U divnověcí ještě chvilku zůstaneme, a to dokonce u domácích podivuhodností. Jen pro tentokrát fakt hodně zpomalíme a necháme vstoupit nějaké to tajemno a mystiku. Možná to bude celé v mlze, ale nakonec to bude dávat větší smysl, než by Tě mohlo jenom napadnout. Minimalismus a protnutí s přírodou si tady podávají ruce a bez hlubšího výrazu si hledí do očí do doby, než stisk povolí. Na začátku prosince vznikla deska s názvem Around the Dead Tree We Gather, za níž stojí pražské duo Motherfucifer. Tahle záležitost je k dispozici v digitální podobě, poslech si tady můžeš dát třeba na YT, ale taky jako kazeta, která vyšla v režii samotné dvojice hudebníků. Na Tebe je tu nachystáno sedm skladeb v celkové délce necelých třiceti minut, které Tě provedou očistným rituálem a nechají Tě splynout s přírodními živly. Hezky v klidu a opatrně.
V roce 2021 se tahle dvojička představila nahrávkou Pedals Of Truth And Happiness, která vyšla o skoro rok později taky v podobě kazety. Tehdy to byla mystičnost, tajemno, neurčitost, rituál, krása, kdy se stačilo jen zasnít a svět odplul kamsi do daleko a myšlenky pomalu mizely, až se dostavil vnitřní klid a jistá prázdnota, která ale nebyla vedlejším účinkem. Šlo tehdy o něco jako prastaré umění vyprávěné za klidných nocí jemným větrem. Jenže na tohle všechno pro tuhle chvíli zapomeň, protože to bývávalo a teď se věcí mají poněkud jinak. Motherfucifer Tě přichází trochu potrápit a sevřít v nejistotě. Around the Dead Tree We Gather totiž přináší naléhavou a napjatou atmosféru, jež Tě bude mučit svojí podivnou těkavostí, která přechází až do transcendentních poloh. Je to něco jako forma zvláštní meditace, kdy se k vnitřnímu klidu dostaneš jen skrze naprostý protiklad. Tahle věc je sakra jiná a taky dost neklidná, byť vychází z uvolněných melodií. Motherfucifer jako kdyby se ještě víc zahalix do tajuplnosti a temnějších poloh než dřív. Má to svoje neoddiskutovatelné kouzlo, ale dojdeš k němu nejspíš až později. Nejprve totiž bude třeba zvyknout si na to, kolik ponuré nálady se Ti dostane do ruky.
![](https://nadruhestranereky.cz/wp-content/uploads/2024/02/zzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzz81b5590b-6949-4012-800c-717552e330b1-1024x758.jpg)
Vlastně jsem si tuhle desku trochu schovával, až na ni přijde ta správná doba a nálada, kdy budu chtít nebo snad i potřebovat, aby se všechno začalo rozpouštět, vzdalovat nebo prostě mizet. Jenže tentokrát nic takového nepřišlo. Od začátku je to celé nervózní a rozechvělé a já se najednou nemám čeho chytit a hledám jakýkoliv záchranný bod, i když ve skutečnosti zachránit nechci. Spíš se zachytit a trochu to zpracovat. Zvuk Motherfucifer zhrubnul a snění odešlo. Rituál zůstal, jen je divnější a možná i děsivější. Působí to jako předzvěst nebo předtucha něčeho velkého. Mraky na nebi jsou černé, vzduch nehybný a nastalé ticho je přinejmenším podezřelé, asi jako ticho před bouří, která může přijít, ale taky nemusí. A jestli je potřeba tančit kolem ohně s obličejem pomalovaným lesními plody a obracet při tom hlavu k nebi, tak se přidáš a užiješ si to jako nic jiného předtím. Je to očista duše, která přes všechen ten tlak a stres nemůže dojít potřebnému klidu. Tak trochu odraz doby, v níž žijeme, kde je všechno rychlé, bouřící a roli hrajou i sekundy. Kde se ženeme a zastavujeme v nepoměru, který si bere svoje a hledáme svůj úkryt, kam se můžeme schovat. Jen už je obtížnější se k tomu dostat. A přesně takhle na mě Around the Dead Tree We Gather působí. Zastav se v pohybu nebo se zkus možná pohybovat na místě.
Líbí se mi mluvené podkresy a nejrůznější zvuky, které krásně doplňují tu napjatost a možná ji lehounce vyvažují. Úplně mě dostává a zároveň i přivádí k šílenství ten neustále přítomny bodavý osten, co Ti nedovolí se úplně uvolnit. I když se občas skladba dostane do příjemně plynoucí polohy, tak kdesi na pozadí je štiplavý kousek, co Ti připomíná, že všechen ten chaos, hluk a tlak světa nikam nezmizel a je jen za rohem. Je jedno, jak velký oheň rozděláš, protože svět v něm nespálíš, stejně jako stress a vztek. Ale můžeš se v klidu dívat, jak plameny tančí, jak se kroutí stíny a jak se žár dotýká tmy. Všechno pak skončí a Ty můžeš nabrat do rukou ještě teplý popel a rozfoukat ho po okolí, představovat si, jak se lepší na vlhkou trávou, či jak dopadá na studenou zem. V hlavě zní všechny ty ozvěny a Ty moc dobře víš, že tohle sice nebyl ten poklidný útěk od všednosti, ale bylo v tom tolik, že to chceš zažít znovu. Možná ve větším transu, možná se budeš chtít vydat víc do hloubky, na tom nesejde. Důležitý je ten moment a ten je třeba najít. Tak jdi do toho, bude to fajn.
Napsat komentář