U divnověcí ještě chvilku zůstaneme, a to dokonce u domácích podivuhodností. Jen pro tentokrát fakt hodně zpomalíme a necháme vstoupit nějaké to tajemno a mystiku. Možná to bude celé v mlze, ale nakonec to bude dávat větší smysl, než by Tě…
Chtělo by se mi říct „víc takových desek, prosím“. Na druhou stranu si i myslím, že pokud by takových věcí bylo víc, nemělo by to už svoje kouzlo. A to by byla věčná škoda. Pomalu končící podzim a začínající zima…
Tohle mi udělalo ohromnou radost. A opět se tím vracíme na domácí půdu, k hodně fajn věcem. Tohle je totiž vážně něco krásného, čemu celkem snadno propadneš, protože podmanivost se tu snad ani nedá měřit. Je to vlastně tak nějak známý…
© 2024 Na Druhé Straně Řeky — Běží na WordPress
Šablonu vytvořil Anders Noren — Nahoru ↑