Pražská emo/post hardcore kapela Brighter Days má venku nové album. Jmenuje se Walk, najdeš na něm celkem třináct skladeb se stopáží kolem čtyřiceti minut a k dispozici je zatím pouze v digitální podobě. A je to opravdu hodně povedený materiál. Tady prostě klobouk dolů. Pořádně výživné emíčko, které občas evokuje klasický midwest emo sound a jindy se dlouhými vyhrávkami a klidným melancholickým tempem přibližuje zvuku TWIABP, nebo i Listenera. V některých částech mi pak v mysli naskakují i Cold Cold Nights. Už od první skladby je ale jasné, že se prostě nedokážeš odtrhnout. Tahle deska má obrovskou sílu přitáhnout a držet člověka v napětí, kdy se ale zároveň cítí příjemně a utíká za zavřená víčka. Walk je perfektně poskládané, takže se ani na vteřinu není možné jakkoliv nudit. Klidné, pomalé a zasněné pasáže se střídají s těmi výbušnými a živelnějšími. Všechno do sebe zapadá a tvoří precizní celek. Walk opravdu dostává svému jménu, nikam nepospíchá, pomalu a v klidu plyne a jitří všechny smysly. Úplně vidím sluncem prozářené a prohřáté jarní večery, kdy je ten nejlepší čas na toulky ulicemi mezi paneláky, kdy se slunce odráží od oken a pomalu se chystá zapadnout. A Ty jen jdeš a nevnímáš nic jiného. Zvuk alba se neskutečně vydařil, nikde není nic zbytečně nahlas, ani moc potichu, nikde se nic nepřekrývá, nikde se netlačí na pilu. A když už tady byla řeč o TWIABP, tak právě jejich Whenever If Ever mi Brighter Days svojí novinkou hodně připomněli. Tohle album mi udělalo opravdu neskutečnou radost, dokáže z člověka vytáhnout hodně, ale hodně mu dá nazpátek. Upřímně mám moc rád alba, u kterých mám mravenčení v nohou, občas přeběhne mráz po zádech a kdy bych se nejradši jen položil někam do trávy a nechal svět, aby se na nějakou chvíli ztratil. A přesně tohle přišlo s Walk.