Jak už tady párkrát padlo, tak divnosti není nikdy dost. Mám vždycky rád, když na něco podivného narazím. Na něco, co mi sice zůstane v hlavě, ale ještě dobu trvá, než to celé dostane alespoň nějaký tvar. Mám rád, když občas najdu něco, co mi prostě sevře hlavu do kleští a trochu (nebo i hodně) mi to zamotá mysl. Přesně to se se stalo s rakouskou formací Fragments Of an Empire, která ve druhé polovině dubna představila svoji novou desku s názvem fast//aslepp. Ta je k dispozici v digitální podobě, s klasickým poslechem na bandcampu, a taky jako dvanáctipalcový vinyl s podpisem Pumpkin Records. Na Tebe tu čeká pět hodně intenzivních skladeb, které dají dohromady skoro třicet devět minut a které Tě vezmou na sakra zajímavou cestu, z níž se budeš ještě poměrně dlouho vzpamatovávat.   

Smráká se a na obzoru jdou tušit těžké černé mraky. Možná je to předzvěst blížícího se běsnění živlů, možná to ale taky neznamená vůbec nic. Ať tak, či tak, cítíš v sobě jisté napětí, divný neklid, který Tě neustále nutí ohlížet se přes rameno a mnout si prsty. Vítr pročesává větve stromů a klasy obilí šumí jako nekonečné moře. Do toho všeho se ozývá zvláštní dunění země, které jako kdyby odnikud nevycházelo, ale zároveň prostupovalo každý kout krajiny. A pomalu a jistě se blíží šero, které následně přehodí přes kopce a lesy pořádně tmavou peřinu. Míjíš opuštěnou železniční trať a několik prázdných stavení na okraji lesa. Neklid sílí a v uších Ti píská prapodivná melodie, která vlastně ani tak docela melodií není. Čas jako kdyby se zastavil a nikam neplynul a Ty bez dalšího nápadu zjišťuješ, že se nacházíš uprostřed ničeho, obklopen houstnoucí tmou a nepříjemnými pocity. A krok tady neznamená nic…

Tahle rakouská formace Tě totálně pohltí, to je jistota. Je to intenzivní, strhující, všepohlcující materiál, který si pohrává s neskutečně napjatou a dusivou atmosférou. Rozehrává hru, co míří zcela jasně na konkrétní místa, aby Ti navodila ty nejdivnější pocity. Stísněnost, strach, chvění, nejistota, to všechno, a ještě o dost víc, Tě bude po celou dobu provázet. Dlouhé pasáže, kde za dunícíma kytarama a praskajícíma bubnama sviští smyčce nebo dechberoucí pasáže, kde se Ti do uší dere flétna, ale i jiné nástroje, které tady vytváří něco, co se dá jen horko těžko popsat. Hned první track navíc doplňuje hostující saxofon, který na začátek vytváří opravdu tíživou atmosféru. A ta se postupem už je prohlubuje. Tak nějak automaticky mi naskakují francouzští Mombu, abych si při jednom z dalších tracků vzpomněl třeba na Godspeed You! Black Emperor. A po pár minutách se mi v hlavě vynoří i obraz Kubrickova Osvícení. Není to ani post-rock, ale není to ani experimentální free jazz. Není to nic, i když to je všechno nebo možná od každého trochu. Rozhodně je to ale divný a silný. Tak silný, až Ti bude běhat mráz po zádech a budeš se v noci budit s chvěním po celém těle.

Tahle deska je opravdu neskutečná. Vytváří temno a tajemno, navozuje stavy, které nejsou fajn a sevřou Tě mrazivým objetím, z něhož se nakonec nebudeš snažit nijak vymanit. Jsou to fragmenty, kusy všeho, co bylo po cestě objeveno a nalezeno, a čemu nebyl přikládán nijak velký význam, i když možná být měl. Jsou to střípky, z nichž ale nejspíš nikdy neposkládáš celek. Jedno je ale víc než jisté, tohle album Tě sežere, pohltí a absolutně si Tě podmaní. Naposledy se proto rozhlédneš po krajině topící se v sametovém šeru, zaposloucháš se do větru bloudícího mezi stromy, naposledy se ohlédneš po zpustlých staveních a rozdrolených železničních pražcích a s prapodivným úšklebkem se vydáš dál. A budeš u toho počítat kroky, které neznamenají nic, a přesto Tě vedou kamsi do daleka, do ztracena. Tohle je příběh, který chceš slyšet…