V Brně se prý rozdávají květiny. Alespoň takové byly zprávy, které se z jihomoravské metropole začaly před nějakou dobou šířit. Jen ten výběr je podle všeho nějaký divný, ale co se s tím dá dělat, že jo. Můžeš si vybrat a nemusíš, a snad by na tom nemělo záležet. Co kdo dostane a co si sám vezme. Ale tady jsou to do očí bijící protiklady. Nebo se to možná jen tak zdá. Rulík ale asi bude stále zlomocný a v případě růží si snad můžeš i vybrat, jestli budou krásné, panovačné nebo s velkými trny. No a možná se Tě nakonec nikdo ani ptát nebude a prostě něco dostaneš. I když, je to vlastně otázka nebo jasný vzkaz? Na to už si každý bude muset přijít sám. Ale dost řečí kolem, protože kytky jsou tu vlastně tím ústředním motivem. Komu rulík, komu růže se totiž jmenuje nová nahrávka brněnské čtveřice Izurewara, která vyšla ve druhé polovině května. Na ploše šestnácti a půl minut Ti nabídne pět hodně nabitých válů, které s Tebou silně zacloumají. Nahrávka je k dispozici v digitální podobě a poslech si můžeš dopřát třeba už klasicky na kapelním bandcampu. Celý počin je věrný DIY kultuře, nahraný ve zkušebně a zpracovaný vlastními silami kapely. A ještě ke všemu s hostem, kterým není nikdo jiný než Karel z EHOF. Takže se koukej pořádně připravit, ať tohle vůbec ustojíš.

Čekal jsem popravdě nějaké to konfliktní screamo, čekal jsem to špinavé a syrové asi tak, jak si pamatuju loňský materiál s názvem Ať tyhle světy padnou. Jenže, ono se mi dostalo něčeho dost jiného a zjistil jsem, že vlastně nemám moc, co říct. Proč? Protože je to ukrutně dobrý. Spadla mi čelist a jen jsem zíral. Na tohle, i na to, kolik se toho v poslední době na poli temné hudby objevilo. Po zdrcující desce Napořád od pražských Zmar, je tohle další vynikající počin, nedá se jinak.

Hned první věc s názvem Nebýt tím, kdo to skončí točím několikrát za sebou, protože mě totálně dostává. Energie, tlak, síla, intenzita. Všechno nacpané do necelých dvou minut, až se z toho motá hlava. Ale přiznám se, že chci ještě. A zaseknout se hned na první skladbě, to je opravdu slibný začátek. Přichází temnota, ale nemá v úmyslu Tě sežrat, spíš Ti jde dělat parťáka a ukázat Ti, kam až je možné se vydat. Druhá skladba Hvězdy a strach (sex bez souhlasu je znásilnění) dopadá neskutečně drtivou silou a v tu chvíli mě svírá chlad. A vlastně si u toho i vzpomínám na okamžik, kdy jsem tenhle track slyšel loni poprvé naživo. A jak moc mě tahle brněnská parta dostala a bavila. Jak moc pohlcující to bylo. Stejně jako Hvězdy a strach, kde se textově tepe do živého a hudebně je to jednoduše válec. Husí kůže je v tomhle případě zaručena.

Komu rulík, komu růže pak zase na chvíli nasazuje zběsilé tempo, kdy se na Tebe všechno řítí jako lavina rezavých součástek. Totálně mě tady ničí ta brutální rozervanost, která se místy překlápí až do těžko popsatelného zoufalství hnaného vztekem a zlobou. Je to jen kousek od stavu, kdy hudba začíná fyzicky bolet. Do ksichtu všem homofobům sice polevuje ze šíleného tempa, o to víc ale utahuje šrouby hrubému sevření, aby se následně mohla překlopit do ticha a pak zažehnout explozi, která s Tebou plácne na zem. Závěrečná skladba Kreslíme do prachu pak celou nahrávku bravurně uzavírá. Svojí hloubkou a naléhavou atmosférou se ztrácí ve tmě, která se chystá pohltit všechno a jestli včas neuděláš ten jeden krok zpět, smlsne i na Tobě. A ticho, které po tom celém přijde je odzbrojující.

Izurewara na nové desce předvádí neskutečný výkon. Atmosféra je tu sice dost temná, ale zároveň je  v tom cítit jakási hodně zvláštní romantika. Zvuk se oproti předchozímu materiálu taky posunul lehce jinam, ale pořád tu chvílema bude všechno pískat a skřípat. A když si k těmhle ostrým kytarám, hromovým bicím a hlavy stínajícímu vokálu přidáš ještě hodně nasraný a angažovaný texty, tak Ti musí být jasné, že výsledek bude naprosto a jednoduše strhující. I tady se svět v některých pasážích trhá na kusy. Asi dost podobně jako Tvoje mysl. Jo a ten třas v rukou je naprosto normální a bude chvilku trvat, než úplně odezní. Po nějakém čase se ale zase vrátí a s ním ožije všechno, co má tahle brněnská parta na srdci. Takže komu nakonec připadne rulík a kdo dostane růže, to není tak úplně jasné. Věř ale tomu, že se vydáš na hranu vlastní odolnosti, kdy bude dost potřeba balancovat rovnováhu. Seber proto všechnu odvahu a vykroč, budeš jen omámeně zírat.