Něco takového mi za poslední dobu docela chybělo. Rozervaný a ukřičený screamo, který na Tebe hodí všechnu tíhu světa a bude Ti u toho vyprávět o tom, co se děje kolem nás. A nezapomene Tě ani solidně rozněžnit nebo nechat bláznovsky snít. Všechno naprosto přesně vyvážené, kdy nic nechybí a ani nic nepřebývá. A přesně takový materiál nabízí čtveřice z Kentucky, která si říká Scenario. Tahle parta vydala ke konci dubna svoji novou desku pojmenovanou When All is Said and Done. Na ní Ti naservíruje dvanáct (pokud budeme počítat i Proloque a Epiloque) parádních skladeb, které dají dohromady dvacet sedm minut, zaryjí se Ti hluboko pod kůži a z hlavy je taky jen tak nedostaneš. Nahrávka je k dispozici v digitální podobě, poslech tradičně možná na bandcampu, ale taky jako dvanáctipalec, pod kterým jsou podepsány Zegema Beach Records, The Ghost Is Clear Records a Mishap records. No a Ty se připrav na pořádnou porci nabroušených i romantických kytar a intenzivní řev.

Baví mě to, o tom žádná. Baví mě to fakt hodně. Přesně něco takového jsem nějak postrádal. Sice je to hudba spíš k začínajícímu podzimu, ke dlouhým procházkám po spadaném listí nebo k nekonečné zimě, kdy šedivá obloha nemizí klidně i několik dní, ale vlastně dost rychle zjistíš, že na tom moc nesejde. Teplý jarní večery s barevnou oblohou v zádech taky mají něco do sebe. Kdy si tohle narveš hluboko do uší a vyrazíš do ulic, dívat se, jak město pomalu usíná, i když vlastně nikdy nespí. Kdy máš neodbytnou touhou se nezastavovat a prostě jen jít. Je jedno kam, je jedno, jak daleko. Vnímat lehce chladný vzduch, který voní trochu deštěm, ale i paletou květů a navlhlou travou. A neřešit nějakou chvíli vůbec nic. Ztratit se ve svojí vlastní hlavě, v myšlenkách, které se probudí k životu. Bloumat krajinou vlastního nitra a prostě jen být. Na prchavý okamžik.

Scenario přináší hodně intenzivní a strhující materiál, který si zamiluješ. Kytary místy ostrý jako břitva, jindy s romantickým a melancholickým nádechem. K tomu tepající bicí a nakřáplý scream, který jen podtrhne celkový dojem, tu robustní a na kusy roztrhanou atmosféru. Občas je to chaos, který jako kdyby chtěl ještě víc zatlačit na pilu, občas jsou to až melodické pasáže, které Tě schovají v teplé náruči a občas je to zdrcující řev na potemnělém pozadí, plném stínů. Všechno to ale krásně a kouzelně sedí. Rovnováha a vyváženost tady hrají hlavní roli. Je to tak akorát, ani moc, ani málo. Síla téhle desky je neskutečná. Rychle Tě vtáhne a jen tak nepustí. A právě ten zmiňovaný balanc tomu celému dodává trochu jiný rozměr. When All is Said and Done je vlastně i hodně náladová, a tak nějak mi přijde, že pokaždé zní trochu jinak. Možná podle toho, jak se člověk v danou dobu cítí. Takže může s přehledem převládnout jistá zasmušilost, stejně jako vztek. Může to být nabroušený, ale i nasáklý smutkem. Ale pokaždý Tě to dostane, s tím neuděláš vůbec nic. Takže jestli se chceš ztratit a trochu snít, tak už není na co čekat. Scenario Ti bude tou nejlepší společností.