Dobrého současného hip-hopu je jako šafránu. Když už se ale objeví, většinou to stojí za to. A něco takového se objevilo u našich polských sousedů. Je tomu měsíc, co vyšlo album Polska Floryda, které má na svědomí objev polské hudby, raper Szczyl. Tohle album jde tak nějak proti současným trendům, které lze (bohužel) v hip hopu pozorovat, je jiné a nastavuje dost slušné zrcadlo. Na novém albu Szczyla nenajdeš podivně znějící beaty jakoby vytržené z kontextu, nenajdeš tu ani lámanou dikci, která by neseděla právě do beatů, nebo se snažila se nacpat někam, kam vlastně nepatří. Nenajdeš tu ani hromadu citoslovcí ve snaze zaplácnout prázdná místa a není tu ani místo pro oblíbený autotune. Stejně tak tu nenajdeš z prdele vytažené příběhy o hierarchii ulice, o tom, jaká byla cesta na vrchol, drsný řeči o hromadě cashe, nových hadrech, zlatu v hubě, o fellas, který po tobě touží, i když dřív si o tebe ani kolo neopřeli, nebo o holkách, co Tě všechny strašně chtějí, přitom to jsou „kurvy“. Polska Floryda je spíš osobní zpověď, vyprávění o slabostech a emocích, o životě. Občas se ponoří do slušně znějící depky, jindy se motá v melancholii nebo přímo zavání smutkem a chvílema radostně dovádí. Rozhodně ale ladí a nevytváří mrtvá místa, beaty si perfektně potykají s projevem. Najdeš tady písničky, které budeš chtít poslouchat pořád dokola i pecky, co hned po prvním poslechu zůstanou v hlavě a budeš si je bezděčně zpívat. Je to směs, co Tě určitě nenechá v klidu, můžeš o tom přemýšlet, přemítat, hledat významy, vracet se a unikat. Na albu se objevuje i několik hostů a jejich spojení se Szczylem dotváří jinakost alba a posouvá ho zase o kus dál. Mladší hip hopovou krev zastupuje raper Tymek, starší scénu pak raper Pezet nebo zpěvák rockové kapely Coma Piotr Rogucki. Právě skladby Fenomenalny, kde se objevuje Pezet a Cień s Piotrem Roguckim, patří k těm nejlepším z celého alba. Nicméně, ani ostatní skladby příliš nezaostávají co do kvality. Tohle album je prostě pecka.