Mlha, zima, deštivo, šedivo, mrazivo (jen ne proměnlivo, jak káže Rutka Laskier). A přede mnou Nový Bor a klub Díra, jak stojí na plakátě, i když je to, jak jsem se dozvěděl, už několikátá reinkarnace stejného prostoru, který se v průběhu času jmenoval různě. Mám rád tyhle kluby a jejich scény/okolí v menších městech. Jsou rozhodně hodně zajímavé. Sám jsem se v takovém prostředí nějakou tu dobu pohyboval a pomáhalo mě hudebně formovat. Nicméně jsem absolutně neměl tušení, co mám v tomhle konkrétním případě čekat. Zaslechl jsem několik málo informací o tom, jak tenhle prostor dříve fungoval a že teď opět po nějaké době nečinnosti otvírá své brány a probouzí se k životu. A důkazem toho měla být právě tahle páteční akce.

Ano, vím moc dobře o tom, že report ze stejné akce už obstaral Crumpit (střetli jsme se i na místě), ale naše pohledy se zcela jistě liší, už jen pokud jde o znalost místa a celého prostředí a okolí. Já jsem dorazil jako nezaujatý host, který byl prostě moc zvědavý a chtěl se podívat na tři skvělé kapely. Vlastně před akcí to byly jen dvě kapely, jelikož o The Much Better jsem věděl pouze tolik, že existují, několikrát hráli v Praze a valí screamo. Po akci už můžu s klidem říct tři skvělé kapely. Takže asi tak.

Místo jako takové mě nijak zvlášť nedostává, ale rozhodně nic ve zlém. Prostě celkem klasika, která neurazí a pro někoho má zcela jistě nostalgický nádech a jedinečnou atmosféru. O tom je právě ona rozdílnost pohledů mezi NDSŘ a Crumpitem, že jo. Hned po vstupu mě ale napadá, že o problémy s tímhle prostorem asi nouze nebude. Vchod se totiž nachází vedle restaurace, naprosit sídlišti, kam se hluk musí bezpodmínečně šířit, což bude následně někomu nejspíš ležet v žaludku. Zvlášť když místo na hraní je v malém výklenku za nijak neodhlučněnými okny, těsně vedle vstupu. No, není to skvělé? Je to skvělé a v mnoha ohledech mi to hned připomíná dobře známé prostředí, kterého jsem byl na malém městě dříve součástí. Návštěvnost je taky dost slušná a můžu jen hádat, kdo přišel vyloženě na hudbu, kdo čistě ze zvědavosti a kdo s nostalgií. Ale ve výsledku je to vlastně jedno.

Večer odpalují The Much Better z Liberce. Marně jsem se pokoušel před akcí něco naposlouchat. Kromě pár živých nahrávek, jejichž kvalita nebyla nic moc, nebylo nic dalšího k dispozici. Ke konci večera, po krátkém rozhovoru se zpěvákem, se pak i dozvídám proč, stejně jako dostávám informaci, že se chystá nějaké to demo a založení bandcampu. Jinak byla možnost koupit „jen“ trika a plátěné tašky. Ale zpátky k setu téhle liberecké kapely. Dostává mě celkem rychle, je temný, hlučný, ostrý, místy nepříjemný. Je nekompromisně uřvaný. Baví mě to od začátku do konce. Zvuk je parádní a lidí postupně ještě přibývá. Hudba je místy neskutečně naléhavá a bere si něco zuřivosti z hardcoru nebo punku. Všechno zabalené pulzující temnotou, která místy brousí hrany emoviolence. Paráda, jsem spokojen a vlastně i rád, že jsem si premiéru The Much Better odbyl právě tady, v Novém Boru. Mělo to své jedinečné kouzlo.

Jako druzí si berou slovo Patole, a i v tomto případě je to moje první živé setkání s touhle kapelou. Zatím se mi pokaždé povedlo jejich koncert minout. Dá se říct, že celkem nedávno vydali Patole novou a vlastně první desku s názvem Zítra už nebude nic, která je zatraceně dobrá a o které byla na NDSŘ řeč. Od začátku tahle trojice sype neskutečný nářez. Noise až na půdu, bláznivé kytary, protkané celou řadou efektů a k tomu zpěvačka za bicím aparátem, jejíž hlas dělá díru do hlavy. K tomu si přidej melancholickou náladu a posmutnělé/potemnělé texty, je to přeci o smrti a lásce, a výsledek se v tom nejlepším pojetí dostaví vlastně sám. Ukrutně mě tenhle set baví. Jde z něj neuvěřitelná energie a nadšení a všechen zápal plní i nejvzdálenější kouty klubu. A lidí ještě o něco málo přibývá. Krása, opravdu krása.

Večer uzavírají místní No Vida, jejichž osazenstvo stojí za celou akcí. I No Vida nedávno vydali svoji prvotinu (jmenuje se BAU), a i ta je skvělá a byla o ni na NDSŘ řeč. Je to prostě naprosto jiné než cokoliv, co bys mohl slyšet. I v tomhle případě jde o moje první živé setkání s kapelou a byl jsem na něj hodně zvědav. A je to skvělé, musím říct poměrně brzy po začátku. Pořádný tlak a houstnoucí atmosféra jednotlivých skladeb, která se na mnoha místech přelévá a utíká do ztracena. Dlouhé a někdy až extatické kytarové pasáže jsou doplněny nebo přetrhnuty podmanivými vokály v podání Míry a Martiny, což jen podtrhuje celý zážitek. A do toho všeho mocně duní bicí. Je to prostě jiné, je to živelné, uhrančivé, strhující. Některé skladby napínají nervová zakončení až k nevydržení, všechno je správně, všechno se tříští o zvláštní melodičnost. Pokud jde o zvuk, tak mi ani nepřišlo, jak zmiňuje Crumpit, že by byl nějak moc přepálený. Ale to je přesně o té rozdílnosti pohledů, jak jinak. Na konci setu procitám zpět do reality a musím jen uznale pokývat hlavou, jak moc dobré to bylo. Nejen set No Vida, ale celý tenhle večer.

Jestli by to takhle v Novém Boru mělo vypadat i nadále, tak je to jednoduše pecka. Hlad po podobných kulturních zážitcích byl silně cítit. Posílám proto do NB pozdravy, díky za celou akci a přeju hodně podobných.