Ano, přesně takové věci jsou kořením hudby. Přesně něco takového mi vždycky udělá radost, když na to narazím. A přesně něco takového mi opět tak trochu uniklo a bylo třeba se k tomu vrátit. Jenže tohle ohlédnutí se zpět je omamující a přináší křehkou a prchavou krásu, kdy si musíš dávat bacha, aby Ti to všechno náhodou zase nezmizelo. Řeč tu je o vydařeném splitku, jež vzniklo na trase Maniny – New York City. Potkaly se na něm dvě kapely, které mají co říct a chtějí Tě i trochu poškádlit. Protože jinak by to byla zatraceně velká nuda. A to asi nikdo nechce. Savak z Velkého jablka a Prohra Praha kupodivu a překvapivě z Prahy si podaly ruce a stvořily Aerosol. Tenhle zamotaný počin můžeš najít v podobě digitálu s poslechem už tradičně na bandcampu, ale taky jako kazetu pod všemocnými křídly Silver Rocket. Tři věci na každé straně, dohromady šest tracků se stopáží lehce přes sedmnáct minut a jen těžko popsatelný zážitek. Tohle musíš slyšet, ale musíš to i poslouchat. Prostě musíš, protože Ti to jinak smotá myšlenková vlákna do velkého uzlu.

Svět Stříbrné Rakety je světem sám pro sebe a neplatí v něm to, co by možná platilo jinde. Je to lehce jiná dimenze, která ale ovládá časoprostor a umí cestovat portály. No a já sám do tohohle světa občas zavítám. Dělám to vědomě a dobrovolně, byť jsem pak trochu hypnoticky omámen a svoje vlastní kroky neřídím já sám. Ale je to krásný, tak silné kouzlo jinde asi nenajdeš. No, a právě útržky mezigalaktického vysílání mě přivedly na stopu dalších nových počinů, které ve jménu Sylvy Roketkové vznikly. Jednou z těch věcí je právě už zmíněné splitko Savak a Prohra Praha. Ještě, než se do toho pustíš, tak pamatuj na první pravidlo. Nebo na první zásadu, ať si to každý nazve tak, jak jenom chce. Nemusí to dávat smysl, ale je důležité, že cítíš vibrace a na tváři má zadumaný výraz. Zbytek se podá sám. To bylo jinak to pravidlo, kdyby to třeba někdo nepoznal.

Prohra Praha tu kouzlí tři tracky, u kterých si zavaříš mozek už jen tím, kam to celé vlastně nacpat. A nabízí se tak ve výsledku otázka, která řeší více věcí najednou: a není to jedno? Hlavní je, že to má grády a spád, je to melodický, ale i rázně řízný. A celý je to zabalené v surrealistickém těstíčku, což Ti pak přijde kdykoliv k chuti. No a samozřejmě doplněno o tajnou recepturu Silver Rocket, která tomu propůjčí až mysteriózní náladu a dodá tomu to správné a jedinečně chvění. Může se tak rozjet kolotoč obrazců, které na sebe sice logicky nenavazují, ale jejichž výsledný dojem je naprosto v pořádku. Asi jako když k sobě dáváš puzzle, které do sebe nezapadají, ale povede se Ti z toho složit něco, co vypadá nádherně. A to je nejspíš ten bod, kdy budeš sedět s přimhouřenýma očima a splétat myšlenky, co se rozutekly do všech stran, protože jejich nakupením na jednom místě by mohlo dojít k přehřátí celého mechanismu. Je tak lepší upustit trochu páry, zastavit rotaci očních víček a pokusit se postavit nohama pevně na zem. Ano, na tu samou zem, která se krabatí, vlní a občas někde prostě chybí. Znovu tak bude nezbytné roztočit kolesa intergalaktické post moderny, aby seděl směr i rychlost a běželo to aspoň z části v nějakých zaběhlých kolejích. Na způsoby a pořádky si stejně nikdo nepotrpí. Takže až ucítíš smrad starejch chlapů, mineš schody a zábradlí a potkáš hořícího kněze, seš tady správně. A nezapomínej na to, že máme i ovce a hotovost a platíme i za Tvůj mír. Ta cena je předem daná. Jestli se někdo ztratil, nevadí, beztak se brzo najde. A kdyby náhodou ne, tak se asi tak nic tak strašnýho neděje. Nějak už to dopadne, věř tomu. Všechno to jede ale jen napůl, takže kdo ví. Zamávej, bude to hezký.

Savak přichází rovněž se třemi skladbami a zamotání mysli jen a jen podpoří. Je to podle všeho indie rock nebo post punk, ale dá se tomu věřit? Já bych na to moc nespoléhal. Spíš post moderní blues a roztodivná mutace jazzových vláken. Nebo mávnout rukou a neřešit, jen se nechat spoutat nespoutaným rytmem. Ulítnout si na křídlech podmanivosti, nechat si provrtat hlavu mírným chraplákem a doslova utonout v záplavě líbivých kytarových partů. Hypnóza a navozený stav totální blaženosti, kdy budeš s úsměvem na tváři těkat očima zleva doprava a hledat aspoň teoretickou jistotu, že se Ti to celé nezdá a někdo Ti bude tenhle vesmírný zážitek vůbec věřit. Roztodivný zážitek, který jako kdyby se chtěl rozplynout s každým dalším hrábnutím do strun. Síla signálu je ale v tomhle případě dostatečná, k přerušení spojení by dojít nemělo. Jenže zapomeň na to, že tady něco funguje podle jasných schémat a vzorců. Když má přijít tma, přijde tma a když se má rozžhnout hnací motor, prostě se tak stane. Bez upozornění a varovných signálů. V tom je ona krása, v prchavosti a nestálosti. A možná jakési nestabilní nejistotě, která do Tebe bude dloubat prstem, aby Ti připomněla, že tady je. Tak co, dobrý, seš v pohodě? Nepotřebuješ vodu nebo prášek proti nevolnosti? Jestli všechno v cajku, tak se nadechni a jedeme druhé kolo.

Spojení Savak a Prohra Praha funguje. Funguje více než dobře, funguje přímo skvěle. Jestli se o tom chceš přesvědčit, tak prosím, klidně jdi do toho. Špatně rozhodně neuděláš. Jen počítej s celou řadou možností a scénářů. Počítej s tím, že… nebo radši ne, radši přestaň s čímkoliv počítat, zavři oči a jdi. Že neznáš cestu vůbec nevadí, nikdo ji nezná a stejně jsou všichni spokojeni. Tak to prostě je. Neříkej nic, neptej se, některé otázky zůstanou bez odpovědi. Ono je to tak někdy lepší.