Šílenství a bláznovství není asi nikdy dost. A pokud se něco takového objeví, tak je třeba se na to podívat trochu víc zblízka. Další taková věc se zjevila ve druhé polovině března kousek za našimi hranicemi. Konkrétně je třeba hledět k Postupimi, kde sídlí dvojice, která si říká Dreyst. No a tahle povedená dvojka představila světu svoji nahrávku pojmenovanou p​ī​na. Najdeš ji aktuálně jen v digitální verzi a říkat, že poslech si můžeš dopřát bandcampu, je skoro už zbytečné. Připravit se v tomhle případě budeš muset na dvanáct krutopřísných válů, které dají dohromady sedmnáct minut a pár vteřin navíc. Docela slušná nálož, která Ti zasadí zničující úder.

Už jsem tuhle desku slyšel několikrát, a přesto se stále ptám, co to jako je?  Nestálá směs hrozící rozpadem částic. Nebo dost možná prapodivný experiment, co se vymkl kontrole. Hardcore promíchaný s powerviolence, kam někomu spadla špetka sludgového koření. Syrová a obhroublá záležitost vytvářející hutnou a dusivou atmosféru. Tohle je rána hadrem namočeným v chloroformu. Temná síla, která Ti zkroutí všechny údy a bude pomalu utahovat šrouby utrpení. Těhle sedmnáct minut z hlavy prostě nedostaneš.

Je to pomalý, ale zároveň rychlý. Je to hrubý, ale přitom i tak nějak lehký. Je to všechno nebo nic, asi jako když běžíš hlavou proti zdi a přemýšlíš, jestli to byl dobrý nápad. Krátký a hodně svižný skladby tady střídá delší a těžkotonážní nálož s brutální silou. A celé je to zabalené černým bahnem zmaru. Zběsilost pévéčka se tu střetává s nečekaným hardcore temnem a dohromady to šlape jako máloco. Dreyst jsou jako starý zrezivělý vlak, do něhož někdo nacpal nepředstavitelné množství energie a následně ho uvedl do pohybu. Nemá to brzdu, skřípe to, rachotí a duní. Chvíli závratná rychlost, kdy se sypou jiskry, po pár vteřinách dusivé a hromové kvílení, kdy na všechny strany létají kusy rezavých částic. A přesto to pořád jede. Tahle německá dvojice přináší něco neskutečného a věř tomu, že si Tě podá. Sedmnáct minut absolutního běsu už na Tebe čeká s otevřenou náručí…