No, tohle je už vlastně takové ohlédnutí, ale proč nakonec ne, že jo. Rozhodně to v tomhle případě stojí za to. Hoď všechno za hlavu a prostě se pro danou chvíli ponoř do nabízených melodií a rytmů. A o čem, že je tady vůbec řeč? O Duckovi, o rebelovi s pochodní v ruce, který Tě přichází roztancovat a donutit se zamyslet. A to všechno v rytmu reggaee a ska. Se zápalem a energií sobě vlastní. Právě Duck v loňském roce vypustil do světa nahrávku s názvem Session u Dooshiho, na níž Ti přináší hodně solidní porci anarcho reggae. Najdeš ji zatím pouze v digitální podobě s poslechem na nejrůznějších platformách. Deset tracků se stopáží kolem třiceti sedmi minut a nábojem, jenž Ti zkroutí nohy.

Nebudeme si asi moc nalhávat, že by tuzemské skáčko, stejně jako reggae, bylo v nějaké dobré formě. Podobně nebudu skrývat svoji náklonnost k dechovým sekcím a rozklapanému rytmu. Nic z toho sice u Ducka nenajdeš, ale tak nějak to k sobě má dost blízko. Melodický riddim na pozadí a k tomu uhrančivý hlas s parádní dikcí. To je Duck v celé své kráse. Přihoď si k tomu silné a skvělé texty dotýkající se aktuálních témat a máš před sebou něco, z čeho Ti půjdou oči šejdrem a kývaní hlavou nepůjde jen tak zastavit. Jasně, ne každý asi může riddim, ale tady všechno tak krásně sedí, že to skoro není poznat. Všechno se tady mísí a tvaruje do toho nejlepšího možného výsledku. Roztančené a skočné tracky plné dissu a nadsázky se střídají s těmi pomalejšími a vážnějšími. Všechno ale spojuje jasný názor a mocná hlasová výbava.

Další hodně silnou stránku celé Duckovi tvorby je právě samotný jazyk. Mám rád hru se slovy, jejich skládaní do nejrůznějších podob a obracení je vzhůru nohama. A toho všeho se u Ducka dostává měrou vrchovatou. Někdy neskutečná palba slov a vět, jindy pomalé rozjímaní nad současným světem. Pokaždé ale bez nejmenšího ošizení srozumitelnosti. A to je síla, která boří barikády. Mohlo by to naprosto skvěle fungovat jako diy hip hop, stejně jako by to mohlo šlapat v punkovém rytmu. A mohlo by to rovněž stínat hlavy jako ska-punková formace. Ale je jedno, co by mohlo být, protože je to prostě anarcho ragga, takže se s tím jednoduše smiř nebo sbohem a šáteček.

Tahle anarcho ragga/reggae strčí textovou i názorovou výbavou do kapsy mnohé a je to vlastně víc punk než barevný, číra, nábojáky, křiváky, Áčko na triku a prázdné halekání o revoluci, která skončí v hospodě u šestého piva. Duckova drzost je někdy až na pováženou a jeho obratnost Tě pořádně propleskne. Zapomeň tady i na nějaké sluníčkaření a snění o Zionu. Duck přichází, aby na těhle základech postavil něco zcela nového, něco svého. Aby Ti vysvětlil svůj pohled na svět a zároveň zbořil to, co už není potřeba. Pryč se statičností, je třeba to taky trochu rozpohybovat, rozproudit. Je potřeba čerstvé krve, která si to vezme na starost. Chce to onu zmiňovanou drzost, nadšení, zápal, ale i hravost. Chce to i vztyčený prostředníček a kopanec do zadku. Buď upadneš nebo se Ti třeba rozsvítí. Něco takového tu prostě chybí. A proto přichází tenhle lyrický bojovník, který se nebojí udělat něco jinak a vyšlapat si vlastní cestu. Rozcupovat zažité představy a nastolit nový úhel pohledu. Takže se nalaď na tu správnou vlnou a nech k sobě vtrhnout svěží uragán, který pročistí mnohdy zatuchlé prostředí. Bude to jízda.