Začínám mít pocit, že jsem se asi už vážně zbláznil. Dobrovolně jsem se totiž uchýlil k poslechu death metalu. Když pak vynechám slovo death, tak ta předchozí věta dostává až strašidelný význam. A co je na tom nejhorší, že jsem death metalový poslech opakoval. A opakuji ho nadále. Jasně, čas od času udělám nějakou tu metalovou výjimku, ale toho je velice pomálu. V tomhle případě jsem danou desku otočil už několikrát a pořád je to strašně dobrý. Ne, není to vůbec žádná novinka, tahle nahrávka existuje už dva roky. Tak dlouho jsem o tom přemýšlel, až na to nakonec opravdu došlo. Nechápu, ve více ohledech mi uniká více věci, ale dobře. Po dvou letech jsem se totiž dostal k self titled albu od tuzemské death metalové kapely Mordloch. Ale vzhledem k tomu, že jsem nedávno něco sepisoval ke čtyři roky staré věci, tak je kauza Mordloch celkem ještě v pohodě. Album vyšlo v digitální podobě, ano, poslech je možný na bandcampu, a taky jako vinyl pod hlavičkou Phobia Records. A taky jako kazeta u Fillth Junkies Records a Noxious Recods a jako kompaktní disk u Nihil Productions a Behind The Mountains.  Sedm hnilobných tracků rozprostřených do jednadvaceti minut a brutální sevření, z něhož se nevykroutíš ani za nic.

Mordloch samozřejmě eviduji už dlouho a několikrát jsem přešlapoval velice blízko. Dokonce jsem si i pohrával s myšlenkou, že si „to“ pustím. Ale nakonec z toho vždycky sešlo, protože metal. Přímá asociační linka na Sněť, divně vypadající obal, potažmo logo, nic, co by mi řeklo „hele, zkus to, to bude dobrý“. Ale pořád tady bylo něco, co mě fascinovalo a způsobovalo pocit neodbytnosti, abych nad tím celým přemýšlel. Znovu a znovu, nárazově. Možná název samotný zní nějak libozvučně nebo děsivě. I když se fakticky odkazuje (diskusi nad záměrem vynechám zcela cíleně) na jeskyni na kokořínsku, vidím za tím spíš jakousi démonickou postavu, která čeká na to, až usneš nebo se nebudeš dívat, aby Ti prorazila lebku něčím tupým a nechala hnít ve škarpě u cesty. A tím jsme zase u určitých metalových klišé. Furt dokola hniloba, mrtvoly, okultismus, v horším případě rozdělávání ohňů v lese a řetězy. Prostě metalový kecy. Jenže… ono to sakra u týhle čtveřice sedí. Zlí kluci a death metal odněkud z lesa. Co s tím?

A tak neodbytnost rostla, až ve výsledku nabyla zcela jasné podoby. Deštivé zářijové počasí rozhodlo samo. Lepší hudební doprovod asi být nemohl. Temnota, apokalypsa, zlo. Mordloch nic nepředstírají, všechno tu je živé a skutečné a zhroutí se na Tebe hned na začátku. Líbí se mi tady ta hrubost a bestialita, se kterou tahle čtveřice pracuje. Vlastně to v jejich podání působí jako naprosto běžná věc. Takové normální utrpení, kdy lidstvo leze z trosek měst do rakví, je připoutáno v poutech zlosti nebo se topí v oceánu krve. Vše živé vyžrali červi lidskosti a mezi dnem a nocí už není rozdíl. Konec civilizace, jak ji známe, začátek vlády něčeho temného a bolestivého. Všechny možnosti už došly a odteď už je přípustná jen jediná cesta, která rozhodně není příjemná a hezká. Mordloch Tě po ní povede, ale spíš než průvodce to bude hybatel. Bude Tě dloubat mezi žebry, když se náhodou budeš chtít zastavit, bude se smát, když už nebudeš moct a bude nadšeně vyvádět, jakmile zahlédne strach ve Tvých očích. Jasně, ona ta cesta ke zkáze nebo zániku není hezká, ale…vybrali jsme si samx. Teď už bude jen nutné připravit se na nějakou tu oběť, která se bude snažit zmírnit dopady a následky. Mordloch Ti k tomu zaduje teskně temné noty, aby dávalo smysl, který ale všechno ostatní pozbylo. Ponořit se do marnosti a beznaděje bude naprosto žádoucí.

Na nahrávce mě baví, jak moc zmaru kolem sebe rozsévá. A vůbec si s tím nedělá hlavu. Řezavý kytary jdou až na dřeň a vytváří nepříjemně hutnou atmosféru, která se přelévá ze strany na strany. V některých částech to Mordloch drtí v pomalém, ale intenzivnějším sledu, aby pak mohl přejít do rychlejších pasáží a rozpoutat tu pravou apokalypsu. No a následně Tě zase s klidem utopí v bublajícím bahně, které se nakonec slije v jednu velkou hmotu. Celková atmosféra je naprosto skvělá a zamotá Tě v těch nejčernějších linkách, které si můžeš představit. Pohrdání veškerou lidskostí, protože nic jiného si ani nezasloužíme. Totální rozklad všeho živého a místo toho zkažený dech rychle se blížící záhuby. Neuděláš nic, musíš jen přijmout svoji novou podstatu, která ani náhodou nevypadá hezky. Mordloch obrací existenci bytí mezi prsty, pomalu, nahodile, útrpně. A lepší to moc nebude, spíš vůbec. Zvykneš si, časem to zcela jistě přijde, protože plán B není a nebude. Stejně jako naděje, ta umřela kdesi po cestě a teď maximálně můžeš zatančit na jejím hrobě. Na hrobě vlastních vyhlídek. Protože Mezi dnem a nocí není rozdíl a žijeme v noci která nekončí. Už chápeš? Jestli třeba ne, Morldoch Ti to docela jasně vysvětlí. Jdi za temnotou…