Aby to nebylo jen o bruskách a drtičkách, tak si to proložíme něčím klidnějším a volnějším. Tohle album jsem sice slyšel zčásti už v létě, ale až druhý poslech na začátku podzimu tomu dodal tu správnou atmosféru a hloubku. Je to pro mě vlastně takový návrat a musím říct, že nakonec hodně milý, možná i milejší než jsem čekal. Ve druhé polovině července totiž světlo světa spatřila nová deska od kanadské trojice The Penske File. Kromě toho, že jsem se kdysi do Kanady strašlivě zamiloval, byť jen platonicky, tak mi před poměrně už delší dobou učarovala i tahle partička z Burlingtonu. Pět let od posledního alba s názvem Salvation přišli letos v létě The Penske File s novinkou pojmenovanou Half Glow. Najdeš na ní celkem dvanáct tracků a k dispozici je jak v digitální verzi s poslechem na nejrůznějších platformách, tady pod hlavičkou Stomp Records, tak i jako vinyl nesoucí podpis Gunner Records. Čeká tady na Tebe třicet osm minut melodickýho a zvláštně melancholickýho punk-rocku nebo jeli libo, tak pop-punku. Pro jistotu si tak připrav nějaký ten kapesník a rozhodně tomu nech volný průběh.

Už je to hodně dlouho, co jsem kdesi narazil na skladbu The Valley. Nejspíš to bylo při jednom z nekonečných brouzdání na YT, ale to není zase tak moc důležité. Hlavní je, že mě tahle pecka totálně dostala, že jsem ji potom poslouchal několik týdnů pořád dokola a nemohl se zbavit té líbivé melodie. A zvuk foukací harmoniky, ten mě tehdy popravdě zcela odrovnal a i teď, když si po letech tuhle věc pouštím, tak cítím ono příjemné chvění. No a takhle nějak jsem se dostal k The Penske File. Je pravda, že lepší počin, než právě The Valley jsem od Penske File neslyšel a vždycky už tuhle trojici budu mít spojenou hlavně s tímhle válem. Ale v různých mezičasech a obdobích jsem poslouchal i další věci, co má tahle formace z Ontaria na svědomí. Když jsem proto narazil v průběhu léta na novou nahrávku Half Glow, byl jsem více než zvědavý, jaké to bude. A to už jen kvůli tomu, že jsem si na tři blázny z Kanady poslední dobou moc nevzpomněl, a i The Valley vymizela z poslechového dosahu. Na první pokus se u mě Half Glow úplně nechytlo. Tím nechci říct, že bych to musel vypínat a zaříkat se, že už si to nepustím, ale spíš to jenom hrálo na pozadí a já moc neměl potřebu to víc vnímat. Našel jsem si pár silnějších melodií, ale výsledek pro mě nebyl nikterak ohromující a ani jsem nakonec novinku nedoposlouchal celou. Jenže… pak přišel poslech číslo dvě a něco se změnio.

Ani nevím, proč jsem si na to vzpomněl, ale přišlo to možná samo. Skoro automaticky jsem novou desku vyhledal a nechal ji hrát. A najednou to znělo docela jinak, než jsem si pamatoval z prvního setkání. Někde na webu Stomp Records jsem si následně přečetl, že tohle je pro fanoušky Against Me!, The Gaslight Anthem, The Flatliner nebo Menzingers. Musím možná trochu neochotně, ale jen na oko, přiznat, že na tom něco bude. Navíc, všechny jmenované kapely mám nebo jsem měl rád a minimálně Against Me! Stále aktivně a pravidelně poslouchám. Ale to vezmi čert, protože tady má být řeč lehce o něčem jiném. Half Glow přináší pořádnou porci melodického punkrocku, který Tě hodí do pohody a navodí mocně příjemnou melancholii. Za mě osobně je tohle ten nejlepší soundtrack k začínajícímu podzimu. Stačí si nasadit sluchátka a vydat se do už ne tak silným sluncem prozářených ulic nebo klidně i mimo ně. Vdechovat chladný večerní nebo časně ranní vzduch, brouzdat nohama ve vlhké trávě a dívat se na barevné nebe, které se rychle utopí v sametové tmě. Nemyslet na nic, jenom tak být a koukat se vzhůru, jestli už padají listy ze stromů. Nechat všechno odeznít a vyčistit si hlavu.  A je to zvláštní, na jednu stranu zní The Penske File vlastně pořád stejně, na stranu druhou je v tom cosi jinak. Hlavně je z toho ale cítit taková ta upřímná, možná až trochu dětinská radost. Dalo by se klidně i říct, že to celé zní naivně a možná to tak skutečně je, ale vůbec ničemu to nevadí. Naopak tenhle fakt propůjčuje Half Glow silnou a jedinečnou atmosféru jakési bezprostřednosti. Takže, jestli si budeš připadat, že Ti je znovu náct, tak to vůbec není špatně a není nutné se tou bránit. Nějaká část našeho já je totiž stejně pořád nedospělá a možná ani nikdy dospělá nebude. Half Glow je pro všechny, kterým nedělá problém si to přiznat.

Libí se mi tady ta klidná a pohodová nálada, kterou album oplývá. Všichni občas potřebujeme trochu zpomalit nebo vypnout. Utéct od všeho pryč, i kdyby to mělo být třeba jen na pár minut. A Half Glow tohle s přehledem nabízí. Nic složitýho, i když samozřejmě jak se to vezme, protože toulání se vlastníma myšlenkama je občas složité až moc. Jen mi přijde, že v tomhle případě je takové to elementární, co dobře všichni známe, ale zase tak často se tím nezaobíráme, i když bychom možná mělx. Pocity, co můžeš nespočetněkrát otočit a prohnat hlavou a nic moc se na nich nezmění. Takovéto dlouhé filozofování nad ničím, z čeho máš ale potom jemné mravenčení. Melancholie, která Tě omotá jako hřejivá šála a není ji tak moc, aby Tě pohltila. Vzpomínky, vzdálené obrazy o vymyšlené světy, ve kterých se chceš někdy prostě ztratit a nikomu nic nevysvětlovat. Je to ale i jako ten pocit, kdy si lehneš postele a přikryješ se tou neteplejší a nejpohodlnější peřinou. Moment, kdy všechno kolem ztichne, svět jen tiše bublá v pozadí a Ty se pohybuješ kdesi na hranici mezi tím vstát a jít a usnout na dlouhé hodiny. Nicméně, aby to nevyznělo tak, jak nemá, Half Glow není vůbec žádná nuda, co Tě uspí. Jen servíruje pohodu a klid v takovém množství, že to má hodně blahodárné účinky. Přesto si ale zachovává svoji sílu zpěvnými chorály a melodickými party, kdy se dostaví jemné mrazení v zádech a máš chuť vyskočit do vzduchu nebo přidat do kroku, podle toho, jestli budeš podzimní hudební nálož užívat v pohybu nebo v klidu. Je tady vážně jedno, jestli si ztlumíš světlo a zaboříš hlavu do polštáře nebo se vydáš do odpoledního města či krajiny, výsledek bude v obou případech stejný. Nech mluvit barvy podzimu a nech se unést, bude se Ti to s The Penske File líbit.