Já tohle prostě miluju, nejde to jinak. Rychlý nahrávky, krátký stopáže, nevím, co napsat, myšlenky se objevují a zase ztrácí. Neskutečná srmšť, která skončí možná rychleji, než vůbec začala. Poslechneš to jednou, ale je to málo, tak dáš druhý, třetí, pátý poslech a pořád je to neskutečně skvělý, že si chceš rozmlátit hlavu o kliku u dveří. Energie natěsnaná do malého balení a když ji pustíš ven, zláme Ti ruce i nohy. Chceš víc, ale víš, že takhle to má svoje kouzlo, tohle je přesně ono. Pévéčko o čtyřiceti skladbách, co se blíží třeba ke třiceti minutám, to už je možná divný. Nebo ne? Možná, záleží na náladě a rozpoložení. Záleží na tom, jak moc to chceš odpálit. Jenže tyhle krátkých a zdrcující rubanice mají něco do sebe. Pár tracků ve zběsilém tempu a konec. A co se stalo? Svět se ani rychle nepootočil, i když ten dojem můžeš mít. A k tomu druhá věc, kterou mám rád skoro stejně, i přesto, že mě zároveň neskutečně vytáčí. Je tu jméno, bez tváře, bez ničeho, chybí info, je jen poslech. Někdy stačí hledat víc, jindy to je k ničemu. Pořád stejný a vlastně jiný. Nahrávky, co proběhnou mezi zastávkama v mhd. A ne, nejsou to otázky. Nebo i kdyby byly, tak na všechny je odpověď ANO!

A co že to tady máme? Nadupanou, rychlou a zatraceně ostrou nahrávku, co se jmenuje Demo 2023 a řítí se na Tebe z Kanady, konkrétně z Calgary v Albertě. Šest válů za šest a půl minuty, krev se valí do hlavy, tlak stoupá a Ty drtíš klouby o sebe. Přivítej Squelch a jejich debut, co Ti nasadí kravatu a trochu Tě podusí. Poslech si můžeš hodit klasicky na bandcampu, ale tenhle nestabilní materiál najdeš i v podobě kazety. Pusť to nahlas, pořádně, ať to stojí za to, nemá cenu tady nic skrývat a předstírat. Nechceš. Musíš! Drž tempu, hlavu nahoře a nikdy nezpomaluj, nekoukej za sebe. Kdo se zbláznil první, tak vyhrává. Nebo to bylo naopak a vítězem je ten, kdo vydrží nejdéle při smyslech? Nesmyl, radosti ze šílenství je tady dost pro všechny a jestli se Ti to nelíbí, tak se připrav na výstup, který skončí v kotrmelcích.

Squelch drtí neskutečně, jen co je pravda. Ke zběsilýmu powerviolence tady přihodili něco málo grindcoru, zalili to velkou dávkou energie a neurvalosti a nechali přejít varem. Výsledkem je svěží věc, která Tě dostane na kolena. Hrubozrnný nářez s vokály, co kosí hlavy. Tah na branku je tak nekompromisní, že žádná branka ani stát nezůstane. Jen obří kráter v zemi bude připomínat, že se tudy prohnala tahle kanadská sebranka. A Ty to budeš milovat jinak si s největší pravděpodobností poneseš následky. Na diskuse tady nikdo není zvědav, to jen tak pro připomenutí. Jestli chceš zažít stav těsně před tím, než se rozpadneš na dvě poloviny, tak Squelch Ti to rádi zajistí. Jiskry budou létat celou dobu a modřin se možná ani nedopočítáš. Tohle je prostě totální masakr, který nezná slitování. Tak radši přidej.

Kdysi dávno jsem měl kanadskou etapu, kdy jsem se s oblibou hrabal v tamních kapelách a snil o tom, jak se vypravím do Vancouveru a pak odjedu někam do Yukonu daleko od lidí. I když jsem už jsem tuhle etapu dávno opustil, tak mám Kanadu pořád v oblibě a pokud narazím na něco ze země javorového listu, skoro vždycky mi to udělá radost. Naposledy to byla šílenost s názvem Jobsite, teď mi PV sekeru zaťali do hlavy Squelch. Líbí se mi tady hlavně ta svěžest, která ve spojení s absolutním rachotem, cokoliv si pod tím představíš, dělá z téhle šestiskladbové věci parádní klenot. Něco, co Tě uzemní takovým způsobem, že si to lze jen těžko představit a je lepší to vyzkoušet a pocítit na vlastní kůži. Jak se zmítáš v hlukové spirále, která Tě převátí vzhůru nohama mrknutím oka. A do toho se Ti chceš řvát. Tak se na všechno vykašli a běž…hlavou proti zdi, protože jinak to nemá cenu.