Jasně, tohle album vyšlo už skoro před dvěma týdny. Jenže, pokaždé, když jsem chtěl něco napsat, tak to skončilo u dalšího poslechu. Tahle deska je totiž jednoduše skvělá a dost snadno se v ní člověk ztratí. Vyhlížel jsem tenhle počin fakt netrpělivě, a taky docela dlouho, a nutno říct, že výsledek za to rozhodně stojí. Bez ohledu na to, co ještě letos vyjde, tak Mogłem zostać w domu i grać w gry bude za mě patřit k tomu nejlepšímu. Má naprosto fenomenální atmosféru, která člověka vtáhne a pohltí hned na začátku. Na konci ho pak vyplivne pomuchlaného, s uslzenýma očima, ale ve výsledku vlastně šťastného, protože byl u toho. Velkou sílu má tahle deska právě v tom, jak dobře je poskládaná, jak jdou jednotlivé tracky za sebou. První tři skladby, konkrétně Nie chce mi się, Światła a Możesz zapytać jsou plné melancholie, opatrného smutku, líbivých melodií, povzdechu a jistého smíření s tím, s čím se člověk potýká a co ho občas sžírá. Ve výsledku tak vlastně působí tahle trojice skladeb jako určitá niterná sebereflexe. Na úvod tyhle skladby naprosto odrovnají a zajistí, že tohle album už prostě poslechneš až do konce. Další dvě pecky Kruki a Wspomnienie už jsou o poznání temnější, naléhavější, zoufalejší a nasranější. Je z nich cítit jistá hořkost a roztrpčenost. Je znát sjezd z maniakální radosti nad vlastním zármutkem do depkoidní roviny, kdy se Ti nechce vylézt z postele. Dolina Lodowego Wichru pak přináší na začátku naprostou odevzdanost, symbolizuje stav, když už chceš rezignovat na všechno, ale přeci jen v sobě nakonec zažehneš zbytky sil, vstaneš a vypadneš do víru každodenní reality. Tahle skladba taky představuje zlom v náladě alba, kdy se pak už všechno hrabe zase nezadržitelně nahoru, i když dost často balancuje. Zbylé skladby, tedy Kosmiczne przygody galaktycznej drużyny, Pomniki, Nie pali się a FIFA 98 se střídají v náladách melancholie, vzteku, opojné radosti nad maličkostmi a jisté ironie nad tím, co člověk občas řeší a v čem hledá a vidí symboliku. A právě tahle vyváženost dělá z celého alba famózní počin. Vyváženost, kdy nemáš ani na chviličku chuť přestat poslouchat, protože chceš vědět, co dalšího Ti ještě Lochy i Smoki nabídnou, kam až Tě zavedou, a jakými stavy si projdeš. Takže, jestli budeš mít občas slzy na krajíčku, je to v pohodě, stejně jako když si odevzdaně sedneš do kouta pohovky a budeš několik minut tupě zírat před sebe. A bude to v pohodě, i když budeš chtít vzteky praštit do stolu, nebo se jít bezcílně projít. S touhle deskou můžeš, protože tahle deska vstřebá všechny Tvoje nálady a stavy. Doprovodí tě a bude Tě držet za ruku, když budeš potřebovat, stejně jako Tě kopne do holeně, když už toho všeho bude dost. Budete si spolu dlouze hledět do očí. Lochy i Smoki představili opravdu silný výběr, který může všechno. Abych řekl pravdu, tak jsem nenašel jediné slabé místo, které by album mohlo mít. Tohle je prostě absolutní paráda, kterou nejspíš už nic nepřekoná.