Jak bylo ze strany NDSŘ několikrát avizováno, tak se také stalo. Kanadská punkrocková čtveřice PUP má venku novou desku The Unraveling Of Puptheband. Ta vyšla u Rise Records a k dispozici je v digitální podobě, jako vinyl, CD, a nakonec se dočkáme i kazety. Pokud jde o obsah, tak nebudeme-li počítat tři části „Four Chords“, čeká Tě celkem 9 melodických a příjemných skladeb. Nicméně se tak trochu dá říct, že PUP odhalili všechny trumfy ještě před samotným vydáním, protože žádná z těch zcela nových věcí už člověka nikam dál nevystřelí. Ve výsledku je to docela škoda, protože mi přijde, že v některých momentech tahle novinka přešlapuje na místě a nemůže chytit směr. V určitých chvílích to na mě celé působí dojmem jako kdyby PUP nevěděli, jestli se držet zvuku z předchozích alb, anebo pokračovat v nově nastoleném režimu. Jak už od NDSŘ zaznělo, tak poslední dlouhohrající album Morbid Stuff znamenalo pro tuhle kanadskou sebranku přelom. Byl to ten bod, kdy se kapela dostala do širšího povědomí, nabrala spousty nových fans a mohla se už po světe pohybovat v roli headlinera. Mě osobně ale přijde, že se s Morbid Stuff z hudby PUP vytratila jistá živelnost a neurvalost. Nahlodalo mě v tom už EP This Place Sucks Ass z roku 2020, z něhož jsem měl poněkud rozpačitý dojem. Byť je stále všude slyšet typický PUP sound, dochází mu některých ohledech dech. A novinka, která mohla všechny tyhle obavy a pochybnosti rozmetat na kousky, tak neučinila. Když si vezmu jakoukoliv desku od Morbid Stuff časově dozadu, hned mě brní prsty. The Unraveling Of Puptheband tak silný účinek nemá. Zatímco na předchozích deskách byly pecky, a bylo jich dost, co mohl člověk točit pořád dokola několik týdnů v kuse, sami mu v hlavně naskakovaly texty a zpíval si je ještě před spaním, tak nový materiál tolik skladeb podobného ražení nenabízí. Přijde mi to, jako kdyby se tahle deska lepila na několikrát, a tak dlouho se vymýšlela a dolaďovala, až se to nakonec překombinovalo a výsledek je takový jaký je. Chybí mi tady nějaký pořádný kopanec, chybí mi tady chorály, chybí mi tady dokonce i příběh. Všechno to, co na ostatních albech bylo. Chybí mi tady tracky, co bych mohl pouštět do zblbnutí a chybí mi tady právě ta živelnost a neurvalost.

Jasně, dalo by se říct, že není potřeba porovnávat, že tohle je prostě nová deska, že se kapela zase posunula, že přichází s něčím novým. No jo, jenže právě to je na tom zvláštní. Porovnání se člověk v takovém případě nevyhne. Zvlášť v situaci, kdy to celé sleduje už dlouhodobě. A pak je tady taky fakt, že PUP svůj zvuk vlastně nezměnili, jak už padlo o něco výše, ani ho netransformovali do svojí nové podoby. Ten zvuk tady pořád je, akorát prostě občas vynechává. PUP jsou teď pro mě něco jako běžec, který vždycky na chvíli zrychlí, protože ví, že takhle mu to dřív běhalo normálně, ale jinak se v poklusu rozhlíží po krajině a přemýšlí, jestli by si radši neměl koupit nové boty.A i tohle je další věc, se kterou si novinka tak nějak pohrává. Z PUP se stala značka, byť si to můžeme malovat jako ironii a nadsázku, pro PUP tolik typickou, opravdu se tak stalo. Rozhodně tím celým ale nechci říct, že nový počin nestojí za nic a že by ho měl člověk minout, to určitě ne. První polovina má celkem sílu, je hravá, melodická, živá, bláznivá, ale ne tak, jak PUP v minulosti předvedli. Druhá půlka alba je už o něco uvadlejší, je plochá, ne moc výrazná, prostě plyne a pak skončí. Výsledkem je tak něco, co sice stojí za poslech, ale kde má člověk tendenci přeskakovat skladby a zároveň se jich nenajde moc, k nimž by se vracel. PUP tady trefili prostředek, to pomyslné rozcestí. Stav, kdy po poslechu tak docela nevíš, jestli si to celé pustit znovu, protože jedna část byla dobrá, ale ta druhá Ti moc neutkvěla. I mě je ale jasně, že minimálně tu jednu část proženu ušima ještě několikrát. A nakonec budu hledat i v té druhé. Přeci jenom PUP jsou srdeční záležitostí, a tak mám asi trochu tendenci koukat na to jiným pohledem a hledat i nejmenší detaily.