Tak jo, tak jo. Nastal zase čas nechat si bez jakékoliv lítosti vymlátit mozek hlavy. Hrubá síla a tlak v kooperaci a spojení tak mocném, že Ti z toho možná i hrábne. Místo činu tentokrát na dvou kontinentech, na dvou různých místech, vzdálených od sebe skoro šest a pul tisíce kilometrů. Podezřelými jsou dost známé firmy, které už mají jasně rozeznatelný rukopis, modus operandi. Tady není o čem, musíš čekat nejhorší a možná přijde překvapení, když se nebude jednat o tak moc zdrcující úder. Na společném splitku se v polovině května totiž potkaly dvě těžké váhy. Konkrétně maďarská grindpunková čtveřice Jack a kanadska grindcorová kapela Chadhel. Tuhle šílenost můžeš najít v digitální podobě s poslechem naprosto klasicky na bandcampu, ale i jako dvanáctipalcový vinyl s podpisy Drinkin‘ Beer In Bandana Records, Nihilocus Records, Thrones Of Lies Records, Give Praise Records a Helldog records. Chystá se pak taky kazetová verze, která by měla vyjít pod křídly domácího Šváb Records. Celková stopáž je tu rozdělena na čtrnácti minutovku v podání Chadhel a jedenáct minut pod taktovkou Jack. Devět tracků do Kanady, šest do Maďarska. Zbytek už jen chaos, bordel, hluk a utržené končetiny. Spojení, co stíná hlavy.

Byl jsem na tuhle divočinu dost zvědavý, zvlášť, když se Jack stavovali na jaře na dvou koncertech v naší kotlině. Ve druhém případě dokonce jen pár dní před vypuštěním tohohle dynamitu do světa. No a kolaborace s Chadhel zněla velice lákavě. Setkání s realitou bylo hodně tvrdé, ale také přineslo lehké rozčarování. Možná to je jen mým zařazením kanadské čtveřice do špatné kategorie, ale jejich část mi tak docela nesedla. Nebo aspoň ne tak, jak jsem očekával, jak jsem si představoval. Sype to a drtí hodně solidně, ale asi bych chtěl slyšet víc grindcoru namísto zvláštního metalového podkresu. Víc hrubosti a neurvalosti místo podivně kolísajících a umělých kytar. Víc zuřivosti a syrovosti místo vystavěné šablony kompozice. Takže i přes pořádný marast se mi prostě nepodařilo se devíti tracků Chadhel nějak víc zaposlouchat. Tam, kde se hodně tlačí na pilu, tak jsem více než spokojen. Naopak tam, kde následuje ponor do death nebo thrash metalu (byť vždy chvilkový), už si moc nelibuju. Kombinace je to ve výsledku divoká a můžeme tak vyvažovat a mluvit o tom, že se jedno krásně doplňuje s druhým, ale někde se to za mě až moc tluče. Ano, jako celek to šlape a výsledný dojem není vůbec špatný, ale zůstává i poněkud plochý. A já se ho navíc ani po několikátém poslechu nemůžu zbavit. Jednoduše mi quebecká část nesedla tak moc, jak jsem si myslel, že by mi sednout mohla. Ne, není to špatný a k zahození, jen jsem čekal masivnější a víc neandrtálskou nálož, která hrubou silou půjde nesmlouvavě za svým. Což se v tomhle konkrétním případě prostě nestalo.

To, co mi chybělo v případě formace z Quebecu, to bohatě nahrazuje maďarská jízda. Hrubý, chaotický, hutný a brutální grindcore nebo chceš-li, tak grindpunk, co Tě nekompromisně semele. Po prvních třech skladbách se dokonce vracím k předchozímu albu Lobotómia, jelikož mi tady něco nehraje. Ten zvuk je prostě drtivý a mě zajímá, co je jinak, což zjišťuji vlastně záhy. Trochu se ztratila nebo by možná bylo lepší říct zmírnila syrovost a Jack na novém materiálu servírují pořádně hutný, robustní a těžkotonážní sound, který Tě víc zasáhne. Pořád je to ale obalené chaosem a nádhernou neurvalostí, kdy máš místy pocit, že se Ti rozskočí hlava. Velkou roli tady hraje taky nesmlouvavý a hodně zuřivý a ostrý vokál, který podtrhuje už tak parádní zážitek z poslechu. Pětiminutovka pěti songů tak uteče jako voda a přichází velkolepý závěr v podobě skladby Járulékos veszteség, která se vymyká klasickému stylu Jack téměř ve všech ohledech. Čtyřminutový remix, kde se grindpunk mísí s electronicou Tě prostě absolutně dodělá, pokud se tak nestalo už u předchozích songů. Tahle věc nemá chybu a vystřelí výsledný dojem ještě o dva levely výš. Jde se tu až na krev, víc pomalu, víc brutálně, skvěle tu vyniknou vokály a třeba „saxofonová“ pasáž způsobuje zatraceně silné mrazení. Tohle se nanejvýš povedlo, protože electro-grindcorová tečka je prostě nejvíc. Takže, zatímco Chadhel mi asi nenabídli tolik, kolik jsem myslel, Jack přináší daleko víc, než by člověk mohl čekat. Bestialita, s níž do toho tahle čtveřice buší, je vážně neuvěřitelná a odzbrojující. Jestli tedy toužíš po pořádném výplachu, tak s Jack rozhodně nesáhneš vedle. Možná u toho budeš plivat prach a krev, ale bude se Ti to líbit. Bude se Ti to fakt hodně líbit.