Hledání štěstí jako cíl nebo dokonce cesta, to podle úhlu pohledu. Společnost jako skupina jednotlivců, která je charakterizována společnými zájmy a může mít i svou vlastní kulturu a instituce. A k tomu zcela zásadní otázka, jdou tyhle dvě věci dohromady? Může vzniknout něco jako šťastná společnost? Pokud ano, tak bych byl rád, aby mi ji někdo ukázal. Balmánii ale neberu, a to bez pardonu. Není jakási nespokojenost důkazem kritického myšlení? Otázek plno, jenom ty odpovědi jaksi trochu chybí. Nejsou třeba, existují definice, tak by v nich člověk i měl najít potřebné. Nevytvářet polemiku a nezačínat diskuse. A tak to vezmeme hezky bez vzorů a šablon. Sedni si, drž hubu a koukej, jak se to s tou šťastnou společností má. Na začátku srpna se ven dostala nahrávka pojmenovaná Bay Area Powerviolence, kterou má na svědomí kalifornská sebranka Happy Society. Chápeš? Jestli ne, tak nevadí. Jestli ano, tak podle mě kecáš. Tenhle výbušný materiál je k dispozici zatím jen v digitální podobě a poslech si můžeš hodit na bandcampu. Je třeba počítat s osmi, když už nebudeme počítat úvodní intro bez hudby, tak se sedmi, ukrutně přísnými tracky, co dají dohromady kousek nad sedm minut. A tohle je možná to štěstí, kdo ví. Rozhodně je to nakládačka té nejvyšší kategorie.

Ano, i tuhle věc jsem slyšel ještě v létě, kdy jsem funěl na procházce, abych se mohl ukrýt před zničujícím vedrem do stínu stromů. Naprosto mě dostala. Bez příkras to byla jízda a já se docela rychle zamiloval. Bylo jasné, že tahle šílenost se mi otočí ve sluchátkách ještě hodněkrát, k čemuž skutečně došlo. No a teď, když už to venku konečně vypadá na podzim, tak se k tomu vracím a znovu a znovu pokyvuju hlavou, jak moc skvělý to je. Tohle je totiž pévéčko podle mého gusta. Rychlý jako kdysi dávno Usain Bolt, neurvalý, výbušný, plný energie, ale i změn tempa a neúnavného štěkání. Songy maximálně do minuty a půl, zdrcující noise, nekontrolovatelné běsnění. Fantastická palba, která Tě zlikviduje a nezapotí se u toho ani trochu. Ber to klidně jako destrukční přirozenost. Zuby cvakají o sebe, tělo se zmítá v návalu těkavého násilí a Ty nemáš šanci cokoliv udělat. Taková je situace a jiná určitě nebude. Tady se jede do omdlení, na krev, úplně na dřeň. Hlavně naplno bez možnosti zpomalit. Kdo zpomalí, sám ucítí, co se bude dít.

Happy Society drtí hodně ostrou a nekompromisní pévé řežbu, která Tě nenechá na pokoji. V tomhle případě si k tomu můžeš přidat trošičku grindcoru, aby to mělo ještě větší odpich a tlak v těch partiích, kde rychlost kolísavě přechází mezi maximem a totálním maximem. Aby to celé zhutnělo a zvuk byl více robustní a mohutný. Aby to mělo ten správný kousavý říz. V už tak natřískaném materiálu to ještě víc zachrastí a pak ucítíš podivné chvění pod nohama, co signalizuje, že by bylo dobré vyklidit prostor, aby mohla vypuknout ničivá síla, která Tě přinejmenším rozčtvrtí. Prosím více takto divokého a rozevlátého powerviolence. Bay Area Powerviolence je naprosto skvělá věc. Tolik energie a zuřivosti v sedmi minutách jen tak nenajdeš. Happy Society jsou odpálená nálož, kterou následuje několik tlakových vln. A Ty se budeš jen krčit u země a vyhlížet, kdy bude konec, aby bylo možné zase vstát a jít kousek po svých. Na rovinu říkám, že tenhle materiál házím k top věcem PV ranku letošního roku. Utržené končetiny pak zodpoví mnoho otázek. Nedávno jsem někde viděl záběry bouře Ciarán, která zasáhla Velkou Británii a asi takhle nějak to vypadá, když si pustíš Bay Area Powerviolence. Smršť a destrukce a volně poletující předměty. Ničivá síla, zdrcující rychlost a tvrdý úder, co Ti na chvilku zatmí před očima. Kdo je připraven, ať se vydá vstříc téhle drtičce. Bude to něco, co jen tak snadno nepracuješ. Jestli je to štěstí, na to ať si každý odpovím sám. Široký úsměv ale nebude problém. Jen Ti potom dost ztuhne.