Tak a můžeme si dát zase další nálož screama. Nebo v tomhle případě spíš ema a screama dohromady. Zase ale trochu jinou než v předešlých případech. Rozhodně ale dobrou a zajímavou, o tom žádná. V únoru totiž vznikla v Kalifornii nahrávka s názvem A Handful of Recipes for Sorrow kterou má na svědomí formace říkající se So Concerned. A je to teda hodně výživná porce roztřesené nálady. Tenhle počin můžeš najít v podobě digitálu, bez překvapení s poslechem na bandcampu, a taky jako kazetu, kterou si vzalo na starost Self-Versed Records. Obsahem tu je deset pořádně ukřičených válů, které dají dohromady něco málo přes dvacet osm minut. Pojď se vydat na tuhle posmutnělou procházku po okolí a uvidíš, co všechno se bude dít.

Už samotný obal tady odpovídá názvu desku, protože z něj na mě padá jakási tíseň a zasmušilá únava. A rozhodně to není vyobrazeným skotem, ale spíš krajinou a počmáraným nebem. A jak záhy zjistíš, dost to sedí k tomu, co se na Tebe vyvalí, až stiskneš play. So Concerned totiž na nic nečekají a hned od začátku jdou hezky do plných. Není to žádná sypačka, ale do chaosu to umí sklouznout s lehkostí sobě vlastní. Není to ani sžírající temnota, ačkoliv i k té to má v některých ohledech docela blízko. A není to ani tak moc melodická věc, i když si v tom svoje melo party můžeš bezesporu najít. A Handful of Recipes for Sorrow je hodně rozervaná věc, která na Tebe dopadne jako těžká deka, která navíc nepříjemně kouše. Emo vyhrávky, které tu a tam i vypadají, že se zkusí rozběhnout někam k violence vodám, ale v poslední chvíli si to radši rozmyslí nebo to možná vzdají. Místo toho se překlopí v chaotickou změť, co pak sklouzne do podivně repetitivní smyčky a bude Tě trápit prapodivnou bezútěšností. A to všechno jenom proto, aby na konci nastoupila na scénu část, co by si možná chtěla podat ruku s midwest emo ségrou, ale není si tím tak docela jistá. Do toho si přidej ubrečený vokál polykající slova a plivající salvy bolesti. Výsledek je zvláštní a troufnu si říct, že to pro někoho nemusí být ani na druhý poslech. Ale funguje to vlastně skvěle. Všechno se slije v nesourodou směs, která Ti chce vykřičet všechny svoje strasti. A nebude se ptát, jestli chceš nebo ne.

Dalším hodně zajímavým aspektem, který tenhle materiál posouvá vpřed, je zvuk. Špinavý, potrhaný, syrový, rozechvělý a dráždící ucho. Zní to jako nahrávka odněkud ze zkušebny, ale má to svoje zvláštní kouzlo. A možná v tom někdo může cítit i lehkou matiku. Celé to působí trochu ostýchavě, ale ve vteřině se to změní a nastoupí brutální naléhavost schopná Ti vytlačit díru do hlavy. Rozhodně to není deska, která by Ti zvládla navodit jakýkoliv klid. Tepe a buší a rozdmýchává chaotickou a nevyváženou atmosféru, kde nejde s jistotou nic dopředu říct. Zároveň to ale tak nějak příjemně plyne a po chvíli zjistíš, že je vlastně konec a nemáš tušení, co se stalo. Musím říct, že mě A Handful of Recipes for Sorrow překvapila a po prvním poslechu jsem nějakou dobu přemítal nad tím, jestli to chci slyšet znovu nebo ne. Nakonec se ale nedalo jinak, protože hlava by stejně nedala pokoj a házela neustále nová témata a otázky. Takže bylo nejlepší to prostě sjet zase od začátku, kdy jsem se ještě víc, než předtím ponořil do nálady bodajících jehlic.

Tahle deska je vlastně něco jako pocit prázdnoty, kdy se sebereš a bezcílně vyrazíš ven. Nechceš nikoho potkat, ale máš chuť křičet na všechny strany. Vyřvat se z probuzených děsů a strachů. A krajina plná těžkých a tmavých mraků jen odráží to, co se děje uvnitř hlavy. Když se pak otočíš zjistíš, že za Tebou nezůstaly žádné stopy, že se všechno vstřebalo a Ty kráčíš dál a nemáš tušení, kam až chceš dojít. Jestli vůbec chceš někam dojít. No a když se pak po dlouhých minutách konečně zastavíš a rozhlédneš se kolem, uvidíš, že všechny tmavé mraky jsou pryč a krajinou začíná prosvítat slunce. Můžeš se spokojeně svalit na zem a nechat všechno odeznít. A následně si užít cestu zpět. Tahle deska je divná, ale taky silná. Oplývá neskutečnou atmosférou, kterou je nejlepší si zažít. Možná to bude chvílemi nepříjemné a nebude se Ti to líbit, možná jen stěží budeš zvládat ten chaos, ale stojí za to vydržet a dojít až na konec. Po cestě navíc můžeš objevovat pořád a pořád nové věci. Tak už se nenech pobízet, seber se a vyraz na tuhle prapodivně posmutnělou cestou.