Další věc, kterou už celkem dlouho převaluji mezi prsty a snažím se ji jakkoliv uchopit. Ne snad že bych vůbec nevěděl co s ní, spíš mi přijde zvláštně křehká. Nicméně, udělala mi obrovskou radost, protože přesně tohle je někdy potřeba. Za mě je to ten správně trefený střed, kde se pojí emo a screamo a tvoří dohromady něco intenzivního a parádního, co nedostaneš z hlavy. Řeč je tady tentokrát o Malajské formace s názvem Colour Octave a o jejím self titled debutu. Tenhle počin spatřil světlo světa na začátku června, a kromě digitální verze, kterou si můžeš dopřát klasicky na bandcampu, je k dispozici taky jako kazeta a dvanácti palcový vinyl, který vyšel v několika barevných provedeních a v kooperaci několika labelů. Konkrétně se jedná o Clever Eagle Records, New Knee Records, Desperate Infant Records a Hardcore Detonation. Připraveno je tady celkem osm skvělých tracků, které dají dohromady necelých sedmnáct minut a pořádně Ti zamotají hlavu. Tohle je totiž skutečně krása.

Jak už padlo na začátku, tak asi tu nejvíc zásadní roli tady hraje balanc, kde si emo a screamo hledí z očí do očí, ale zase ne z úplně těsné blízkosti. I když se tu na člověka po většinu času valí solidně uječený a chaotický screamo, tak je to celé nádherně provázáno s jemnou melodičností, melancholií a zasněností emíčka. Pro někoho možná neexistující hranice, pro někoho jasně citelný předěl. Ale ať už platí jedno nebo druhé, tak u Colours Octave to funguje jednoduše na výbornou a jejich debut v sobě kloubí všechno, co mám rád. Je to výbušný, je to lehce smutný, intenzivní, pulzující, má to zvláštní, těžko popsatelnou, ale nádhernou atmosféru. Při poslechu pravidelně probíhá mráz po zádech a občas má člověk prostě chuť se nadechnout a jen řvát, dokud mu nedojde dech. A ještě je to celé tak strašně moc známé, až se tají dech.

Samostatnou kapitolou tu je potom už taky zmíněná křehkost nebo možná prchavost a z ní vycházející neuchopitelnost. Slyšel jsem tuhle nahrávku už několikrát a vždycky jen skončím s tím, že to byla čistá krása, ale vlastně to na chvilku nechci znovu slyšet. Ne, že by to bylo nějak strašně moc zdrcující, nudný, výživný nebo něco podobného, jde tu spíš o zachování okamžiku, o moment spojení, o prapodivnou jedinečnost. A musím, říct, že mám takové desky hodně rád. Desky, které si tak nějak poslechově šetříš, ale stejně Ti to nedá a chceš je ve skutečnosti slyšet skoro pořád. Desky, se kterými čekáš na chvíle, kdy cítíš, že konečně nastala ta správná konstalace. Desky, které ale nakonec budeš točit pořád častěji, protože to nepůjde jinak a každý další poslech jen prohloubí celkový dojem, a ještě víc se Ti dostanou do hlavy. Pracuje tu silná a dechvyrážející energie, která Tvoje tělo sevře v příjemné křeči. Nejde se tomu bránit a vlastně to ani není potřeba, jelikož síla okamžiku tu udělá svoje. Navíc i teď trochu zápasím s tím, jak se na tuhle záležitost dívat a jak popsat to, co ve mně vyvolává. Což je možná samo o sobě dost dobrým bodem k tomu, jak moc je to intimní a jemný. Je to jako artefakt, kterého se bojíš dotknout, ale zároveň se nevydržíš jen koukat, protože Tě k sobě přitahuje. A právě v tomhle je debut od Colours Octave jen stěží překonatelný. Sám za sebe musím říct, že jsem nic podobného, co by mi tolik popletlo hlavu za poslední dobu neslyšel.

Svoje nezastupitelné místo tady má i melancholie a jistá tesklivost, které albu propůjčují ten fenomenálně výjimečný nádech. Atmosféra Tě zabalí do hřejivé deky, která je ale zároveň neuvěřitelně těžká. Tím se pak ale opět můžeme vrátit k balancu a vyváženosti a následně se nejspíš točit pořád dokola. Přijde mi, že všeho je tu tak akorát, snad jako kdyby někdo s naprostou přesností odsypával a znal poměry, které dají dohromady tak fantastický výsledek. Ještě ke všemu je v tom pak slyšet celá řada věcí, což hraje na poměrně nostalgickou strunu, alespoň u mě tomu tak je. Slyším v tom totiž jak například Disembarked, tak i The Caulfileld Cult nebo Pianos Become The Teeth. A nejspíš v tom je slyšet i řada jiných věcí, které buď neumím identifikovat nebo to nechci anebo jsou to jen tak malé fragmenty, co pouze navozují takový pocit. Ale rozhodně to je skvělý a chvění po posledním tónu jen tak nepřejde.

Colours Octave prostě přináší podmanivý debut, který si Tě získá. Je v tom všechno, a ještě mnohem víc. Připrav se na to, že může ukápnout i nějaká ta slza, že se můžeš cítit dost divně, že se po poslechu budeš chtít zastavit a jen zírat do prázdna. Připrav se na naprosto strhující zážitek, který zaútočí na nervová vlákna, připrav se na krásu tak moc jemnou, až se v ní budeš chtít rozplynout a ztratit. Připrav se na to, že nejde být připraven…