Občas člověk narazí na něco, co mu zůstane ležet nějakou dobu v hlavě, převaluje to sem a tam a neví tak úplně co s tím. Naopak moc dobře ví, že ho na tom prostě něco zaujalo a jednou za nějakou dobu se k tomu vrátí, aby to zase prohnal myslí. Tak přesně tohle je případ hudby a vlastně celého projektu Vojtěcha Vyskočila. Nějak jsem se po objevení tohoto mystéria nemohl zbavit dojmu, že tam je něco, co mi brnká na nervy a co mě dráždí. Před několika dny přišlo rozseknutí v podání nové skladby Schadenfreude, kterou má Vojtěch Vyskočil na svědomí. Tahle skladba mě prostě dostala svojí hloubkou, místy až nepříjemnou atmosférou a psycho zvukem, který je jako rezavý šroub, co se Ti někdo snaží nacpat do lebky. A co víc, k tomuhle tracku je i klip, který tomu dodává opravdu tíživou náladu. Parádně poskládaný vizuál, který s sebou nese mrazivé pnutí, co proniká hluboko do všech částí těla. Hudba dohromady s vizuálem tady vytváří něco, co se dá dost těžko popsat nebo zachytit. Musí se to slyšet a vidět, není jiná možnost. A co že to vlastně je? Je to hip-hop, instrumentální hip-hop, co obrušuje hrany a nebojí se přelézt i do jiných vod, je to elektronika, u které občas nepoznáš, že to skutečně elektronika je. Je to recyklace samplů, experiment s potemnělým podtextem, ale zase tam toho temna není moc, stejně jako pozitivních vibrací. Je to střídání nálad, je to zvláštní věc, jež se kroutí a protéká mezi prsty a neustále Tě sleduje, jestli seš ve střehu. Vypráví Ti příběh a je jen na Tobě, co si do něj promítneš, byť témata jsou v podstatě daná. Vojtěch Vyskočil už pustil dřív do světa pár tracků s klipy, konkrétně Substance a Pass1on, z chystaného alba Cor Auri, které má vyjít 28.01.2022. Takže už na nic nečekej a běž to rychle poslechnout a zkouknout, dostane Tě to.