Musím říct, že jsem byl celkem překvapen, když jsem se nedávno dozvěděl o novém albu od britské post-rockové formace Gilmore Trail. I když, jak se vezme v tomto případě pojem nové album, protože tenhle počin spatřil světlo světa už v lednu a nějakým záhadným způsobem mi proklouzl a až do teď se mi úspěšně schovával. Nová deska nese název Impermanence, vyšla u Chasmata records a kromě digitálu je k dispozici i jako CD a vinyl. Na ploše padesáti dvou minut Ti nabídne sedm neskutečných tracků, z nichž se Ti jednoduše zatočí hlava. Nutno podotknout, že si tahle Sheffieldská čtveřice dala docela načas, jelikož předchozí album The Floating World (také naprosto famózní) vyšlo před docela dlouhou dobu, konkrétně před sedmi lety. Výsledek je ale strhující.

Gilmore Trail je přesně ta kapela, kterou si nahrneš do sluchátek a přestaneš vnímat svět kolem sebe. Jejich hudba Tě vtáhne, pohltí, řádně zpracuje a pak Tě vyplivne s naprosto spokojeným výrazem a úsměvem na tváři. Impermanence je opravdu skvěle poskládaná a plyne v tak příjemném tempu, že s posledním tónem jen kroutíš hlavou, jelikož se Ti prostě nechce věřit, že už je po všem. Je to jedna z těch desek, kterou si dáš na jeden zátah a v omámení pak naprosto vytěsníš čas. Přesně tohle mám rád, když album plyne, rozlévá se do daleka a široka a pak se zase slévá, když atmosféra bobtná, ale zase ne nijak moc, když Tě vezme na výlety do snových krajin, kde je všechno tak trochu jinak. Když můžeš cítit elektrizující napětí, které sílí a roste a rozlévá se do celého těla, aby se na konci rozplynulo v uhrančivé chvění. Když se na sebe všechno nabaluje, až chvílemi drnčí v uších, aby následně mohlo přijít zklidnění, co Tě pohladí na duši. Když se nechceš za žádnou cenu odtrhnout a přerušit spojení, které se vytvořilo. Když už si v půlce desky pohráváš s myšlenkou pustit si ji znova. Když si můžeš sám malovat místa, na které Tě vezme. Když cítíš uvolnění, které je větší s každým dalším tónem. Když o tom celém přemýšlíš a nemůžeš se dobrat žádného výsledku, kromě jednoduchého konstatování, že tuhle desku sis prostě zamiloval. Toho všeho, a ještě mnohem více, se Ti s Impermanence dostane měrou přímo vrchovatou.

Vlastně by tady mělo stát něco v tom smyslu, že to prostě musíš zažít. Najít si čas sám/sama pro sebe a udělat si radost. Nechat si od Gilmore Trail vyprávět tenhle krásný příběh, co Ti bude ještě nějakou dobu rezonovat v hlavě, a v němž budeš hledat další a další silné momenty. No a s každým dalším poslechem to bude intenzivnější a víc spalující. Tady celkově moc není o čem, Impermanence Ti přináší fantastický zážitek, který Tě dokonale prostoupí. Tak se pohodlně usaď, našteluj tu správnou hlasitost a nech se vést, tahle cesta je plná poznání.

na