Další z věcí, kterou jsem nechal na později, až se z toho později nakonec stalo ještě později. Ale jak už padlo, tak post-rocková zásoba na zimu a podzim by měla být co největší. A tohle navíc není úplně jen tak ledajaký post-rock. Sice jsem o tom, že tohle album vyjde v září, věděl už někdy od července, kdy jsem narazil na dvě tehdejší ochutnávky, ale pak jsem ho úspěšně a nepochopitelně zignoroval a dostal se k němu někdy v průběhu října nebo listopadu. Koukal jsem při poslechu už tehdy s otevřenou pusou a myslel na neodvratný konec světa, na apokalypsu, o níž tušíš, že přijde, ale stejně se nezvládneš tak docela připravit. Ať města shoří a zbude po nich jen popel a prach. Zachvátila mě tehdy taková ta hřejivá temnota, což sice může znít docela zvláštně, ale tady to sedí naprosto přesně. Takže, o jaké apokalyptické podívané je tu řeč? Ve druhé polovině září vznikla nahrávka s názvem Brefjære, kterou má na svém triku norská post-rocková šestka Spurv. Album můžeš klasicky najít v digitální podobě s poslechem na bandcampu, ale existuje i ve verzi vinylu a kompaktního disku s podpisem Pelagic Records. Čekej tady mohutnou porci osmi fantastických tracků, které jsou rozprostřeny do pětačtyřiceti minut a totálně Tě pohltí. Tady není úniku.
Osobně tohle album prostě musím milovat, protože mám obrovsky rád epičnost a epické věci. A Brefjære je ve skrze ztělesnění epické atmosféry, která Tě obklopí, obejme a nepustí. Přesně tady se připrav na dlouhé a rozvleklé pasáže, které tu a tam nikam nesměřují, jen pomalu mohutní, a nakonec se rozplynou jako kdyby nikdy ani neexistovaly. Čekej výpravné chorály, nahodilé smyčce, husí kůži nahánějící dechy, které je topí pod kotlem pulzující atmosféry. A ta v tomhle případě roste a bobtná až do obludných rozměrů – samozřejmě v tom nejlepším možném významu. Velkolepost, mohutnost, robustnost, epičnost, to všechno je doma právě na Brefjære. Občas je to absolutně dechberoucí, a to doslova, jindy se jedná o drásavost a silné pnutí, co Ti zvedne tlak. Až jednou nastane konec světa, o němž budeme vědět, kdy a jak přibližně přijde, tak Spurv k tomu budou dělat hudební doprovod. Tohle je totiž přesně ta zkáza, kdy budeš chtít stát s hlavou otočenou k nebi a dívat se, jak svět pomalu zaniká a zhasíná. Zkus si vzpomenout třeba na von Trierovu Melancholii, protože tak nějak by to asi mohlo vypadat.
Spurv si ale jen s čistou destrukcí, a pocity s ní spojenými, nevystačí. Přináší následně i naději, budování nového světa, stavění nových a lepších základů. Je to o protikladech, o světlu a tmě, tady spíše v opačném pořadí. Je to o chaosu a následném tichu, které by v chaos pak nemělo znovu přejít. Je to vzplanutí a dohořívání, o monumentálnosti a křehkosti, která z ní vyplývá, o touze rozběhnout se pryč a statičnosti. Brefjære nabízí poměrně dost poloh, ale ve všech případech je to na dvě stě procent. A fakt, že to není čistě instrumentálka mi tady vůbec nevadí, protože všechny zpívané nebo mluvené částí jen podtrhují zážitek z poslechu. Vlastně i složení desky je absolutně skvělé, kdy mezi dlouhé a silné skladby jsou vměstnána krátká intermezza, jestli se to tak dá vůbec říct, která slouží i jako jakýsi předěl nebo bod odpočinku. To, aby člověk mohl načerpat síly na další vydatnou nálož post-rockového běsnění, co Ti ukáže svoji velikost. A musím říct, že třeba track Å vente er å endre je něco totálně neskutečného a je to jedna z mála skladeb, kdy má mrazení v těle až paralyzující vlastnosti. Zrovna tady, na ploše necelých tří minut, se vměstná snad všechno, co pracuje s vnitřním prožitkem. Podobný stav jsem zažil snad už jen na koncertě korejských Jambinai, kdy se jednalo o dokonalou očistu mysli. Přesně tady je ten protiklad ticha a hluku jasný a zřetelný a pohraje si s Tebou. A to je jen jeden příklad za všechny, ten asi nejvýraznější a nejjasnější. Funguje to takhle ale vlastně na celé desce, která je vážně neuvěřitelná. Brefjære je těžká váha a rozebere Tě na základní jednotky. Budeš se chtít topit v tíživosti a potemnělosti, ale stejně tak budeš toužit po snění a mystičnosti. Spurv jednoduše dalx dohromady něco, co je potřeba zažít, vnímat, otevřít se tomu. Vznikla monumentální věc, která posouvá hranice pro drama a dost možná mění význam některých pojmů. Brefjære je něco, co Tě vezme do své náruče a ukáže Ti, že nepotřebuješ nic jiného, nepotřebuješ víc. Nadechni se, možná to ze začátku bude bolet, ale nakonec si to prostě sedne. Tohle je prstě Epic As Fuck.
Napsat komentář