O Piavě jste od nás mohli už několikrát slyšet. Pořád ještě můžeme říct nová kapela, která se dala dohromady na začátku loňského roku a jejíž kořeny můžeš hledat v Mělnické scéně. Punk, emo, nebo hardcore, to všechno můžeš v hudbě téhle party slyšet. Nabroušený kytary, ale i jemnější vyhrávky, pěkně ukřičený vokál, pulzující atmosféra a texty, o kterých budeš ještě nějakou dobu přemýšlet. V lednu jsme vykopli první část dlouhého rozhovoru, který proběhl v půlce loňského prosince. Aktuálně přidáváme druhou část, v níž byla řeč právě o lokální scéně na Mělníku a o věcech, které s tím souvisí. Padlo ale i něco málo o době, poznamenané pandemií covidu nebo o tom, co kluci chystají dál.

NDSŘ: Jak už zaznělo, tak jste z Mělníka. Jak velká, propojená a fungující je tam lokální scéna?

Honza: Už moc ne. Když vezmeš punk scénu, tak jsou to Hipíci (Hippie Chippies, pozn. NDSŘ) a teď Noise. Jak jsme se zmínili o těch 500 900, tak ty podle mě, třeba v roce 2003, nastartovali ohromnej boom těch punkovejch kapel, protože oni založili kapelu, bylo to příšerný, neuměli na nic hrát, když končili, bylo to furt to samý. Ale mezitím prostě udělali 20 lidí, který na ně chodili, kterým bylo 14-16, a dali tam tomu ten drive a jednu dobu bylo na Mělníku docela dost punkovejch kapel. Třeba The Oxx a tak.

Vojta: Jako na malý město, je tam těch kapel docela dost. Furt je to ale o pár lidech, takovejch těch skalních deset lidí, co se tak jako potkáváme na pivu a furt si různě zakládáme a rušíme kapely. Je to furt dokola.

Honza: Znáš třeba Anyway? To byla na začátku emo hardcore kapela docela. A právě Bohouš, jejich kytarista, hraje s basákem z naší předchozí kapely, co jsme spolu hráli asi patnáct let, v Hippie Chippies, což je takovej country punk. A to je podle mě jedna z mála fungujících kapel na Mělníku. Takže to jsou oni, pak jsme my, a pak jsou Noise, se kterýma jsme měli první koncert. To je kapela, která obnovila činnost po nějakých šestnácti letech třeba. A to je takovej 90’s hardcore, jako Madball a tak. A je to hrozně dobrý, fakt nátěr. To musíme vyvézt do Prahy. To jsou týpci tak pětačtyřicet.

Vojta: To jsme se i nějak dohadovali, že to musíme vzít do Prahy. Že si z toho tady hardcoráci utrhnou čelisti. Teda ty starší.

Kuba: Když jsme měli na Mělníku první koncert, tak tam s náma hráli právě Noise a bylo takový pěkný, že tam na ně byly jejich dvanáctiletý, patnáctiletý děti. A teď ještě z Mělníka Girl On Horse docela hrajou.

Vojta: To jsou kámoši, ale nevím, jestli to řadit do punkový scény, až takový.

Honza: No, naši kámoši. A řekl bych že, jsou hodný a milý a vidí to tak podobně jako my, ale nejdou tak do hloubky.

NDSŘ: Tyhle lokální scény mají jistou specifickou atmosféru a každá je tak trochu jiná. Dá se za Vás něco vypíchnout u té Mělnické?

Honza: Jedna hospoda a nic víc mě nenapadá.

-Dlouhý ticho-

Kuba: Já nevím, jak to vnímáte Vy, ale na mě to třeba působí tak, že jak je Mělník hned vedle Prahy, že to splývá právě s Prahou.

Vojta: Já si myslím, že on tam u nás funguje nějakej ten patriotismus, byť slovo patriot nemám rád, od jistý doby. Jakože když s klukama máme kapelu, tak hrozně rádi vyzdvihujeme to, že jsme z Mělníka, že jsme na to náležitě pyšný. Ale nesklouzává to k nějakýmu násilí (smích).

Honza: Asi tak no. Takový vyzdvihování toho Mělnictví, ale zároveň to nic neznamená. Jenom že to tam máme.

NDSŘ: Neodmyslitelnou součástí lokálních scén jsou i místa, kde se to všechno odehrává. Prozraďte, kam se dá zajít na Mělníku na punk, hardcore a další okrajový žánry. Je tam jedno místo, nebo jich je víc?

Honza: Na Mělníku funguje víceméně jeden hudební klub, jakože ofiko hudební klub, a to je Stará Mydlárna. A tam se vlastně dějou veškerý jazzový a různý jiný akce. A samozřejmě i ty naše, který tam děláme, tzn. punkový akce. A tam máme i dobrý zázemí.

Vojta: Protože on to má vlastně takovej starej bigbíťák, takže v podstatě si to založil spíš jenom pro ten svůj bigbít a jazzíčky a bluesíčky, ale má pochopení i pro bordel, takže nás tam nechává. A to je vlastně jedinej klub.

Honza: Pak jsou různý takový guerilový akce po zkušebnách. Ale to už teď moc není, no.

Vojta: Protože my jsme tenkrát měli zkušebnu někde jinde, a tam to šlo, že jsme si mohli dělat koncerty ve zkušebně. A bylo to vždycky příjemný a je to taky o něčem jiným. Vlastně mi to docela chybí. Akorát že bohužel ve zkušebně, kterou máme teď, to fakt nejde. Jinak furt i přemýšlíme o tom, kde by se co na Mělníku dalo udělat. Vždycky když se někde něco objeví, nějakej prostor, tak si představujeme, jak by se tam dalo a nedalo hrát a do kolika, abysme hlavně nemuseli v deset skončit.

Honza: A vždycky i přemýšlíme, kde by se dala udělala jako fakt guerillová akce venku někde, u řeky, jenom generátor, bubny, aparát, zahrát a pryč. Ale je to takový náročný na organizaci.

Vojta: Protože přeci jenom k tomu potřebuješ mít fakt nějaký zázemí, nemůžeš prostě přijít na louku a říct tady budu dělat koncert. Takže většinou to ztroskotalo na tom, že jsme neměli přístup k energii. A když jsem tenkrát řešil, že by se dal půjčit přes nějakýho známýho, za nějakou dobrou cenu, nějakej velkej genereátor, tak zase by tam někde brblala pojízdná bouda, elektrárna, kam to tam schováš. A hlavně, pak jsem i narazil na to, kdy zvukař řekl, že to na to zapojovat nechce, že by v tom jednou louplo a bylo by po aparátu. Takže paráda. Tak nějak řešíme ještě dál co bude. Takže třeba ty letní akce mi jako upřímně chybí, protože tam fakt není teď kde. Tam tenkrát byla hospoda U Jelínků, kousek za Mělníkem, a to bylo fakt skvělý místo na tyhle venkovní akce, i když to je teda dál. Ale bylo tam venkovní podium, velkej prostor, skvělá hospoda k tomu. A tam se toho dělo tenkrát hodně. Pak to ale vzali divný lidi, nějak to nefunguje, a teď je z toho stavební firma a místo podia, který zazdili, mají sklad. Takže to tak nějak opadlo.        

               

NDSŘ: A ohledně fungování nebo existence téhle scény/subkultury, čelí ta mělnická standardním problémům jako třeba neochotě města, nepochopení místních, nebo třeba i nezájmu okolí o něco nového?

Honza: Ani ne, my spíš s městem jsme ani tak nikdy spolupracovat moc nemuseli, protože buď se to všechno dělalo v naší starý zkušebně, nebo se to dělá v klubu, a to je víceméně nezávislý na městu. Spíš bych řekl, že narážíme na nezájem toho okolí, i blízkýho, natož širšího. Když si uděláme koncert, tak je tam, když to dobře dopadne, sto našich kámošů. A to už to musí hodně dobře dopadnout. A když to dopadne standardně, tak je tam padesát lidí, který vídáme každý týden na nějaký akci, nebo v třeba hospodě. Ale nikdy to tam nebylo nějak rozrostlý, nebo že bysme se museli potýkat s nějakejma problémama, protože jsme je nikdy nemuseli řešit, protože jsme nikdy zas na druhou stranu o nic nežádali.

Vojta: Ba naopak, byly třeba nějaký projekty, který řešil náš kamarád, kdy město i pomohlo. Ona totiž tenkrát vyšla kompilace mělnickejch punkovejch kapel, bylo to na dvou vinylech, a všechny punkový kapely, co vlastně byly, tak tam dal a město to nějakým způsobem podpořilo. Takže úplně super.

Honza: Ale nikdy jsme s městem nemuseli nic řešit, a když jsme něco chtěli, tak to bylo vždycky v pohodě.

Vojta: Zase jako nemáme potřebu, abych šel na radnici a řekl, hele já si chci vydat desku, nechcete mi na to přispět v rámci kultury města a kecy kolem. To pak asi končí to, co děláme.

Honza: Proto jsme napsali do toho manifesta, že nebudeme hrát na městských akcích a zároveň od toho nežádáme nic. Jsme schopný si ty věci udělat sami

NDSŘ: Mě spíš šlo třeba o nějaký prostory, který město vlastní a nevyužívá je. Prostory, kde by bylo dobrý zázemí pro nějakou takovou hudbu, jestli se něco takovýho někdy řešilo?

Hoza: To bysme určitě našli. Na druhou stranu my jsme zapomněli říct, že máme zkušebnu v objektu, co je města, protože je to škola. A vlastně za určitýho přispění města to funguje, a fungujou tam dvě zkušebny. Takže by bylo zase nefér říct, že to je jenom tak, že jsme si to našli. Ale je to normální komerční pronájem, řekněme.

NDSŘ: Bylo v případě scény na Mělníku vždycky na co navazovat, nebo byly mrtvý období, kdy se nic nedělo? Když už jste zmiňovali tu kompilaci, tak jestli to na Mělníku od nějaký doby furt jede, anebo tam byly doby, kdy bylo všechno uspaný?

Vojta: Na mrtvou dobu si nepamatuju, krom teda posledních let. Paradoxně mi to přijde nejhorší posledních pár let.

Honza: Byly tam určitě mrtvý místa, ale když byly, tak jsme buď ještě nebyli na světě, nebo jsme byli tak malý, že nám to bylo jedno. Ale určitě byly.

Kuba: Co si pamatuju, když jsem začal chodit na nějaký akce a tak, tak vždycky šlo někam někdy na něco zajít. Já za sebe třeba od nějakých 13 – 14, co tak jako nějak kulturně se snažím žít, tak si nepamatuju, že by byla někdy nějaká hrozná nouze a vyloženě vůbec nic se nedělo. Ale to si myslím, že zase už jako trošičku navazuje na ten problém, že když jdeš na koncert tak tam vidíš furt ty stejný lidi, ty lidi stárnou, zakládají rodiny, nevím, co dalšího dělají. 

Honza: Protože se spousta lidí taky odstěhovalo, třeba i do Prahy. Nebo prostě jenom odešli jinam, nebo poslouchají něco jinýho, dělají něco jinýho, takovej prostě normální vývoj.

Jde mi spíš o to, jestli tam právě je něco současnýho, nějaká mladá krev?

Honza: Ne, ale řekl bych, že to je takovej obecnej problém skoro v celý republice. Jsou výjimky, ale skoro jo.

Kuba: Třeba konkrétně, kdy se bavíme o Mělníku, tak to jsou furt lidi, co už někde s někým někdy hráli, a asi to není vyloženě něco novýho

Vojta: A nejenom na Mělníku, když si vezmeš, co teď vlastně vzniká za kapely, tak mi přijde, že dost lidí jsem už někde viděl, slyšel.

Honza: Etablovaný jména, víceméně. Přemýšlím, kdo z mladejch kapel by mi nějak natrhnul prdel poslední dobou. Ale přesně by to tak mělo být, že jo, přijdou 16-ti letý kluci, celý to tady zrubou a řeknou, Vám je třicet, Vy jste starý a celý to smáznou.

Kuba: Vlastně asi kdy se to na Mělníku zastavilo, tak podle mě jsou Oxxáci (The Oxx), a od tý doby už nepřišlo nic jako mladší generace, nebo něco takovýho.

Honza: Po nich už nic nebylo, takže čekáme.      

NDSŘ: Aktuálně doba moc koncertům a akcím nepřeje, pociťujete to na vlastní kůži, jestli je třeba těžší domluvit si nějakou akci nebo třeba i Vy sami kvůli pandemii váháte?

Honza: Možná podvědomě jo, ale my si moc nemůžeme vybírat, kde budeme hrát. Měli jsme dva koncerty, takže jsme moc nikde nehráli.

Vojta: Já jinou dobu nemám

Kuba: Když se to týká koncertů, tak mě přišlo hrozně super, že když jsme vznikli, tak jsem měl osobně hrozně moc času, protože nebylo do čeho píchnout a nebylo kam chodit. Tak vlastně jediný, co během lockdownů si mohl udělat, tak byla kapela a byla to skvělá terapie, na to, že seš furt zavřenej doma.

Vojta: Na vznik kapely je tohle vlastně ideální doba. Když se doma kopeš do prdele, tak co uděláš, založíš si kapelu. Ale nevím, jestli se nás to dotýká, jako jestli bysme měli o dva koncerty navíc, no tak asi jo no.

Honza: Ale vzhledem k tomu, jak jsem říkal, prostě to je taková kapela bez ambicí, že nám je to…ne jedno, to nám není jedno, protože chceme hrát, ale prostě to berem tak jak to přijde. A když to nepřijde, tak to nepřijde.

NDSŘ: Jak jste spokojený s akcema, kde jste se zatím objevili? Jestli i třeba na těch akcích jste pociťovali, že je tam znát vliv téhle doby? Jak jsem už říkal, není to totiž úplně ta nejlepší doba, která by jim přála. Sám jsem z některých akcí, kde jsem byl, měl trochu rozpačitý dojem.

Honza: Možná trochu tam něco je, podle mě v podvědomí těch lidí, ale neřekl bych, že by to nějak mělo vliv. Na ty dva koncerty by přišlo stejně lidí. Možná je to trošinku svázanější, že se ty lidi tak neodvážou.

Kuba: Já to spíš vnímám ne k naší kapele konkrétně, ale jako spíš jako na ostatní koncerty. Protože koncerty, kam chceš jít, tak se rušej.

NDSŘ: To je třeba další věc, názor na to, jestli chápete postoj pořadatelů, když akci přeloží? Já třeba chápu oba dva pohledy. Ano, chci udělat nějakou akci a udělám jí i přesto, že jsou tady nějaká omezení. Ačkoliv vím, že to třeba nebude ono. Stejně jako chápu ten pohled, ne počkám si, uvidím, jaký to bude a třeba to bude časem dobrý.

Kuba: Já si myslím, že tahle situace asi nemá správný řešení. Vždycky bude někdo nasranej.

Vojta: Já tomu rozumím, pro to pochopení mám, ale pak přijde ten moment, kdy mám na ten koncert jet, ale nejedu na něj, protože není a v ten moment jsem nasranej, protože všude jinde za plotem se koná jiný koncert, do toho je jinde akce, nebo městský slavnosti. Vlastně se to teda odehrát mohlo, chápu, že se to neodehrálo, protože pro toho promotéra to musí být těžký. A koho ve výsledku pak zajímá, že jsem nasranej. Takže ta frustrace tam asi i je.

NDSŘ: Co jako kapela chystáte v nejbližší době, v několika nadcházejících měsících?

Honza: Co Ti asi můžeme říct. Chceme dělat nový písničky, chceme hrát, pokud to půjde. A chceme dělat to, co jsme napsali v tom manifestu. Nemusíme hrát všude, budeme hrát na akcích, kde se budeme cítit dobře a budeme tam rádi. A nevím, jestli to bude za měsíc, nebo za tři měsíce.

Vojta: Pokud to půjde tak, jak si myslíme, že to půjde, tak asi něco v příštím roce vznikne.

Honza: Je to stejný jako s koncertama, když to nevznikne, tak to nevznikne. Ale zase bych nechtěl, aby to celý pomalu umřelo. Když si pak řekneš jenom nějak to vyplyne, tak to právě celý pomalu umře.

Kuba: Máme nějaký rozdělaný věci, tak bysme to rádi dodělali, nějakých pár nových věcí, něco natočili, vydali.

Honza: Asi bysme chtěli nějaký sedmipalec. Teď je asi hrozně těžký, říct nějaký plán. Chtěl bych dělat nový písničky, spíš nový písničky než koncerty, se kterýma je to teď takový divný.