Občas jsou věci jinak, než jak si je člověk představuje. Někdy trochu jinak, jindy docela dost. Není to ani tak o nějakém očekávání, jakožto o oblíbeném tématu poslední doby, ale spíš o formování vlastních myšlenek a určitých asociací. Někdy jde i o bezútěšný stav vlastní hlavy, která sama od sebe vytvořila mantinely a škatulky tam, kde by být nemusely. Ne neměly, protože potřeba za mě vylučuje možnost volby. A právě možnost volby na druhé straně neříká, že takové mantinely, škatulky, bariéry nebo hranice jsou ve své podstatě špatné. Jen zrovna v určitý okamžik nemusí existovat a samotná jejich existence vyjadřuje možnost volby. Někdy je to o korigování a hledání tvaru a formy. Ve výsledku se tak můžeme bavit o tvárnosti jako takové, kdy nejrůznější hranice, mantinely, bariéry a škatulky můžeme upravovat a hýbat s nimi. Možná se nabízí otázka, jestli potřeba a možnost volby nemohou náhodou existovat vedle sebe. Něco jako potřeba nějakého rámce a možnost volby si takový rámec poskládat podle sebe. Ale jde pak třeba nastavit hranice hranicím? Bez odpovědi zpátky na začátek. Měl jsem představu, která byla rozbita, aby mohla být znovu poskládána. Zkraje února totiž vyšla nová nahrávka tuzemského one-man noise projektu Bezejména. Jmenuje se Mlha a mráz a je aktuálně k dispozici jen v digitální podobě, s poslechem klasicky na bandcampu. Najdeš tady čtyři tracky a stopáž se zastaví na třiceti čtyřech minutách. No a na Tebe čeká Mlha a mráz, to je asi nejvýstižnější, pokud jde o hudební prožitek.

Možná je to trochu víc osobní, možná ne. Možná v tom hrajou roli určité věci, které by za normálních okolností nevyvstaly a možná si to jen chci připustit jako součást přístupu k hudbě. Možná se na to dívám z divného úhlu a napadají mě u toho myšlenky o správném uchopení, aby se nestalo, že sklouznu někam, kam nechci. Možná je takový úhel správný, protože potlačuje rušivé vjemy. Co když je ale ta cesta jiná a cíl stejný? A co když jsou jiné cíle, ale naopak stejná cesta. Zvláštní, že takové myšlenkové pochody umí hudba vyvolat. Nebo to není zvláštní vůbec, jelikož by to takhle mělo asi fungovat. Nekonečná polemika nad ničím. Mlha a mráz je přesně o tom. Teda aspoň pro mě. Ta cesta začíná už krásným cover artem, do něhož se můžeš dívat po celou dobu poslechu a hledat v něm cokoliv, co budeš chtít. Hypnoticky sledovat linky a přemýšlet u toho o začátku a konci, o tom, co je skryto, co zůstalo nevyřčené. Přemýšlet o významu, o nedosažitelném bodu kdesi ve středu, který může být jen iluzí stejně jako pokřivenou perspektivou. Ale rozhodně je pohled na cover art tím momentem, kde všechno začíná a kde se následně hudba protíná s vizuálem. Záměr nebo ne? Najdi si v tom, co budeš chtít. Možná i to, co budeš potřebovat.

No, a když pak dojde na hudbu, tak se myšlenková vlákna rozběhnou do všech stran nebo se mysl rozletí na statisíce malých kousků. Snaha určovat směr tu může narazit na limity. Nebo na už několikrát zmíněné mantinely. Mlha a mráz je prostor, který skutečně někde začíná a nejspíš bude i někde končit. Jestli se ale dostaneš k jednomu nebo dokonce k oběma bodů, to už není tak docela jisté. Záleží nejspíš na úhlu pohledu, na uchopení, na práci s tvary a prostorem. Nebo nemusí záležet na ničem z toho a můžeš všemu ponechat volný průběh. Můžeš vystavět a zbourat abstrakci. Mlha a mráz je někde mezi sněním a insomnií, mezi barevnými sny a spánkovou paralýzou. Někde tam je, nemusíš věřit, taková potřeba tu není. Ale je to jedna z možností. Jestli se chceš ztratit, tak v Mrazu a mlze to jde výborně. Ať už doslova nebo přeneseně. Ostatně mlha a mráz k sobě prostě sedí, dýcháš, cítíš a prožíváš. Někde se něco může zlomit, což ale není jistota, jen jedna z dalších možností a variant. Může – nemusí. Můžeš se motat v kruhu, z něhož není cesta, můžeš jít pořád vpřed a stejně se vrátit na místo, kde cesta začala. Jenom nepůjde o kruh. I cesta zpátky je někdy krokem vpřed.

Mlha a mráz Tě bude dráždit, napínat, uklidňovat, znervózňovat, rozechvívat. Ukáže Ti laskavou, ale i nemilou tvář. Tam, kde se dotkne bolavých míst, ucítíš účinky. Ne vždy to musí být příjemné, cože se přesně tady děje. Občas nejde udržet mysl klidnou. Jemné výboje nabírají na intenzitě a Ty v jednom momentě zažíváš paralýzu vlastního vědomí, kdy chceš na nic nemyslet, ale není to možné. Kdy je klid natolik vzdálený, že o něm nemůžeš ani přemýšlet, přitom víš, že vlastně není daleko. Momenty, kdy je všechno v jakési křeči, kde pouze kolísá její intenzita. A Ty čekáš, co přijde dál, jestli už tohle bude konec, o nějž dost pravděpodobně nestojíš, protože i to co je nepříjemné, nemusí být nepříjemné tak docela. Stav, co chceš zažít, i když tušíš, že nepůjde o nic skvělého. Ale ten okamžik má strašnou sílu, jen nejde zachytit. Můžeš si třeba rozedřít ruce do krve, ale bez výsledku. Do doby, než přijde omamující úleva a klid. Kdy všechno povolí a zbude jen prchavý pocit. Klid reálný i zdánlivý. Kam chceš ještě utíkat? Tohle je Tvoje hlava, některé cesty znáš, jiné ne. Znáš i některá místa, kam odbíháš a jiná zase zůstávají neznámá. Kroky se ztratí, zaniknou, dál zůstane jen vzpomínka. Vzpomínka na kroky, které někam vedly a pak se ztratily. Jako Ty, jako občas každý z nás. Tu a tam cíleně a občas nechtěně. Hledat se může být fajn, ale nemusí to být příjemné. Hledání může být proces ale taky konstatování skutečnosti. Můžeš to provázat, ale nemusíš. Mlha a mráz Tě zasáhne, nějak, každý sám pozná jak. Dej tomu čas, ponoř se, nech tenhle hudební zážitek promluvit svým vlastním jazykem. Hledej v něm, tvaruj ho, převrať ho naruby, nech se omotat. Mlha a mráz vytvoří perfektní prostředí pro všechno, co můžeš chtít. Tak už jdi, vydej se na cestu…