Jak se tak tenhle rok chýlí pomalu ke konci, tak zjišťuju, že pořád ještě můžu objevit něco zajímavého, co mi uniklo. Teda unikalo. V tomhle případě se jedná o tip, který jsem dostal a mám z toho ohromnou radost, protože nezachytiti zrovna takovou věc, to by byla věčná škoda. Tohle je další ze situací, co mám velice rád. Když si kromě hudebních obzorů můžu rozšířit i obzory jiné, k čemuž právě tady došlo. Vlastně to byla jen jakási drobná zmínka, ale zaujala mě natolik, že jsem se tím celým musel prohrabat a vrátím se k tomu zcela nepochybně ještě několikrát. Takže, pojďme se ohlídnout zpět, nejdříve do letošního února, následně pak do října roku 1838. Obě dvě ale události napříč časem ale spojuje jedno jméno – Missouri Executive Order 44. Tahle divoká a šílená partička totiž na začátku února vydala nahrávku s názvem Seventeen Dead In Caldwell County. Tuhle skvělou a nadupanou věc můžeš najít klasicky v digitální podobě s poslechem ještě více klasicky na bandcampu. Vznikla taky ale jako kazetová verze a kompaktní disk v režii samotné kapely. Obsahem je tu šest skladeb v celkové délce osmi minut a Ty budeš jen valit oči, co to jako je zač. Tohle je totiž něco mezi šílenstvím, a ještě větším šílenstvím.

Už první poslech ve mně vyvolal podivní stav, podivné napětí. Líbilo se mi to zatraceně hodně. Sypačka jako blázen, ale ne tak úplně pévéčko, nezkrotná energie, ale zase ne tak docela hardcore, temná řežba a pulzující atmosférou, ale není to ani deathgrind. Je to parádně namíchaný koktejl, kde je od každého trochu. Úplně mě ale sežrala právě atmosféra, která je zvláštně temná a neuvěřitelně napjatá, naléhavá. A do toho mi v hlavě zněly kusy vyprávění o tom, jak tahle parta hraje svoje sety s punčochama přes hlavu a v cyklistických helmách. A k tomu ještě odkazuje na historickou událost, která není úplně veselá. Takové spojení je prostě úžasný. Proto tedy po nějakých těch osmiminutovkách přišlo na řadu ono hledání a zkoumání toho, co se vlastně za podivně znějícím názvem Missouri Executive Order 44 skrývá. A co se skrývá za názvem alba Seventeen Dead In Caldwell County. Parádní provázanost, parádní koncept, prostě nejvíc klobouk dolů. Tohle mě baví ve všech směrech, ve všech ohledech a není tady jediný mikrobod, kdy bych pochyboval. Missouri Executive Order 44 přináší, nebo tady se spíš už hodí říct přinesli, jednu z nejlepších věcí letošního roku. Víc než jen hudba, a to vážně rána do ksichtu.

Seventeen Dead In Caldwell County je totální smršť, kovaná hezky za tmy a pořádným vztekem. Tři rychlý a krátký tracky, dva pořádně naléhavý a o něco delší, nicméně přes dvě minuty se v těhle případech nejde. No a závěrečná tříminutová nakládačka, která Tě rozerve na několik částí. Všechno je ale nahlas a s řádným zápalem, kdy se Ti hlava bude motat už po pár vteřinách. A přitom budeš chtít víc a budeš chtít stupňovat tuhle šílenost, která se na Tebe vrhne a nedá Ti zlomek vteřiny navíc. Moc toho ve výsledku nebude, co Ti tahle čtyřka daruje, jestli vůbec něco. Odneseš si nicméně silný zážitek, o němž se Ti budeš zdát nebo Tě spíš bude budit ze snu. Jestli si nějak představuju rituál tajný sekty v amerických lesích, tak by vypadal a zněl nějak takhle. Maniakální, skřípající, tajemný. Slyším v tom dost pravděpodobně The Locust, Deaf Club, případně další fajn podivnosti s otiskem Thee One G. Slyším v tom možná i Full Of Hell nebo Cloud Rat. Rozhodně to však má svůj ksich, nezaměnitelný hlavy stínající. Sektářské násilí, rituální tanec, oheň v lese, kolem něj stíny. To je tak, když se zblázníš a snažíš se vrátit zpět k přírodě v její hrubosti a živelnosti. Semele Tě to na prach a rozfouká po okolí. Ohni hřbet a skloň se před mocnou a ničivou silou.

Co stalo v říjnu 1838 tu prozrazovat záměrně nebudu, stejně jako to, kdo je Joseph Smith nebo Lilburn Boggs. Možná někomu napoví zkratka F.L.D.S. nebo jen L.D.S. A co se proběhlo v Caldwell County, v Haun’s Mills, to ať si taky každý zjistí po vlastní ose. Ono to tak bude i nejlepší. Hudebně Tě ale tahle formace z Missouri prostě dostane, pohltí, zničí, rozfragmentuje. Je to strašně dobrý, strašně silný, bude to rezonovat. O to víc, když to pak spojíš s celým příběhem, který se táhne albem jako nitka. Jedno jde k druhému a dohromady to tvoří něco, z čeho se Ti bude tajit dech. Možná dojde i na studený pot, či mžitky před očima. Minimalistický design, maximální nasazení. Jde to do hloubky, žádný mělký hroby. Tady pohrbíš kus sebe, bude to oběť, kterou je potřeba odevzdat. Pak už se jen můžeš dívat do plamenů, než se všechno rozplyne v kouři. Atmosféra našponovaná a třas v rukou. Cítíš to? Už to přichází…