Pro tentokrát hodně zpomalíme a dopřejeme si zasloužené uvolnění. V Leedsu se totiž chystá něco, na co jsem osobně hodně zvědavý a co slibuje strhující zážitek. Svoji novou desku tady připravuje na vydání post-rocková formace Din of Celestial Birds. Tahle novinka by měla světlo světa spatřit v první polovině srpna a k dispozici by měla být v podobě vinylu a kompaktního disku, o což se postarají v A Cherry Wave Records a A Thousand Arms. Podle všeho bude album obsahovat celkem osm skladeb a dvě už představené ochutnávky poměrně jasně ukazují směr, kterým by se mělo ubírat. A ten směr je v mnoha ohledech kouzelný a slušně Tě rozechvěje. Tohle bude naprostá paráda.

První z představených skladeb je věc s názvem Laureate of American Lowlife, která Tě hodlá utopit v dechberoucí atmosféře. Skoro osm minut dlouhý materiál Tě bude napínat, bude si s Tebou pohrávat, bude Ti nepravidelně způsobovat husí kůži. Zasněné a melodicky rozevláté pasáže se tady střídají s tvrdými a napjatými party. Celá atmosféra pomaličku houstne a když už to vypadá, že by mohla přijít mohutná exploze, tak všechno zase na nějakou tu chvíli poleví a Ty se jen omámeně budeš pohupovat v kolenou. Nicméně, jen do doby, než vezme zas své poslední část skladby, která Tě přišpendlí k zemi. Probuzené napětí tady graduje v gigantickou post-rockovou hymnu, která Ti bude znít hlavou následujících pár dní. Celá skladba je nádherná, monumentálně vystavěná, intenzivní. Vtáhne Tě a nepustí, snadno Ti zamotá hlavu. Možná je to předzvěst něčeho velkého, možná jen fragment jakési rozbité skládačky. Rozhodně to ale je skvělý a nemělo by to uniknout Tvojí pozornosti.

Druhá věc pojmenovaná Downpour je o něco málo kratší a taky víc zasněná. Zůstává tu prapodivný neklid, který je ale utopen v elektrizující náladě. I Downpour hodně sází na svoji atmosféru, která se různě přelévá a vyplňuje do té doby prázdné prostory. Nabízí výlet do překrásných krajin, kde budeš cítit jemné ale permanentní mrazení. Do krajin, kde všechno sice hýří barvami, ale tak moc barevné to zase není. Tady všehovšudy postačí, když zavřeš oči a necháš se jednoduše unést. Na křídlech větru se budeš vznášet těsně nad zemí, ale i v obrovských výškách. Budeš padat a zase stoupat, budeš moct proletět mezi mraky a dotknout se oblohy. Budeš si moct podmanit čas a budeš moct se úplně ztratit v roztříštěných myšlenkách. Downpour je srdceryvné vyprávění o světě, který dost možná ještě neznáš, ale určitě ho poznat chceš. Vyprávění o neskutečně skutečných věcech. Je to krása vytržená z kontextu, zážitek, jemuž naprosto propadneš. A nedá se jinak, protože tenhle počin Ti učaruje.

Din Of Celestial Birds ukazují sílu post-rocku, která dost dobře může způsobit totální paralýzu. Věci motající se kolem A Cherry Wave mě vždycky bavily a tady tomu není jinak. Obě dvě ochutnávky jsou naprosto parádní a lákání na novou desku se tak víc než povedlo. Líbí se mi na tom jistá velkolepost, ale i epičnost. Stejně tak se mi dost zamlouvá poněkud skrytá nervozita a naléhavost. Dohromady to dává něco fantastického, něco, co utíká za hranice vnímání a všednosti. Je to útěk pryč a můžeš si přitom vyčistit hlavu a nechat všechno za sebou. Můžeš se rozplynout nebo jen koukat na měnící se obrazce. Můžeš v podstatě všechno, ale taky nemusíš vůbec nic. Není třeba v tom hledat složitosti, všechno je tu jenom na Tobě. Din of Celestal Birds Ti jen chtějí ukázat cestu. Cestu, která Tě provede po dosud neobjevených místech. Tak zavři oči a vydej se pomalu tam, kde ještě nejsou Tvoje stopy. A hlavně nezapomeň, že tohle je jen začátek…