Tohle je opravdová krása, nejde začít jinak. Jsou věci, které se Ti prazvláštním způsobem dostanou pod kůži a už tam prostě zůstanou. Je v nich něco, co dost dobře neumíš identifikovat, ale je to tam a o nic dalšího v tu chvíli asi nejde. V tomhle případě jsem sice částečnou identifikaci provedl, ale o zbytku jasno fakt nemám. Vím jen tolik, že to je dobrý a že něco takového budu poslouchat, ať už pravidelně, nebo nepravidelně. A o co se tady teda jedná? Jde tu o německou partičku I Recover a o její senzační nahrávku s názvem Until I Wake Again. Tahle deska se na denní světlo dostala v březnu letošního roku, a to jak v podobě digitálu, s poslechem klasicky třeba na bandcampu, tak i jako dvanáctipalcový vinyl, na kterém se podílelo hned několik labelu. Pokud budeme konkrétní, tak šlo o I.Corrupt (D), Crew Cuts (UK), Boslevan (UK), STTW (D), Hi Liberate (JP), Sakanade (JP) a Extinction Burst (US). Obsahově se k Tobě dostane sedm hardcore punkových pecek s celkovým časem přes sedmnáct minut. Věř tomu, že tahle deska si Tě prostě v klidu získá, má v sobě něco neuvěřitelné přitažlivého.

O tuhle formaci z Kolína nad Rýnem jsem se začal více zajímat v souvislosti s jejich pražským koncertem, kam jsem stejně chtěl zavítat. Celkem dlouhou jsem tak otálel s poslechem, až to všechno bylo už na dosah. A hned na první dobrou mě to dostalo, položilo na záda. Čekal jsem něco trochu jiného, ale to, co přišlo, mi vzalo vítr z plachet. Tohle totiž není tak docela obyčejný hardcore punk. Už od prvních chvil mi bylo jasné, že se ztratím v té melancholické a možná i lehounce posmutnělé atmosféře, kterou je celá tahle nahrávka řádně prosycena. Navíc jsem už od druhé sklady měl dost neodbytný pocit, že mi Until I Wake Again něco připomíná. Něco s podobnou náladou, kdy zůstává příjemné chvění a Ty mizíš v mlze líbivých tónů. Když se mi pak po pár okamžicích podařilo určit zdroj, byl jsem z toho naprosto mimo. A bylo tím i rozhodnuto, že tahle novinka si u mě najde svoje místo. Vlastně ho měla už začátku třetí skladby. Tím samozřejmě nechci říct, že to bylo způsobeno pouze danou podobností, ta to totiž jen podtrhla, a to hned několikrát.

Tím, co mi I Recover svým novým materiálem připomněli, byla britská emo hardcore parta Cavalcades a jejich naprosto fantastická deska Lights Begin to Dance. Bylo to projevem, kdy jsou některé pasáže spíše vyprávěny a zcela přirozeně pak přechází v mírně ukřičený vokál. Bylo to, ale právě i celkovou atmosférou nebo zasněnýma kytarama. I Recover sice nejdou tolik do hloubky melancholie, ani se nepouští tak moc do skoro screamo pasáží, ale to ani dělat nemusí. Servírují tady vlastní a famózní rukopis. Je to úderný a řízný, je to správně zasněný i melodický a je tu nádherně drnčivá basa. Nepřijdeš ale ani o tvrdost a už párkrát zmiňovanou melancholii. Ve výsledku to je čistá krása, kdy do sebe všechno sebe pasuje, všechno jednoduše sedí. Všechno je tak, jak být má. I Recover připravili neskutečně silný a elektrizující materiál, který Ti s přehledem zamotá hlavu.

Z celé nahrávky je taky doslova cítit jakási zvláštní pohoda. I přes tu tesklivou atmosféru, která dělá z Until I Wake Again skvělý počin, tady funguje vyklidnění, které Tě aspoň na chvilku odstřihne od všech negativních vlivů z okolí. Když všechno, co už padlo, poskládáš dohromady, tak Ti musí být jasné, že tohle album je absolutní paráda a několik následujících dní ho nejspíš budeš pouštět pořád dokola. Ale řekl bych, že si tam každý a každá najde ještě něco dalšího a svého, co bude jen dalším plusovým bodem k výslednému dojmu. Mně osobně I Recover celkem rychle přirostli k srdci a jejich nejnovější album si přidávám k tomu nejlepšímu, co jsem letos mohl slyšet. Pracuje tady silné magnetické pole, které si Tě nakonec přitáhne a Ty nebudeš chtít nebo možná nebudeš moci odejít. Budeš toužit po tom se zabořit do měkké peřiny a tam jen zůstat a dívat se na svět, jak sprintuje kolem Tebe.

A když už jsme u toho, na živo to má zase jiný náboj a to, co už máš naposlouchané, tak dostane docela novou tvář. Třaskavá směs ohromující atmosféry, upřímného nadšení a parádní energie mně dostala. Tohle všechno v Café Na půl cesty za jednoho spalujícího nedělního večera, kdy už rameno neodbytně klepe ten vtíravý pocit, že chceš a potřebuješ pauzu. Jenže pak přijde něco takového a svět za okny klubu přestává existovat. Tak nějak se mi tu vkrádá do hlavy text od jisté britské punkrockové party (a ne, nejsou to Cavalvades), kde se právě o takovém večeru zpívá. This night was what we’d all been waiting for. Impatient hearts beat fast, a symphony of emotion and electricity. Mrazení v zádech zůstalo a večer by mohl být v tomhle případě klidně nekonečný. Until I Wake je pecka a věř tomu, že se určitě nevyplatí takhle dobrou věc minout. Tak to dávej, ať se můžeš rozplynout a zasnít. Někdy je to víc než nutné.

ire