Tak a pojďme si dát zase po čase nějakou tu menší nebo klidně i větší porci temnoty a pořádného hluku. Dávku něčeho, co Tě silně a nemilosrdně zmáčkne a bude si s Tebou trochu zahrávat. Budeš si to užívat a možná nebudeš už moc chápat proč. Na začátku ledna totiž vyšla nová nahrávka od potemnělé tvrdé formace VLKN z Maďarska. Novinka nese název First Sparks of Eternal Decay a aktuálně ji můžeš najít, jak v digitální podobě, poslech klasicky třeba na bandcampu, tak i jako dvanáctipalcový vinyl, který vznikl v režii Corbata Records. Obsah tu tvoří šest sakra výživných válů, kdy se celková stopáž dostane k osmnácti minutám. Přiblíží se Ti tu na dosah tma a chlad, ale jen tak, aby bylo všechno ve vzájemné rovnováze s okolním světem a nebyly narušeny trajektorie elektrických polí.

Zcela upřímně u mě First Sparks of Eternal Decay nebyla na první, dokonce ani na druhý poslech a trochu jsem s tím bojoval. Něco na tomhle počinu ale zcela jistě je, jelikož jsem se k němu opakovaně vracel, až si to nakonec sedlo. Tuhle partu z Budapešti jsem zaznamenal před pár lety, kdy se při svém koncertování mihla i v naší kotlině. Naposledy se tak stalo letos v lednu, kdy jsem se i vlastně dozvěděl o nové desce. Možná si už ani nedokážu vybavit, jak to bylo s nějakými zcela původními poslechy nebo zda k nim vůbec došlo, ale ono je to ve výsledku fuk. First Sparks of Eternal Decay jsem ale prohnal ušima několikrát, a nakonec k tomu našel cestu. Kapela sama o uvádí, že hraje d-beat ovlivněný metalovými a hardcorovými motivy bez jakýchkoli klišé. A vlastně to víceméně sedí. D-beatová nebo klidně můžeš říkat i crustová řežba namixovaná s metalovým zvukem, punkovou zuřivostí a temnou hardcorovou energií, co Ti bude chtít vyrazit dech. Se slovem klišé bych si už sice osobně nebyl tak jistý, ale rozhodně bych mu tady nepřisuzoval jakoukoliv negativní konotaci. Švédský kolovrátek v tom určitě aspoň částečně slyšet je, ale na käng tady zapomeň. Jak už zaznělo, tady hraje obrovskou roli rovnováha, která určuje chod celého halasícího soukolí.

Abych řekl pravdu, tak jsem se nemohl chytit poněkud nemastného a neslaného začátku, kdy mi snad i přišlo jako kdyby se VLKN neuměli rozhodnout, co vlastně chtějí hrát a s jakou intenzitou, v jakém poměru. První dvě skladby jsou tak nějak prostředkem, sotva viditelnou linií, není v nich ani tolik temnoty, hrubosti, tlaku nebo pulzující energie, která Tě rozbije na kousky. A vždycky, když to vypadá, že se blíží zlom, jen se obrousí hrana a je zase ticho. Jestli to byl záměr nebo ne, o tom můžeme jen spekulovat, ale je tou součástí celku, který mění ráz s příznačně pojmenovaným trackem Rebirth, který je tím nejlepším předělem mezi první a druhou částí alba. Po téhle skladbě totiž opravdu přichází znovuzrození, kdy zvuk potemní, atmosféra se propadne a všude se rozlezou černé linky motající černá klubka, dokud nenastane tma. Právě změna atmosféry je pro mě naprosto rozhodující, protože intenzita tady přináší i mrazení v zádech, což první dvě skladby zcela postrádaly. Víc neocrustu, víc zběsilé energie, víc řevu, víc všeho. Myšlenkama tak volně přecházím mezi Victims a některými věcmi ze stáje Alerta Antifascista, a to mě neskutečně baví. Balanc už není tak opatrný a hladová bestie se najednou žene vpřed jako smyslů zbavená. Všechno pak graduje poslední věcí s názvem Farewell to Our Home, kde hostuje jednočlenný projekt The Devil’s Trade. Tenhle temný a naléhavý rituál je naprosto geniálním zakončením celého alba. Severská modlitba padlým bohům na hořícím oltáři. Poklekni a nasaj všechno, co můžeš, než to zmizí v chaosu.

VLKN tak ve výsledku nabízí skvěle poskládanou záležitost, která s Tebou vymete podlahu. Možná právě moment překvapení po nepříliš záživném začátku je tou nejsilnější zbraní, kterou tahle parta mohla nasadit. Za mě je ten rozdíl obrovský, ale nakonec to celé dává smysl a jde to k sobě vážně neskutečně. Dalo by se i říct, že to je náladovka, se kterou pak ale souzníš a dostane se Ti do hlavy tak hluboko, že nebudeš chtít, aby se ztratila. Pravidelné návraty do temné náruče tak budou tou nejlepší odměnou. A to prostě chceš. Něco, co v Tobě vyvolá tolik pocitů a emocí zároveň. Ostych stranou a kupředu.