U divnověcí ještě chvilku zůstaneme, a to dokonce u domácích podivuhodností. Jen pro tentokrát fakt hodně zpomalíme a necháme vstoupit nějaké to tajemno a mystiku. Možná to bude celé v mlze, ale nakonec to bude dávat větší smysl, než by Tě mohlo jenom napadnout. Minimalismus a protnutí s přírodou si tady podávají ruce a bez hlubšího výrazu si hledí do očí do doby, než stisk povolí. Na začátku prosince vznikla deska s názvem Around the Dead Tree We Gather, za níž stojí pražské duo Motherfucifer. Tahle záležitost je k dispozici v digitální podobě, poslech si tady můžeš dát třeba na YT, ale taky jako kazeta, která vyšla v režii samotné dvojice hudebníků. Na Tebe je tu nachystáno sedm skladeb v celkové délce necelých třiceti minut, které Tě provedou očistným rituálem a nechají Tě splynout s přírodními živly. Hezky v klidu a opatrně.

V roce 2021 se tahle dvojička představila nahrávkou Pedals Of Truth And Happiness, která vyšla o skoro rok později taky v podobě kazety. Tehdy to byla mystičnost, tajemno, neurčitost, rituál, krása, kdy se stačilo jen zasnít a svět odplul kamsi do daleko a myšlenky pomalu mizely, až se dostavil vnitřní klid a jistá prázdnota, která ale nebyla vedlejším účinkem. Šlo tehdy o něco jako prastaré umění vyprávěné za klidných nocí jemným větrem. Jenže na tohle všechno pro tuhle chvíli zapomeň, protože to bývávalo a teď se věcí mají poněkud jinak. Motherfucifer Tě přichází trochu potrápit a sevřít v nejistotě. Around the Dead Tree We Gather totiž přináší naléhavou a napjatou atmosféru, jež Tě bude mučit svojí podivnou těkavostí, která přechází až do transcendentních poloh. Je to něco jako forma zvláštní meditace, kdy se k vnitřnímu klidu dostaneš jen skrze naprostý protiklad. Tahle věc je sakra jiná a taky dost neklidná, byť vychází z uvolněných melodií. Motherfucifer jako kdyby se ještě víc zahalix do tajuplnosti a temnějších poloh než dřív. Má to svoje neoddiskutovatelné kouzlo, ale dojdeš k němu nejspíš až později. Nejprve totiž bude třeba zvyknout si na to, kolik ponuré nálady se Ti dostane do ruky.

Vlastně jsem si tuhle desku trochu schovával, až na ni přijde ta správná doba a nálada, kdy budu chtít nebo snad i potřebovat, aby se všechno začalo rozpouštět, vzdalovat nebo prostě mizet. Jenže tentokrát nic takového nepřišlo. Od začátku je to celé nervózní a rozechvělé a já se najednou nemám čeho chytit a hledám jakýkoliv záchranný bod, i když ve skutečnosti zachránit nechci. Spíš se zachytit a trochu to zpracovat. Zvuk Motherfucifer zhrubnul a snění odešlo. Rituál zůstal, jen je divnější a možná i děsivější. Působí to jako předzvěst nebo předtucha něčeho velkého. Mraky na nebi jsou černé, vzduch nehybný a nastalé ticho je přinejmenším podezřelé, asi jako ticho před bouří, která může přijít, ale taky nemusí. A jestli je potřeba tančit kolem ohně s obličejem pomalovaným lesními plody a obracet při tom hlavu k nebi, tak se přidáš a užiješ si to jako nic jiného předtím. Je to očista duše, která přes všechen ten tlak a stres nemůže dojít potřebnému klidu. Tak trochu odraz doby, v níž žijeme, kde je všechno rychlé, bouřící a roli hrajou i sekundy. Kde se ženeme a zastavujeme v nepoměru, který si bere svoje a hledáme svůj úkryt, kam se můžeme schovat. Jen už je obtížnější se k tomu dostat. A přesně takhle na mě Around the Dead Tree We Gather působí. Zastav se v pohybu nebo se zkus možná pohybovat na místě.

Líbí se mi mluvené podkresy a nejrůznější zvuky, které krásně doplňují tu napjatost a možná ji lehounce vyvažují. Úplně mě dostává a zároveň i přivádí k šílenství ten neustále přítomny bodavý osten, co Ti nedovolí se úplně uvolnit. I když se občas skladba dostane do příjemně plynoucí polohy, tak kdesi na pozadí je štiplavý kousek, co Ti připomíná, že všechen ten chaos, hluk a tlak světa nikam nezmizel a je jen za rohem. Je jedno, jak velký oheň rozděláš, protože svět v něm nespálíš, stejně jako stress a vztek. Ale můžeš se v klidu dívat, jak plameny tančí, jak se kroutí stíny a jak se žár dotýká tmy. Všechno pak skončí a Ty můžeš nabrat do rukou ještě teplý popel a rozfoukat ho po okolí, představovat si, jak se lepší na vlhkou trávou, či jak dopadá na studenou zem. V hlavě zní všechny ty ozvěny a Ty moc dobře víš, že tohle sice nebyl ten poklidný útěk od všednosti, ale bylo v tom tolik, že to chceš zažít znovu. Možná ve větším transu, možná se budeš chtít vydat víc do hloubky, na tom nesejde. Důležitý je ten moment a ten je třeba najít. Tak jdi do toho, bude to fajn.