Beatdown je další okraj, který jde většinou mimo mě. Nicméně i tady existují výjimky, do kterých jsem schopen se ponořit a ujíždět si na nich. Není jich moc, ale najdou se a tohle je přesně ten případ. Tady je totiž ta kombinace neuvěřitelně povedená a silou buldozeru Tě smázne jako nic. Tím případem mocného beatdownu, který si mě získal, je kalifornská parta Sunami, která v polovině června vydala svoje nové S/T album. Najdeš na něm osm neskutečně přísných tracků, které dají dohromady něco málo přes sedmnáct minut a udělají Ti díru do hlavy. Tenhle nabušený materiál je k dispozici v digitální podobě, kdy poslech může hodit na bandcampu, ale taky jako vinyl a kompaktní disk, kdy pod oběma fyzickými nosič je podpis Triple-B records. Připrav se tady na brutalitu, která s oběma nohama ve vzduchu přichází zkontrolovat, jak moc máš natrénováno.

Na Sunami mě obecně baví jejich mix smrtonosnýho beatdownu, který láme kosti a energickýho hardcoru, co má sílu roztrhat zdi. Výsledkem pak je fakt absolutní masakr, který s Tebou zacloumá tak moc, až nebudeš tušit, kde Ti hlava stojí. Baví mě na tom, že to nejsou zbytečně dlouhý tracky, kde by na sílu byly nacpaný stopkový pasáže ve snaze působit co nejvíc tvrdým a nekompromisním dojmem, což se, aspoň u mě, dost často míjí účinkem. Sunami všechno tohle zvládnou i na malé ploše a prdel Ti nakopou možná ještě víc než při pětiminutovém eposu, která na začátku třetí minuty točí to stejné pořád dokola a spíš než hrubost na mě z toho jde zívání. Sunami pro mě prostě skloubili hardcore a beatdown v top poměru, kdy je sice jednoho o dost více než druhého, ale dává mi to smysl a všechno do sebe zapadá a doplňuje se.

A stejně je tomu i na aktuální s/t novince, která se na Tebe řítí jako válec bez brzdy a likviduje všechno, co bude stát v cestě. Kratší skladby se tady prolínají s těmi delšími, ale ani v jednom případě tu nemůže být řeč o hluchém místě nebo o tom, že by to měla být snad nuda. Delší tracky Tě rozdrtí na prach, ty kratší to zvládnou taky, jen rychleji, takže je ve výsledku celkem jak to bude probíhat. Intenzita, se kterou Sunami přichází, je odzbrojující a neumožní Ti ani ten nejmenší odpor. Jedna pecka tady střídá druhou, vzduch houstne a hrubost roste a zase klesá, aby Ti připomněla, kdo tomu vládne. A šlape to bez přestávky, bez pauzy, do úplného konce, kdy už se můžeš tak leda vyčerpáním svalit na zem a oddechovat a kašlat prach nebo možná i krev.

Nová deska ale taky dost příjemně plyne. Těch sedmnáct minut brutálního tlaku uteče jako mávnutím kouzelného proutku a Ty to budeš chtít pustit zase hned od začátku, protože Tě dostane mocná síla, se kterou tahle parta ze San José nakládá jen a jen dle svého uvážení. A je to síla, která nemá obdoby. Sunami jsou jako obří lis, kam můžeš narvat cokoli a vždycky Ti z toho vyleze úhledně zpracovaná kostička. Drtivé stopky jako gigantická kladiva, po jejichž úderu praská zemský povrch a podobně drtivý odpich, kdy Sunami vyráží do útoku a seismografy vykazují podivné výkyvy. K tomu si přidej ještě pořádně obhroublý vokál, který je ošetřován pilníkem a vysvětlí Ti, jak to tedy bude. Tady pravidla neurčuješ, protože tady vládne ocelová pěst z Kalifornie. Sunami mě prostě baví a jejich novinka je neskutečně výživná. Líbí se mi ten neutuchající drive, kdy ani na chviličku nemáš pocit, že někde něco polevilo, cokoliv a kdekoliv. Naplno do samého konce, na dno sil, za hranu snesitelnosti. Je to smršť, která postupem času pouze nabírá na síle. Slovo síla tu padlo už několikrát, ale vlastně naprosto přesně vystihuje, co je tahle deska zač. Zničující materiál, který si jde neohroženě za svým a rozdává přitom rány na všechny strany. Jestli máš odvahu tomu všemu čelit tváří v tváře, tak s chutí do toho. Čekej ale jen to nejhrubší zacházení, nic jiného si vlastně ani nezasloužíš a nic jiného ani nepřijde.