Musím přiznat, že jsem tentokrát docela váhal a něco se ve mně z neznámého důvodu pralo. A odpolední odpočinek, přecházející skoro až do spánku a mísící se s únavou, tomu moc nepřidal. Jenže… Dvě skvělé kapely na mém oblíbeném místě, to je prostě kombinace, co nesnese kompromisy. Nešlo to jinak, nešlo se od toho odtrhnout. Proto jsem se nakonec kopnul do zadnice a vyrazil.

Brazilskou partu Questions jsem kdesi zaznamenal už před lety a opětovným poslechem po dlouhé době jsem došel k tomu, že tohle je přesně to, co můžu. Hardcore s přímým tahem na branku, co si Tě celkem snadno omotá kolem prstu. Lifelike jsem naproti tomu objevil někdy minulý rok, a i tady jsem nabyl dojmu, že tu je všechno v naprostém pořádku. Na živo mi ale zatím pokaždé unikli. No a tohle ve skutečnosti stačí, nic víc není potřeba vědět, prostě se seber a běž.

Krátce po osmé vypadala Eternia ještě docela opuštěně, dvorek zel prázdnotou a na půdě bylo podezřelé ticho. Upřímně, pro mě druhá polovina června přináší vždycky jakési umrtvení do rozprouděného života, které potom graduje na začátku července. Jako kdyby se všichni upínali k dovoleným, a spíš než klubové akce, sledovali program open air festů. Možná je to ale jen můj dojem. Nic to však nemění na tom, že tahle akce vypadala prostě skvěle. Čas do začátku prvního setu jsem si zkrátil krátkým pokecem s Madhuem, zpěvákem Lifelike, a obhlídkou na klasickém místě vystaveného merche. Postupně do toho přicházeli další návštěvníci, takže se chvíli před devátou mohlo v klidu začít.

Lifelike šli hned od začátku do plných. Na půdu s jejich prvními tóny vtrhnul svěží vítr a s rachotem se proháněl sem a tam. Z jejich setu tryskala neskutečně pozitivní energie a zároveň to mělo sílu udělat díru ve zdi. A přesně tohle mám rád, když Ti bez varování naběhne úsměv na tváři a svět se dostane do rovnováhy. Lifelike předvedli živelný a nabroušený set, co rozproudil krev v žilách. Bylo v tom všechno, co si zvládneš představit. Madhu s mikrofonem v ruce pobíhal šíleně ze strany na stranu, válel se s vypětím sil na zemi, nebo skákal skoro až ke stropu. Na celé kapele byl vidět neuvěřitelný zápal, což posunulo celkový zážitek ještě o něco výš. Byla to čistá radost z hraní, která se přenášela na všechny, kteří dorazili. A ve výsledku to bylo ve stylu stručně a jasně. Krátké, ale výživné vystoupení, kdy moc dobře víš, že to chceš co nejdřív zažít znovu.

Pauzu mezi sety jsem vyplnil dalším povídáním, vybráním toho, co si budu chtít na konci večera odnést domů, a prohrábnutím poměrně pravidelně se obměňujícího sekáče. Lidí bylo sice o něco méně než jsem myslel, ale panovala tu naprosto pohodová a přátelská atmosféra, jež si člověka prostě přitáhne.

A pak už se ke slovu dostali Questions. Od prvního hrábnutí do strun to byla divoká a nespoutaná jízda. Když jsem na začátku zmiňoval tah na branku, měl jsem na mysli přesně to, co tahle brazilská smečka předvedla. Nářez až na půdu (tady opravdu doslova), podávány hezky za syrova. Bez parádiček a servítek kolem. A k tomu, stejně jako v případě Lifelike, i nekončící množství pozitivní energie, kterou sis mohl nabírat po hrstech. Z Questions vyzařovala upřímnost, a hlavně ryzí lidskost, což v kombinaci s pěkně ostrým hardcorovým běsněním dodávalo celému večeru tu správnou jiskru. Byla hudba, byly proslovy, byly děkovačky, bylo všechno. A já jsem si vlastně jen přál, ať se hraje dlouho do noci, abych se mohl topit v záplavě pozitivních vibrací. Ta energie, se kterou do toho veteráni SPHC scény (tak stálo na plakátě) šli, byla fascinující. Myslím si, že spousta současných kapel by měla co dělat, aby s Questions udržela krok. Bylo to podmanivé a nakopávající, bylo to něco, co Ti vlije do žil čerstvou krev. Bylo to parádní, a i kdyby tenhle set trval ještě jednou tak dlouho, pořád by to nebylo dost. Tohle prostě neomrzí. Na úplném konci přišlo ještě společné focení, které udělalo za celým vystoupením, a vlastně i za celým večerem, tu nejlepší možnou tečku. A jak padlo od samotných Questions „few people, but great people“. Klobouk dolů, tohle byla opravdová nádhera.

Po konci hudebního vyžití bylo potřeba ještě vyřešit nějaký ten merch, prohodit posledních pár slov s ostatními a pak už jen sbohem a šáteček. Musím zcela upřímně říct, že takhle příjemnou atmosféru jsem už delší dobu nezažil. Tenhle večer měl naprosto všechno, co si jen člověk může přát. Díky moc všem, kteří byli jeho součástí, protože to bylo neskutečně dobrý.