Tohle je věc, kterou mám v merku už taky delší dobu a vlastně jsem na ní byl hodně zvědav. Možná jsem dokonce kus slyšel někdy ke konci léta, ale pak už to jen posouval na seznamu věcí k poslechu. A zase tady…
Nemůžu si pomoct, ale pro tyhle špinavosti mám prostě slabost. Bordel, chaos a hluk v jedinečném balení. Dost možná to mám rád proto, že to občas odráží moje rozpoložení, ale asi bych to neviděl jako ten hlavní důvod. A tohle je…
U šílených a kosti drtících splitek ještě ale zůstaneme. Toho není nikdy dost a když se to rozjede, těžko se to zastavuje. Tady pro tentokrát trochu zpomalíme, ale na druhou stranu trochu víc přitlačíme a nebude dál opracovávat. Výsledný výtvor…
Hledání štěstí jako cíl nebo dokonce cesta, to podle úhlu pohledu. Společnost jako skupina jednotlivců, která je charakterizována společnými zájmy a může mít i svou vlastní kulturu a instituce. A k tomu zcela zásadní otázka, jdou tyhle dvě věci dohromady? Může…
Na odpočinek je potřeba zapomenout. Alespoň pro tuhle jednu chvílí. Další můj rest, který tímto odbývám a jsem za to ve skutečnosti moc rád. Neskutečný tlak a pořádný válec, který si Tě povodí levou zadní. Pojďme se v tomhle případě trochu…
No, a protože powerviolence není vlastně nikdy dost a stejně tak není nikdy dost šílených splitek, tak pojďme v těchto stopách. Parádní věc totiž vznikla letos v srpnu na trase Lille – Montreal, kdy se daly dohromady dvě skvělé formace a vypustily…
Já tohle prostě miluju, nejde to jinak. Rychlý nahrávky, krátký stopáže, nevím, co napsat, myšlenky se objevují a zase ztrácí. Neskutečná srmšť, která skončí možná rychleji, než vůbec začala. Poslechneš to jednou, ale je to málo, tak dáš druhý, třetí,…
© 2025 Na Druhé Straně Řeky — Běží na WordPress
Šablonu vytvořil Anders Noren — Nahoru ↑