby náhodou ne, tak se taky nic nestane. Ale dost už probírání možností a variant, jelikož to bude nejspíš úplně jinak. Jak jinak. Vydáme se totiž do New Hampshire, kde sídlí vypečená trojice Youth In Asia, která v polovině prosince vykopla do světa svoji novinku s názvem Workingman’s Dread. Šest válů, dvě a půl minuty, hodně syrová jízda a solidní pecka, asi mezi oči. Tuhle parádu můžeš aktuálně najít jen jako digitál a poslech si můžeš hodit na badcampu, klasicky. Připrav se tu na drzou powerviolence šlehu, co Ti nandá tolik, kolik se do Tebe jenom vejde.

Na začátek ale ještě něco k tomu ohlédnutí a tipu. Workingman’s Dread není totiž jediným počinem, který v dílně Youth In Asia letos vznikl. V březnu o sobě tihle blázni dalx vědět dvouskladbovým materiálem Degradation//Failue nebo taky zkráceně 2 Songs a v tom samém měsíci přišlx ještě s nahrávkou Ten Songs, kterou dokonce najdeš v kazetové verzi. No, a když to vezmeme od začátku, tak loni v květnu pustilx ven svoje debutové Demo o dvou zářezech. Ať už ale jde o jakoukoliv z výše uvedených věcí, tak se Ti dostane brutální syrové řežby, která kope jako Van Damme za mlada. Na dřeň ohoblovaný pévéčko s punkovým ksichtem. Dvě rozdrnčený basy, těkavý bicí a štěkavý vokály, co se zaříznou hluboko. Krátký, rychlý, neurvalý a drzý skladby, v nichž nenajdeš ani klid a kolikrát ani smysl. Syrová surovost jako hlavní zbraň, kterou tahle trojička používá. Neomalenost na nejvyšším stupni, a ještě ke všemu to divně rachtá jako kdyby se někde něco rozbilo. Bez debat pecka, jež Tě přejede a vrátí se jen proto, aby Tě ještě kopla pod koleno. Říkat něco jako připrav se je tady trochu zbytečný. Youth In Asia Tě pokaždý překvapí ze zálohy. A ne, skutečně to nebude čekat.

Když jsem Workingman’s Dread slyšel prvně, tak jsem se musel několikrát přesvědčit, že se mi to fakt nezdá. A mám tyhle podivnosti rád. Někdo by sice mohl říct, že to ani žádná podivnost není a možná by i měl pravdu. Jenže i kdyby, tak to jde pro tuhle chvíli mimo mě. Tohle je za mě totiž ujetá šílenost, trochu špatně poskládaná, porouchaná, smontovaná z částí, co nejdou dohromady. Nehodící se škrtněte, jenže tady se nehodí nic a škrtnout to celé nejde. Nesmysl. Na několika místech to dokonce zní jako kdyby každý z kapely hrál prostě něco jiného, ale pak se to stejně dalo kupy. Asi něco jako pojďme udělat bordel a hluk a uvidíme, co z toho bude, někde se s největší pravděpodobností potkáme. Je to jako když se snažíš nacpat šestiúhelník do otvoru pro kouli, a nakonec se Ti to přeci jen povede. Nechápeš, ale je tomu tak. Nevíš, jak to vůbec vzniklo, ale nikdo to už nezmění. Workingman’s Dread je bota zaražená hluboko v řitním otvoru, nošení dříví do lesa, který zase někdo odnese, štípání třísek kladivem, házení šroubů do větráku. Stačí se rozběhnout hlavou proti nejbližší stěně a budeš mít jasno. Nebo taky jenom velkou bouli, případně díru ve zdi. Ale je dobré to aspoň zkusit, jak tvrdil Randal Patrick McMurphy. Šílenost.

Jestli tedy toužíš po pévéčku tak syrovým, že to fakt až na krev, tak seš tady správně. Jestli to máš jinak, tak to nikoho nebude moc zajímat a schytáš jednu ještě před začátkem. Tohle je prostě powerviolence jak hovado, co si plácnul s punkem a možná i grindem a jde si pro Tebe.