Když si to vezmu kolem a kolem, tak je občas dobrý od hudby nic neočekávat. Nebo by možná bylo přesnější nevědět, co očekávat máš. Ani ne snad proto, že očekávání rodí zklamání, tuhle pseudofilosofickou frázi můžeme uplatnit na jiných místech, ale jednoduše kvůli tomu, že pak k takovému materiálu člověk přistupuje jinak. Míň přemýšlí a více vnímá, opět můžeme vynechat pseudofilosofický podtext spjatý s Charlie Chaplinem. Mluvím o tom z toho důvodu, že přesně takhle jsem přistoupil k nové nahrávce Music For Firewalkers, za kterou stojí Blind Ruller Cursed Land jako one-man projekt poměrné známé postavy tuzemské UG (divno) scény. Tahle deska spatřila světlo světa ve druhé polovině listopadu, a kromě klasické digitální podoby, kterou si můžeš ještě víc klasicky poslechnout na bandcampu, vyšla taky v podobě kompaktního disku a dvanáctipalcového vinylu, oboje pod taktovkou Sky Burial Records, In Illo Tempore (the temple of Gladivs Records) a Radek Burda. Obsah tvoří celkem osm skladeb, co dají dohromady jednačtyřicet minut intenzivního hudebního prožitku, k němuž se ve výsledku bude chtít vracet. A těch důvodů k návratům se najde poměrně dost.

Blind Ruller Cursed Land je další z hudebních projektů, kde jsem zaznamenal jméno, párkrát jsem přešlapoval kolem myšlenky na poslech, a nakonec skončil u toho už mnohokrát ohraného „někdy a někde si to poslechnu“. Na otázku, kdy a kde by pak byla jednoduchá odpověď, „prostě někdy a někde“. No, a tak se tak stalo, že někdy a někde dostalo reálné obrysy a došlo i naplnění. A když se vrátím na začátek, nic jsem od toho ani nečekal. Ne v negativním slova smyslu, prostě jsem neměl tušení, co bych si za tím celým měl představit, tak jsem radši místo přemýšlení nechal Music For Firewalkers hrát a plynout. Zase bych ale kecal, kdybych tvrdil, že jsem neměl alespoň nějakou rámcovou představu, ale u ní to začalo i skončilo. Jo, a taky jsem tušil, že by to mohlo být divný, v jakémkoliv myslitelném ohledu a znovu bez negativního podtextu, protože divný věci mám prostě rád. Jakože ty fakt divný a zajímavý, ne divně divný.

Firewalker může mít, alespoň dle toho, co jsem zkoumal, více významů. Nicméně, v souvislosti konkrétně s touhle deskou padlo, že být firewalker znamená být připraven na pohlcení plameny. Jako firewalker člověk přijímá tohoto ducha dobrovolné smrti ve jménu harmonie místo tragédie. A pokud jde o hudbu samotnou, tak se o desce můžeš dočíst, že je syntézou neofolku, martial industrialu, ethno-ambientu, world music a dávky experimentu. Prvky tradiční indické hudby se mísí s vojenskými pochody evropského stylu. Upřímně, ani po tomhle bych vlastně pořád netušil, co na mě čeká a jen bych si skromně potvrdil, že jsem se ve svém odhadu divnosti nespletl. A ačkoliv mám rád polemiku, tak po poslechu musím na rovinu říct, že tady to vlastně bez nějakých zbytečných řečí kolem sedí. Je v tom ale mnohem víc, než si dokážeš představit na základě nějakých popisů, ty jsou jen jakýmsi rámem, do něhož můžeš téměř libovolně vkládat jednotlivé komponenty. Můžeš si všechno přeskládat, změnit, rozebrat a zase zpátky složit, ať už jinak nebo stejně. Můžeš měnit barvy, nálady, směry. V tom tkví největší síla téhle desky, že Tě jen vede a Ty nacházíš a objevuješ.

Líbí se mi celková skladba alba, která se mění každým trackem a mnohdy dostává změny i v rámci tracku samotného. Jednou je to skoro až post-rocková věc, která odbíhá z občas až neklidného ambientu, jindy je to mystická cesta folkovým údolím, kde za nocí hoří ohně a dějí se prastaré rituály. Následně je z toho cítit omamná orientální atmosféra, tu a tam připomínající hudbu při thajských masážích v centru Prahy, aby pak celá atmosféra přešla do pochodového režimu, co Tě nutí podupávat nohou a pokukovat bokem, jestli už všichni nastoupili na finální marš. Nakonec se můžeš vykoupat pod meditačním vodopádem, který z Tebe smyje tíhu světu. Všechno se ale děje strašně moc přirozeně, nenuceně, klidně. Není z toho cítit ani přehnaná vážnost, ale ani nepoddajná ironie, kterou si do toho na několika místech vložím z rozmaru sám, aniž by se tím cokoliv změnilo na výsledném dojmu. A musím říct, že tohle mě na Music For Firewalker hrozně baví, že je to tvárná deska, protože ji můžeš natahovat až kam je Ti to příjemné. A neexistuje tady ani vteřina nudy. Ano, našlo se pár chvil, kdy jsem se musel podívat na ubíhající stopáž, ale důvod k tomu byl trochu jiný, konkrétně ten, abych zjistil, jestli se jedná pořád o stejnou skladbu nebo už uběhly tři různé. Existuje tady spousta pasáží, k nimž jsem se vracel a důvody k tomu byly taky různé. No a přesně takhle jednotlivé dílky vytváří funkční a působivý celek.

Je ale dobré zmínit, že Music For Firewalkers nemusí asi sepnout na první dobrou. Že to není hudba, kterou zvládneš vstřebat ve spěchu a že si ji neužiješ, když ji necháš jen hrát na pozadí. Musíš s ní trochu interagovat, chce Tvoji pozornost, chce, aby si ji věnoval svůj čas, což je mnohdy ta nejdražší komodita. Pokud tak ale učiníš, tak Ti to bez pochyb vrátí. Hlubokým prožitkem, zajímavě poskládanou atmosférou a celkovým konceptem. Je to trochu hledání harmonie, kterou na konci můžeš, ale taky nemusíš objevit a neexistuje tu správná nebo jen jedna odpověď. Někdy je prostě nejzajímavější samotná cesta, kterou absolvuješ. V případě Music For Firewalkers to platí do posledního písmene. I cesta může být cíl, jak ostatně zpívá Mňága A Žďorp. A že všechno na konci skončí v plamenech už je jen drobnost. Byl to přeci firewalking, vzpomínáš? Tak si připrav oheň a nech se vést, nic víc a nic míň.