Tak a je to tady zase. Opět nastal čas nechat se vystřelit mimo obyčejnost ve stříbrné raketě. A jak tak zjišťuju, tak se do tohohle světa vypravuju opravdu velice rád a vždycky mě to tady dokáže překvapit. Nevím, jestli je…
Ano, přesně takové věci jsou kořením hudby. Přesně něco takového mi vždycky udělá radost, když na to narazím. A přesně něco takového mi opět tak trochu uniklo a bylo třeba se k tomu vrátit. Jenže tohle ohlédnutí se zpět je omamující…
Tohle mi udělalo ohromnou radost. A opět se tím vracíme na domácí půdu, k hodně fajn věcem. Tohle je totiž vážně něco krásného, čemu celkem snadno propadneš, protože podmanivost se tu snad ani nedá měřit. Je to vlastně tak nějak známý…
Tak jo, balím si krosnu a vyrážím. Prostě mizím pryč. Možná objevovat jižní svahy, možná nějakou jinou část tohohle světa. Ale až projdu tímhle světem, dojdu klidu. Doufám, že to bude beze stopy, že včerejšek nenastane, že budu moct štípat…
© 2024 Na Druhé Straně Řeky — Běží na WordPress
Šablonu vytvořil Anders Noren — Nahoru ↑