Tak tady máme zase jednu lehce pozdní záležitost, kterou nosím v hlavě už delší dobu a nerad bych na ni zapomněl nebo ji uložil někam, kde by mohla zapadnout. Je to odraz skutečnosti, kdy mi poslední dobou hodně věcí trvá a znovu udržuji nebezpečnou známost s kamarádkou prokrastinací, pokud už dojde na stav, kdy mi zbude nějaká větší, ale vlastně i menší hrst volného času. Nicméně, o tyhle a podobné lamentace tady nejde, i když by to mohlo být dobrým odrazovým tématem. Pro teď ale spíše zpátky k hudbě. Před nějakou dobu totiž v Itálii vznikla nová akvizice pohybující se kdesi na pomezí grindcoru, powerviolence a hardcore punku. Tahle záležitost se jmenuje Estinzione a funguje od loňského roku. Letos v květnu se pak představila se svoji první self titled nahrávkou, jež přináší vskutku solidní porci muziky na to, že se jedná právě o debut. Patnáct skladeb je tu natěsnáno do necelých osmnácti minut, takže se připrav na slušnou jízdu, která se s Tebou nebude vůbec mazlit. Tenhle debutový materiál je aktuálně k dispozici pouze v digitální podobě a poslechnout si ho můžeš třeba na bandcampu.

Sama kapela se prezentuje jako grindcore punk discomfort, což je v mém případně lehce problematické, jelikož laťku grind-punku, když mixneme dohromady právě už avizovaný grindcore a punk, pro mě představují maďarští šílenci Jack. Takže chtě nechtě všechny moje představy a možná porovnání utíkají tímhle jedním směrem. Nicméně Estinzione přináší na své první nahrávce něco trochu jiného, než bych mohl čekat nebo než by kdokoliv mohl čekat, pokud by tedy něco čekat chtěl. Syrový, špinavý a neurvalý materiál, který osciluje v meziprostoru grindcoru a hardcore punku s náznaky do pévéčka. Slyšel jsem tuhle desku už několikrát a mám z ní ve směs pokaždé stejný pocit. První polovina zní trochu těžkopádně a mám tu a tam problém se něčeho chytit. Chtělo by to za mě trochu víc kopnout do vrtule, protože téměř celá první půlka se jaksi točí na místě a udržuje člověka v podivném napětí, jestli se teda bude dít něco dalšího a pokud ano, tak co to bude. Vždycky, když už to totiž vypadá, že by mohlo něco víc bouchnout, tak přijde podivně plochá část zpomalující nástup hrubosti, rychlosti nebo dravosti. Na druhou stranu to ale funguje jako stimulant, protože zůstáváš ve střehu před neočekávaným zvratem, který je na dosah.

Jakmile se nahrávka překlopí do druhé poloviny, tak sice nepřijde žádná velká změna, ale spíš už se napojíš na vlnu toho, co tahle italská kapela servíruje. A to je zjednodušeně řečeno koncentrovaný bordel a hluk. Nicméně to odsýpá a že by tu bylo nějak moc hluchých míst se taky říct nedá. Není to sice žádná brutální sypačka nebo ukrutný tlak, ale ono střídání zběsilejších a pomalejších částí má prostě něco do sebe. Ani jeden track se nedostane nad dvě minuty a většina z nich se pohybuje někde lehce kolem minuty a půl, takže to prostě bez keců jede, někdy víc, jindy zase o něco míň. Co cením fakt hodně je ale právě solidní nálož skladeb na debutový počin. Žádné dva tři tracky, kdy je za pár minut hotovo, ale patnáct válů, kde se jde s kůží na trh. Nic jako opatrné přešlapování na místě, jednoduše robustní hudební potrava. Buď to zpracuješ nebo ne. Nebo maximálně chvíli nebudeš vědět, co si o tom celém myslet a bude potřeba se k tomu vrátit. Což byl ostatně můj případ, který se nakonec dostal do fáze zpracováno. Tak dlouho jsem se vracel, tak dlouho jsem poslouchal, až si to nakonec sedlo.

Další docela zásadní věcí je tu zvuk, který je na prvotinu tak nějak pěkně syrový a špinavý, jak už ostatně padlo, a trochu i prázdný. Občas to dokonce vypadá jako kdyby do sebe jednotlivé komponenty snad ani nepasovaly. Na stranu druhou je tu určitě prostor k myšlenkám, jak asi bude ta daná kapela znít do budoucna, až přijde s „regulérní“ nahrávkou. Popravdě jsem na to v případě Estinzione docela zvědavý, protože nešlápnuto (abych nepoužil trochu idiotské slovo potenciál) tu je více než dobře. Ve výsledku je tak tahle self titled věc něco, po čem tu a tam sáhneš, když Ti k tomu zrovna sklouzne nálada. Nálada na lehce oldskůlově znějící grind říznutý syrovým hardcore punkem možná i ve stylu Poison Idea. Určitě bych se ale tomuhle materiálu nijak zvlášť nebránil, protože až si zvykneš na to, jak Estinzione aktuálně zní, bude to dobrý. Uvidíš, uslyšíš. A pak už jen počkat, jestli a jak moc zatopí pod kotlem s další věcí.