Na zimu je potřeba si udělat pořádnou zásobu post-rocku, bez keců. Ono je to teda třeba udělat už na podzim, kdy se dny pomalu krátí, světla ubývá a večery jsou kolikrát dlouhý jako post-rockový skladby. No, a tak jsem se zásobil, jak bylo nutné a nezbytné, i když jsem tady konkrétně byl hodně mile překvapen, co jsem si to ukryl do post-rockové spižírny. První setkání totiž proběhlo lehce zmateně, a to dokonce tak, že jsem ani z neznámých důvodů nevstřebal, že se jedná právě o post-rock. Tenhle fakt mi došel o něco později a první poslech následoval po ještě delší době a vlastně jsem byl velice rychle hotov. Což se ukázalo jako slušný přešlap. Ale protože zima už se rozběhla a hlad je velký, vzpomněl jsem si na to, že první přichází stín a nebude od věci mu jít naproti. V polovině října vznikla self titled nahrávka od francouzské post-rockové čtveřice First Came The Shadow. Tuhle desku můžeš klasicky nalézt v digitální podobě, ještě víc klasicky s poslechem na bandcampu (ale nejen tam, aby to nevypadalo blbě), ale taky ve verzi kazety (Sleepless Owl Records), kompaktního disku a vinylu (v režii kapely).  Vnitřek nového počinu tvoří šest mohutně vystavěných skladeb, které se rozprostřely na plochu čtyřiceti minut, takže docela vydatná porce instrumentálky, která Tě vtáhne a nepsutí.

Jak už padlo, tak First Came The Shadow překvapili opravdu hodně. První seznámení proběhlo velice rychle a nezbylo mi z něj nic moc, co bych si výrazněji pamatoval. Proč tomu tak bylo, na to nedokážu asi nějak racionálně odpovědět, i když by mě to samotného zajímalo. Když jsem se totiž k téhle francouzské formaci a její desce vrátil, uchvátila mě. Dostala mě svojí velkolepostí a jistou monumentálností. A taky zvláštně, ale krásně našponovanou a temně apokalyptickou náladou, která ale není zakotvena v dramatu konce světa, spíš v jeho odvrácení a snaze budování lepšího zítřka. Je to taková ta temnota, skrze kterou pravidelně prosvítá světlo a kde je cítit jemná nit romantiky a souznění. Tahle deska je tancem mezi přírodními živly, kdy Ti bude výsledkem jasný signál, že je dobrý se prostě občas zastavit a podívat se na nebe, do korun stromů, ale taky pod nohy, na půdu, po níž kráčíš. A můžeš z toho klidně vynechat nějaký spiritualismus, hledání boha, nebe s anděly, nebo na druhé straně pokukování po pekle. Vystačíš s tady s vnitřním klidem, s vnímáním vlastního vědomí. Což je asi to hlavní, co mě na téhle nahrávce baví. Ten střet robustnosti a velkého rozpětí s křehkostí a jemností vlastních myšlenek. Post-rock je pro mě o putování krajinami snů nebo o uzavření se do sebe a vypnutí světa, o kráse, budování, ničení, o tmě a světlu, obecně o různých protikladech, co se přitahují a existují vedle sebe. First Came The Shadow téměř všechno natěsnali do čtyřiceti minut a sypou to na Tebe postupně a v různých dávkách. Má to neskutečnou sílu a pohltí Tě to.

Tahle věc umí napínat nervová zakončení až k prasknutí, umí rozběhnout jemné linky do daleka, kde se pak skoro neviditelně sbíhají, zvládne vytvořit dechberoucí atmosféru, která se vpíjí do každého záhybu kůže. Na druhé straně zvládne taky epické výbuchy, kdy gradace je přirozeným procesem, který nemáš šanci zastavit. Zvládne velkolepě obracet atmosféru, kdy v jednu chvíli se noříš do počínajícího snění s klidem prostupujícím okolí, a během pár vteřin se všechno změní a nastoupí neúměrně rychlá eskalace končící totálním vodopádem očišťujícím mysl. Klid je rozerván vejpůl a strhující atmosféra rve na kusy i svět kolem, aby pak mohla trochu povolit a byla obnovena harmonie a rovnováha. Balanc je tady taky moc důležitým prvkem, který funguje tak nějak samovolně a když už máš pocit, že je něčeho hodně nebo málo, srovná se to. Spíš je teda potřeba v tomhle případě ubírat, aby to bylo k vydržení, ale to už je jen detail. Tahle deska si jde tam, kam je potřeba a Ty chceš jít s ní. Chvíli se jen tak ploužit po rovinkách, chvíli stoupat do kopců a sledovat krajinu za svými zády, jak se vzdaluje. Jít pořád dál, až nakonec staneš vysoko nad světem a budeš se moct zhluboka nadechnout a rozhlédnout do daleka. Dojít na místo, kde budeš chtít zůstat a jen tiše se zatajeným dechem sledovat přírodní scenérie. A je jedno, jestli to budou mlhy v údolí, barevné západy slunce, po nebi táhnoucí se mraky nebo sníh halící svět do bílého povlaku. Tohle všechno už je jen na Tobě a možná na okolnostech. Rozhodně je to ale něco, co Ti zůstane v hlavě, kvůli čemu se budeš chtít vrátit, podniknout tuhle výpravu znovu. Nikdy ale nebude stejná, v čemž je její krása. A až uvidíš první stín, budeš vědět, že je všechno správně a půjdeš se s ním obejmout. First Came The Shadow připravili hodně silnou desku a určitě je dobré si ji zblízka prohlédnout.