Tak tohle je WOW efekt na plnou hubu. Nechápu, valím oči, kroutím hlavu, přemýšlím zleva doprava i opačně a furt mi není jasné, co jsem to vlastně našel. A co víc, je toho víc a zapadá to do sebe jako puzzle o milionu dílků. Chvíli to trvá, možná delší než by se mohlo zdát. Nicméně, jakmile je obraz celý, tak je to něco neuvěřitelného. A možná tady hraje roli i ten příběh. I když, je to vlastně příběh? Možná to není nic, možná je to všechno. Nakonec ale můžeme skončit jen u toho „možná“. Rozhodně je to ale něco, co mě absolutně dostalo a co potřebovalo zpracovat, abych se dostal tam, kam bylo v mém případě potřeba. Při prvním poslechu jsem to nedal najednou, všechno jsem si rozdělil a pak to poslouchal ještě několikrát, v různých smyčkách a částech a délkách. Nemůžu se toho doposlouchat, protože je tady spousta věcí, co mám rád. Spousta věci, co jdou dohromady, ale i věci, co třeba na první pohled dohromady nejdou a stejně Ti z toho pak praskne hlava, jak moc skvělý to je. Takže, o čem je tady řeč?

Byla kdysi, ale zase ne tak dávno kapela, která se jmenovala Men As Trees. Fungovala několik let, než se v roce 2009, tedy po šesti letech hraní, rozpadla. Na svém kontě měla mimo jiné nahrávku Weltschmerz, ale i několik splitek. Dva roky po rozpadu Men As Trees se ale všichni členové opět dali dohromady, přesunuli se do Clevelandu a založili nové uskupení Locktender. Střih, rok 2023, začátek července a na svět se dostává monstrum s názvem Men As Trees – Weltschmerz & Sea of Ice Songs. Remaster zásadního alba Men As Trees plus předělané verze posledních dvou písní, které Men As Trees napsali a nahráli: „Wreckage“, která se objevila na jejich split EP z roku 2009 se Single State of Man a „Discovery“ z jejich splitu z roku 2010 s Dying In Motion, Le Pré Où Je Suis Mort a Dolcim. V době vydání Weltschmerz se nahrávka dostala na CD a kazetu a aktuálně je venku ve vinylové verzi s podpisy Zegema Beach Records, I.Corrupt Records a Friend Club Records. Samozřejmě ji můžeš najít taky jako digital album s poslechem klasicky na bandcampu. No a Tebe tady čeká hodinová pouť, která proleze i ty nejzapadlejší a nejopuštěnější kouty Tvojí mysli. Hodinový intenzivní zážitek, který Ti nedá spát. Neskutečná paráda.

Já z téhle nahrávky prostě nemůžu, kloubí v sobě neskutečně dobré věci a posouvá zážitek z poslechu někam, kam se jen tak nedostaneš. Asi by mě ani nenapadlo, jak famózně lze skloubit a jak famózně může znít mix post-rocku, screama a hardcoru. Jak se může potkat absolutní post-rocková zasněnost, kterou tady některé post-rockové formace mohou jen závidět, s výbušností a rozervaností screama. Nebo možná i podivnou emo romantikou a hardcorovým srdcem. Abych si tady pomohl nějakým srovnáním s jiným albem jiné kapely, které je ale pro mě zásadní a rád se k němu vracím, tak musím zmínit desku The Quietest Place on Earth od australské formace We Lost The Sea. Ta sice na několika místech intenzitou sežere i Men As Trees – Weltschmerz & Sea of Ice Songs, ale na druhou stranu víc po celou dobu tlačí na pilu, takže tolik nevynikne ta smrtelně dobrá kombinace toho, co padlo o pár řádků výš. Celkově je ale to, co tahle věc od Locktender, nebo vlastně původně od Men As Trees, nabízí prostě strhující až na půdu. Nemůžu si pomoct, ale tohle je jednoduše skvost.

Samotná nahrávka Weltschmerz je věnována Dicku Proennekemu. Všechny samply jsou z jeho filmu Alone In the Wilderness z roku 2004. To je vlastní i tváří kapely samotné, jak sama o sobě uvádí, tedy koncepčně zaměřená soustřeďující se na umělce a jejich díla interpretovaná prostřednictvím hudby, textů a umění. Myslím ale, že zde nutně není potřeba vidět film, aby si člověk naplno užil hudby a vychutnal si to, co album nabízí. Samotná hudba Tě dostane a vezme na cestu, na níž zažiješ všechny možné stavy mysli, prožiješ nespočet emocí a budeš čelit pocitům, které možná ještě neznáš. Ono by se to vlastně dalo v klidu shrnout slovy strhující a naléhavé. Jenže to by byla jen část, protože tenhle počin je přímo velkolepý, monumentální, masivní, intenzivní, snový, roztrhaný na kusy, potemnělý, smutný, nostalgický, pochmurný, výpravný, uklidňující, rozbouřený. Všechno se to míchá a ze všeho se skládá těžko uchopitelný celek, co Tě spolkne jako malinu, ale jen, aby Ti ukázal cestu, aby tě vzal tak, kam jinak nemáš šanci se dostat. Tolik krajin na jeden zátah totiž asi vážně nikde jinde nenajdeš. Bylo by to skvělý i kdyby to bylo jen screamo, jen post-rock nebo jen hardcore. Dohromady je to jedna z nejsilnějších a nejšílenějších věcí, co jsem měl možnost slyšet. Jestli toužíš po něčem, co Tě sundá a vypne a z čeho budeš několik dní mimo, tak tohle je TA deska. Tohle je soundtrack k očistě mysli, k putování po místech známých i neznámých. Tohle je hudba na dlouhé podzimní večery, na vyprávění, které třeba nemusí být příjemné, tohle je cesta, po které se chceš vydat. Sedět v noci ve svitu ohně pod hvězdami a chytat lehký vítr. Ploužit se v dešti po rozbahněných stezkách, choulit se v chladu za límcem bundy nebo se koupat ve slunečních paprscích. Spát, ale i bdít celou noc, nezamhouřit oči, bát se, být sám, ale i s těmi, kteří Ti jsou nejbližší. Svalit se doma na pohovku a přestat se hýbat. Poslouchat kapky deště, jak buší na parapet, sledovat rozmazaná světla nebo západy slunce, kdy se vzduch třepe nízko nad zemí. Tohle všechno, a ještě mnohem víc tady zažiješ. Všechno, co Tě může napadnout. Já vidím svoje místo, bez světel, kde se přede mnou rýsuje obrys kopce beze jména. Pod ním tu a tam projede a zahouká vlak, za velkého ticha je slyšet řeka a do toho někdy zaštěkají psi. Tady jsem a dívám se a vnímám. A nechci rozhodně přestat. Otázka je, kam se vydáš Ty.