No a pojďme ještě zůstat ve stokách a kanálech. Jen se pro tentokrát přesuneme do hlavního města a trochu více obrousíme hrany špínou nasáklého punku a hardcoru. A dáme si trochu více syrového materiálu, který Tě hrubě, ale tak nějak přátelsky plácne přes záda. Se svojí debutovou nahrávkou totiž přichází stále ještě můžeme říkat nová formace Altercation, která se dala dohromady v roce 2021 a najdeš v ní celkem dobré známé tváře. Demo 2023, jak se prvotina jmenuje, můžeš aktuálně najít v digitální podobě a dát si poslech klasicky na bandcampu. Obsahem tu je osm pěkně ostrých a skřípajících tracků, co hodí dohromady skoro osmnáct minut. Čeká Tě tak solidní jízda, která Tě podzemním světem protáhne velice obstojně. Jestli toužíš po špíně a vířícím chaosu, tak Altercation jsou připraveni Tvoje touhy naplnit.

Tuhle formaci jsem měl možnost už dvakrát vidět naživo, ale musím říct, že mě to nějak úplně nechytlo. V obou dvou případech mi přišel lehce utopený zpěv na pozadí kvílejících kytar, což za mě byla poněkud škoda. Takže, když se objevila první nahraná věc, byl jsem celkem dost zvědavý, jak to bude znít. Výsledek tu je hodně slušný a Altercation dávají solidní hlukovou masáž, která Tě zpracuje s prstem v nose. Je to hodně neučesaný, ale má to i hodně do sebe. Občas to dokonce zní neuvěřitelně devadesátkově, všechno tu skřípe, vrže, píská a Ty si několikrát musíš promnout uši, aby tenhle šílený rachot vůbec pobraly. A když se dostaneš přes stěnu hluku, všechno začne dávat smysl. I když zase jen do určité míry.

Abych řekl pravdu, tak to dost možná není na první poslech, ale zároveň to v tomhle případě vůbec ničemu nevadí. Jakmile jsem poprvé doposlouchal, tak jsem v podstatě neustále přemýšlel nad tím, jak to celé zní a jaký dojem to ve mně zanechalo. Což nakonec vedlo ke druhému a pak třetímu poslechu a určitě ani u toho nezůstane dlouho. Postupně se tu totiž rýsují a objevují skryté linky a celá věc ponenáhlu získává jasnější tvar. A aby té špíny nebylo náhodou třeba trochu málo, tak tu občas zavane zatuchlý metalový odér, který ještě víc řízne do živého. Dohromady s hardcore punkovým základem to pak dává zajímavou a podivně bublající směs, k niž se není radno přibližovat, ale přesto máš neodbytné nutkání podívat se, co se to v tom starém opráskaném hrnci vlastně uvařilo.

Co mě na tomhle počinu baví asi nejvíc je právě zvuk. Rozklížený, pokroucený, surový. Připomíná mi to trochu všechny zapomenuté nahrávky, které jsem různě v průběhu času někde objevil a následně je poslouchal s prapodivným, ale asi téměř vždy spokojeným výrazem ve tváři. Pištící kytary tady vedou hrubý rozhovor s rozdrnčenou basou, na pozadí do toho řežou mocný bicí a k tomu štěkavý vokál ostrý jako šrapnel. Jsou chvíle, kdy to celé působí strašně nesourodě, čímž se vracím k tomu, že to dává smysl vlastně jen do určité míry. Ale ani tohle nejde brát jakkoliv negativně. Po pár vteřinách chaotického běsnění, kdy se snad všechno překrývá, se to celé slije zase do urovnaného celku. I když i tady platí, že urovnanost nejde brát tak úplně doslova.  Navíc mi to zvukem evokuje nedávno zde zmíněné Mörghuul, kde to všechno ale bylo ještě o kapku víc ohlodané. Rozhodně je to brutální a bestiální počin, který umí pořádně přitáhnout ostruhy a dát Ti jasně najevo, že seš tady jen figurka, se kterou lze zacloumat podle potřeby. A protesty určitě nejsou povoleny.

Altercation přináší zajímavou a hrubou věc, co Ti vymáchá tlamu v rozbahněné louží, protáhne Tě kousavým prachem a pak zmizí s prvním stínem. Počítej s tím, že to není procházka pampeliškovou zahradou, ale spíš než cokoliv jiného se tady pořádně umažeš. Jenže ono je to někdy potřeba, ponořit se do míst, kde to nevypadá moc lákavě. Za plesnivějící oponou se totiž občas dějí dost divné a divoké věci. Tak se tomu nebraň a jdi na to.