Dneska (10.12.2022) je to dvanáct let od jednoho z řady koncertů, které se udály v brandýském klubu K. V legendárním prostoru, který se spoustě lidem zapsal nesmazatelně do srdcí. Dvanáct let od koncertu, který dopadl nakonec úplně jinak, než dopadnout měl. A možná proto mi zůstal v hlavě tak silně uložený.

Těšil jsem na tuhle akci fakt hodně. Famózní a našlápnutý punkrock z Itálie Bredford jsem pečlivě naposlouchával už nějakou dobu a trénoval svoje nohy na divoké pogo. Byla to láska na první dobrou, když jsem tuhle italskou partu slyšel prvně. Melodická, svižná, energická, všechno tohle o hudbě Bredford platilo na sto procent a já to strašně moc chtěl zažit naživo. Další kapelou, která měla tehdy před dvanácti lety zahrát, byli hardcoroví Positive Mind z Plzně, jejichž skladby Justice Core Inside a Lost Kids jsem hltal a pouštěl je stále znovu a znovu. Večer pak měl doplnit divnocore Dive, usazený rovněž v Plzni, na který jsem byl zvědavý, protože z poslechu jsem měl celkem roztodivné (ale ne negativní) pocity. Takže, sestava vypadala opravdu lákavě, o tom žádná, a slibovala zajímavý zážitek.

Se širokým úsměvem na tváři jsem se dostavil na místo celkem dlouho dopředu. Vždycky jsem měl totiž rád celé to hemžení před koncertem, kdy se všechno připravuje, lidi chodí sem a tam, každý s každým prohodí nějaké to slovo a pomalu se stupňuje atmosféra. I tehdy to tak bylo. Jen s tím rozdílem, že krátce po příchodu jsem zaslechl ne příliš dobře znějící novinku. Bredford nedorazí, protože někde po cestě zbořili dodávku a nestihnou už do Brandýsa dojet. Jasně, prosinec, sníh, blbý počasí, možná náledí apod. Rozhodně ale taková zpráva zamrzela. Nedalo se ale nic dělat, večer měl prostě proběhnout bez hlavní kapely. Pořád byl ale program dost v pohodě a člověk nemusel přehnaně smutnit nebo se rozčilovat, vždyť taky proč, že jo. V Káčku šlo vždycky o víc než jen o hudbu. Lidem z Bredford se podle informací nic nestalo a neúčast tak byla to nejmenší, co z toho celého plynulo.

Jenže, neuběhl ani nijak dlouhý čas a přišla špatná zpráva číslo dvě. Do Polabí nedorazí ani Dive. Tady se musím přiznat, že na důvod neúčastí si po těch letech už nevzpomenu. Celý večer tak během několika okamžiků dostal zcela jiný rozměr. Ze třech kapel, které měly zahrát dorazila nakonec jen jedna. Ale co na tom, prostě to tak bylo.

Aby to nakonec celé nebylo jen o Positive Mind, vymyslel se poměrně rychle záložní plán. A stejně rychle jako se vymyslel, tak se i realizoval. Akci, která se nevyvíjela podle představ, totiž nakonec odpálila místní (rozuměj brandýská) all-star kapela Aorta, kde se sešli bývalí a v té době i současní členové jiných brandýských kapel.  Melodický hardcore, který uměl chytnout za srdce, ale taky pořádně nakopnout. Pěkně nabroušený kytary, rozdováděný bicí a lehce nakřáplý vokál se zajímavými texty. A bylo to fajn, bylo to spontánní, dobré, nečekané. Co na tom, že tenhle večer tak úplně nevyšel podle plánu. Krátký set, známé tváře i prostředí, skvělá hudba. Nemělo to chybu. Já byl spokojen a s klidem si troufnu tvrdit, že jsem nebyl zdaleka sám.

Po Aortě si vzali slovo Positive Mind a předvedli hodně povedený, nadupaný a ostrý set, který mě strašně bavil. Byla v tom silná energie a nelítostný tah na branku. Všechno tehdy hřmělo a bouřilo, a zvláště některé pasáže byly tak silné, až se dělaly mžitky před očima. Nekompromisní vokál se zařezával hluboko do hlavy. S velkou chutí jsem si mohl zařvat moje oblíbené skladby a užít si zbytek. Byla to nálož, jak se sluší a patří a ve výsledku vlastně vůbec nevadilo, že program dostál takových změn. Jasně, kvůli Bredford jsem sice zlehka zamačkával slzu v oku, ale i tak jsem si tenhle večer užil naplno a odcházel zcela naplněn.

Ono to takhle v Káčku bylo vlastně vždycky. A že do Brandýsa tehdy jezdily dost zajímavé kapely. Brandýská hardcore/punková scéna byla prostě skvělá, na malém městě nabízela dost velký záběr. A pro mě měla vždycky i velký přesah.