Sníh křupe pod nohama, nebe je převážně šedivé, jen občas se někde objeví tenounká modrá stuha. Mráz štípe do tváří a Ty zadumaně procházíš další ulicí, která je zahalena do bílého pláště. Všechno je zvláštně tiché, ale Ty moc dobře víš, že za Tvými zády pořád vře svět. Že se nezastaví ani na chvilku. Jenže, v tenhle konkrétní okamžik Ti to vlastně vůbec nevadí. Nabíráš do plic pořádnou dávku ledového vzduchu s chce se Ti smát. Možná je v tom ironie, možná to už hraničí s bláznovstvím. Možná je to ale jen krátké vytržení z toho všeho, které Ti znovu dodá ztracenou sílu.

Instrumentální čaroděj Crayfish vykouzlil před pár dny nový track s názvem Podzem. Vlastně je to tak nějak krásný soundtrack do současných dnů. Jedenáct minut, které Ti naprosto a jednoznačně zpříjemní den. Je jedno, jestli tuhle nádheru vrazíš do uší a vydáš se na procházku do ulic a krajin, nebo se pohodlně rozvalíš někde v teple a za zavřenými víčky si budeš promítat vlastní scenérie. Podzem Ti přinese relax a klid, doplní energii a vykouzlí úsměv na rtech. Místy naprosto dechberoucí postrockový zvuk Tě omámí a zamotá Ti hlavu. K tomu industriální pasáže, které ještě prohloubí už tak silný prožitek. Jednotlivé zvukové vrstvy se přes sebe plynule přelévají a celých jedenáct minut uteče ve výsledku jako voda. Zůstane po nich jen příjemný dojezd a divný klid. Tahle záležitost je hodně zasněná, ale i hravá. Dostane Tě svojí atmosférou a na dlouhou dobu se Ti zabydlí v hlavě. Takže, jestli si chceš od všeho odpočinout a nechat se unášet na příjemných vlnách kamsi daleko do ztracena, tak Podzem Ti tohle všechno dopřeje. Ztlum světla, nastav tu správnou hlasitost a zavři oči. Víc není třeba, až uslyšíš, tak pochopíš.