Moc nečum, punk není mrtvej. A víš proč? Nevíš, tak to dostaneš rovnou jeden kopanec do holeně a snad se probereš. Jako vážně, tohle je punk první jakosti, co Tě nevybíravě chytne za ruku a prudce trhne. Nebo do Tebe strčí tak mocně, až budeš mít pusu plnou hlíny. Žádný sraní, hezky zpříma a zostra. Že pořád nevíš, o čem je řeč? Tak dobře. V Žilině se dala dohromady partička, co si říká Remdik a na začátku června vydala svoji debutovou s/t nahrávku. Aktuálně je tenhle drzý materiál venku jen v digitální podobě, poslech si hoď třeba na bandcampu, ale brzy se dočká i kazetové verze pod balkánským labelem 161 Strikes Records. A co se na Tebe chystá? Osm ostrých a nazlobených válů, co z Tebe sedřou kůži. Osm hodně přísných skladeb, kde se stopáž zastaví skoro na dvaceti minutách. Tohle je punk jako řemen, tak moc nic neřeš a jdi do toho.

Remdik přináší pekelně ostrou jízdu, která se s Tebou nebude moc vybavovat. Kecy si nech později a radši koukej přidat do kroku, jinak nebudeš stíhat, o čem to celé je. Tohle je něco, na co jen tak nezapomeneš. Syrová, trochu špinavá, nenapravitelně provokující záležitost, která nemá problém si vzít na paškál cokoliv a kohokoliv. Nechybí tu ani pořádně lopaťácký Oi! nádech, co jen a jen podpoří celkovou atmosféru tohohle skvělého počinu. Takže, kdo by chtěl mít kecy, že politika třeba náhodou do punku nepatří, ten se se zlou potáže. Naser si, jak vzkazují sami Remdik. A na prázdný tracky o ničem tady taky rovnou zapomeň, tohle je totiž angažovaný tak moc, až se Ti z toho budou zapalovat lýtka. Tah na branku, ze kterýho se posadíš na zadek a strhující melodie, když se zrovna nejde rovnou na střed. Všechno, co chceš, všechno, co by měl mít punk a co aktuálně vážně nemá, najdeš tady. Bez keců.

Jestli mě za poslední dobu ze slovenských věcí nadmíru bavili 29. August, tak Remdik je možná v některých ohledech překonali. Je to tak strašně moc opravdový, že se Ti bude chtít vyskočit blahem pořádně vysoko do vzduchu. Žádný punk, co si vystačí s ohranýma frázema a prázdnýma výkřikama. Žádný punk na oko, za který si schováš jakoukoliv kravinu, která by Tě chtěla zrovna napadnout, aby pak šlo říct, že to celé byla jen nadsázka a dobře mířená provokace a jak je punk o nějaké svobodě, což je v dané souvislosti asi tak stejná vyprázdněné jako stále dokola omílaná jednota, která se taky dá napasovat prakticky kamkoliv. Remdik na tohle všechno mají jednu výbornou odpověď, a tou je plivanec do tváře. Z bezprostřední blízkosti, až to hezky mlaskne. A aby toho nebylo málo, přiletí Ti ještě pořádná facka, po které se Ti začervená svět.               

Baví mě na tom fakt všechno, kytary ostrý jako břitva, co ale zvládnou i melodický party, přitom však vůbec nepoleví z přísného tlaku. Rozeznělý zvuk, který tomu propůjčuje dravost. Nakřáplý vokál, co Ti stručně a jasně vysvětlí, o čem to má vlastně být. Přímý, vzteklý, ale stoprocentně upřímný texty, co se moc neohlíží, proti komu jdou. Pulzující energie, která snad ještě každým dalším momentem sílí. Skoro hymnické pasáže, které přímo vyzývají k tomu řvát s kapelou. Zápal, který si s Tebou poradí na jeden zátah. A syrová energie, co to žene vpřed pěkně zhurta. Jako tohle fakt chceš. Má to hlavu i patu, má to jasný postoj, má to odpich, který Tě shodí na kolena. Prostě je to strašně moc dobrý, jak už padlo, tak drzý, půlky nakopávající, nevybíravý, zdrcující. Remdik jednoduše přináší totální punkový nářez, co Tě vyklepe z kalhot. A i tady platí, že číra, nábojáky, pyramidy nebo třeba áčka v kroužku můžeš úplně vynechat. Punk jde i bez nich a ve výsledku to o tom opravdu není. V aktuálním hnilobném rozkladu části punkové scény, jestli se tomu tak vůbec dá říkat, jsou Remdik neskutečným zjevením a přišli udělat nějaké vlny. Přišli nám všem ukázat, jak může ještě punk vůbec vypadat. Přišli diktovat a vzít otěže do vlastních rukou. Remdik, do hlavy highkick Remdik, spravodlivý verdikt. Tak to je a nebude to jinak. Proto nečum a už to dávej, ať můžeš ohromeně sledovat, jak to parádně šlape. Tohle totiž nejenom že chceš, ale přímo potřebuješ.