Tak a pojďme si dát další ohlédnutí, v jehož rámci se vrátíme do letošního května. I tohle mi totiž jaksi proklouzlo a dostal jsem se k tomu o dost později, ale jsem vlastně rád, že jsem se k tomu vůbec nějak dobral. Protože i tady, stejně jako v případě Missouri Executive Order 44, platí, že minout něco takového by byla věčná škoda. Tohle je totiž něco, co Tě propleskne tak silně, že si budeš hladit tvář poměrně dlouho. Pěkná divočina, která Tě vyklepe z kalhot, vůbec nemá cenu o tom pochybovat, kdyby Tě to třeba i napadlo. Na začátku letošního května se totiž na denní světlo dostala debutová nahrávka s názvem DisXco od německé hardcore punkové formace Mess Of Mankind. Tuhle nadupanou věc najdeš v digitální podobě a poslechnout si ji můžeš bez překvapení třeba na bandcampu, ale taky existuje jako kazeta, která nese podpis Nasse Records, a dokonce jako kompaktní disk, který vznikl v režii samotné kapely. Nachystej se na sedm zběsilých a nasraných válů, co Ti ukradnou ze života šestnáct minut a vezmou si Tě pořádně do parády. Nezkrotný živel, který rozpohybuje půdu pod nohama.

Mess Of Mankind přináší na své prvotině parádní hardcore-punk. Ale ne jen tak ledajaký. Tohle je brutálně rozjetý hardcore punk, feministický, dravý, nekompromisní, energický, syrový. Ryzí zuřivost bez nějakých ramen a zábran. Když k tomu přihodíš trošku crustu nebo ždibec pévéčka, tak už asi tušíš, že se nebude jednat o nic milého a příjemného. Nelítostná rána mezi oči, přesný zásah mezi lopatky. Drzá a rozevlátá jízda, co si v žádném případě nebere servítky a kosí všechno a všechny ve svém dosahu. Postarají se o to řezavý a ostrý kytary, rachotící bicí, a hlavně hodně nazlobený a nabroušený ženský ječák, co se zakousne a hned tak nepustí. Převážně strhující tempo je na pár místech vyměněno za větší tlak nebo okořeněno dalšími vokály. Rychle a prudce je ale to nejčastější, s čím se na albu setkáš. Nečekaný výpad vpřed, který s Tebou trhne tak moc, až Ti o sebe cvaknou zuby a zapraští klouby. A jako třešnička na dortu je tady šílená porce energie působící jako hnací motor celého tělesa. Prostě se nemůžeš vůbec divit, když budeš během pár vteřin ležet na zádech, zatímco kolem bude vířit prach a v uších Ti budeš hučet. Tahle pětice z Norimberku se ráda postará o to, aby sis ji pamatoval.

DisXco mě baví právě svojí syrovostí a zároveň intenzivní energií a drzostí. Je to neřízená střela, kde nemůžeš nic předpokládat a je lepší být radši vždycky na pozoru. Jestli tady pár dní zpět padla zmínka o mexické partě Violencia jako o svěžím hardcorovém hurikánu, tak v případě Mess Of Mankind je to vlastně dost podobné, v některých ohledech možná i stejné. Jen pětice z Norimberku podává svoji hudbu víc neopracovanou a hrubou. A možná se tady jde trochu víc do temnoty, a to hlavně v těch crustových partech, kdy se atmosféra láme a napětí stupňuje. Zase ale není třeba dlouhých černí protkaných a epických pasáží, na něco takového není čas. To občasné zpomalení je jen kvůli tomu, aby si člověk drobně oddychnul, než se na něj zase sesype hardcore punková lavina. Musíš prostě nabrat dech, aby bylo možné pokračovat a nehrozila tak vysoká pravděpodobnost kolapsu. Úplně ji vyloučit to ale nejde, není to jednoduše možné. Líbí se mi, že tahle hardcore punková směs je namíchaná vážně povedeně. Sám v tom slyším zběsilý severský hardcore třeba ve stylu Spiknykter, či Glöm Dä nebo punk jako Damage Head. K tomu třeba crusotvý zvuk německých Finisterre nebo dost možná i Higgs Boson. Pecka ve všech směrech, to je jistota, s níž můžeš počítat. Ať už je to ale jakkoli, tak se jdi nachystat na zatraceně přísnou řežbu, která Tě dost možná zlomí v pase. Špinavá hardcore punková raketa z Norimberku se už blíží a střet bude pekelně ostrý, tomu věř.