Severské záležitosti jsou občas dosti zvláštní, někdy dokonce přímo divné. A řekl bych, že tady tomu není jinak, i když by se s tím v pohodě dalo nesouhlasit. Zcela na rovinu je to ale jedno, protože tady jde o něco jiného. Obecně je Finsko zemí, která mě z mnoha důvodů přitahuje a zajímá. Hudba patří k těm hlavním důvodům, a i když se o Finsku mluví jako o zemi zaslíbené metalu, není tu nouze ani o jiné ranky. No a tohle je moje poměrně dost oblíbená záležitost. Srdcovka bych tomu sice neříkal, ale není do takového stavu daleko. Řeč je pro tentokrát o čtveřici z Helsinek, co si říká Ydinperhe (v překladu nukleární rodina), a která v polovině listopadu představila světu svůj nový počin Fuck Titanic. Dopřát si ho můžeš v digitální podobě, k poslechu Tě stačí odnavigovat na bandcamp a obsahem Ti budou tři hezky svižný tracky, jež se vejdou do šesti minut. Tohle je hardcorová paráda, nad kterou si možná budeš chvíli lámat hlavu, ale pak se do toho ponoříš a nebudeš chtít poslouchat nic jiného.

Dalo by se říct, že Ydinperhe přichází s novým pojetím hardcoru, kterému můžeme říkat klidně spoken word hardcore. Nebo možná by bylo přesnější fast spoken word hardcore nebo fast spoken wordcore. Ať už si ale vybereš jakoukoliv variantu, bude to dobré a záhy zjistíš, že zrovna tohle je tak trochu poznávací znamení partičky z Hakaniemi (neoficiální helsinská čtvrť). Svižná a ostrá jízda, která se s tím nijak extra nemaže, a k tomu finský přednes básní tvrdého jádra. Nečekej žádný ječák, chraplák, vokál opracovaný rezavou špachtlí nebo něco takového. Tohle je mluvený projev do rychlé a tvrdé hudby, který zní jako kdyby Ti někdo něco vyprávěl do hlučného podkresu. Možná kdyby to nebylo finsky, nemělo by to takové kouzlo, ale nad tím můžeme tak leda spekulovat. Místy to celé může působit až trochu nezaujatě a nezúčastněně, ale právě tenhle aspekt mě tu strašně baví. Poslouchat vodopád slov a vět, který se občas více rozjede a místy chytne až šílený ráz, kdy se vypravěč utrhne a v návalu vášně víc kopne do vrtule. Ydinperhe jsou tak poněkud zvláštní partou, kde by se asi i dalo říct, že jim chybí ten správný zápal. Jenže vlastně vůbec nechybí, protože je vyvážen nebo možná spíš nahrazen něčím jiným a sedí to zatraceně přesně. Tohle spojení tomu propůjčuje zcela novu jiskru, kterou si za rámeček v žádném případě nedáš.

Jestli se třeba Ydinperhe zatím nedostali do Tvého zorného pole, tak je na čase to urychleně napravit. Třeba právě s novým materiálem, který mě osobně opět neskutečně baví. Nicméně, je docela krátký, což je jeho jediné minus. Na druhé straně pak můžeš v klidu sáhnout do zásob téhle finské formace a dát si něco z jejich předchozí tvorby, třeba desku Kymmenen v​ä​livuotta, která vyšla na začátku roku 2022 nebo parádní album Älä tee mitä pitää. Ve skutečnosti je ale jedno, po čem sáhneš, protože Ydinperhe si Tě v každém případě povodí. Jestli tak toužíš po něčem jiném a zajímavém, zároveň ale dravém, tvrdém a svěžím s hardcore srdcem, tak je tahle čtyřka přesně tím, co hledáš. Nemůžu si pomoct, ale pokaždé, kdy se vracím k poslechu, musím říct, že tohle pojetí hardcoru je prostě famózní a neuvěřitelně zábavné. Všechno je na svém místě a nic se neztratí ani po tisícím přehrání. Ydinperhe jsou jednoduše něčím, co potřebuješ a co si zamiluješ, to jsou fakta, nenaděláš s tím absolutně vůbec nic. A pro je tu zásadní otázka, na co ještě sakra čekáš?